Posuzování field goalů byl před lety vůbec prvním krokem v pokročilém analyzování amerického fotbalu. V tomto sportu je totiž kop za tři body jednou ze dvou situací, kdy je jeden konkrétní hráč téměř izolovaný.
“Duel” kickera s potřebnou vzdáleností se dá posuzovat podobně jako souboje nadhazovače s pálkařem v baseballu, protože mezi rozehrávkou a kopem se stane velmi málo a v datech je tak minimum šumu. Existuje hned několik způsobů, jak schopnosti kickerů kvantifikovat lépe, než se dívat pouze na jejich FG%. Já si vybral cestu změření pravděpodobností úspěšnosti podle vzdálenosti kopu.
Metriku FGAA jsem vytvořil právě kvůli tomu, že samotné výsledky proměněných field goalů toho tolik neřeknou: 85% je podprůměr, pokud by teoreticky dotyčný kopal všechny pokusy ze vzdálenosti dvaceti-pěti yardů a 75% je excelentní, kdyby jiný kicker kopal všechno z padesáti-yardové vzdálenosti. Navíc už roky víme, že neexistuje žádný vztah mezi % proměněných field goalů ve dvou po sobě jdoucích sezonách.
Udělal jsem tedy první verzi této statistiky a říkám první verzi proto, že si uvědomuji její nedostatky. Rozhodně jde o něco, co by ještě pár hodin práce sneslo a k čemu se určitě vrátím. Zatím například chybí vyfiltrování zblokovaných field goalů (to bude jednoduché) a netrefených FG po chybně zpracovaných snapech (to už bude těžší), za které kicker dost dobře nemůže nést plnou odpovědnost, jak jsme viděli v případě Blaira Walshe loni v playoff nebo třeba v Ace Venturovi.
Další věc, kterou je třeba brát v potaz, a kterou můj model neumí, jsou stadion a podmínky, v jakých se kopalo. To jest rozlišení, jestli se hraje venku v dešti, v perfektním podnebí Floridy nebo rovnou na stadionu se zavřenou střechou. Stejně tak je třeba posoudit jakou roli hraje nadmořská výška: v coloradském příhodně nazvaným Mile High Stadium se proměnily tři z pěti nejdelších field goalů historie ligy, místní řídký vzduch je kickerův kamarád. Baseballoví Rockies skladují míčky ve vlhkém prostředí, aby o něco srovnali znevýhodněné nadhazovače, ale i přesto je místní Coors Field považován za nejlepší hřiště pro pálkaře v MLB.
I přes zjevné nedostatky je v současné podobě statistika FGAA z jednoho roku o něco málo lepší (nicméně stále špatná) pro předvídání FG% v dalším roce, než samotné FG%. Při vyfiltrování sezon s aspoň 25+ pokusy o FG je korelační koeficient mezi FG%/FG% 0.11, mezi FGAA/FG% 0.15 a mezi FGAA/FGAA 0.20.
Nedokonalosti máme probrané, teď k postupu: podíval jsem se na všechny kopy od roku 2008, z jakých vzdáleností byli kickeři NFL jak úspěšní a výsledek jsem trošku upravil, zejména abych omezil survivorship bias na kopech nad 50 yardů, na které se s výjimkou zoufalých pokusů v posledních vteřinách zápasů posílají opravdu jen ti nejlepší z nejlepších. Brát historické výsledky doslova bez následné úpravy, tak bude u kopů na 59 yardů větší pravděpodobnost úspěchu, než na kopech na 55 yardů, díky malému vzorku a monstrům jako Sebastian Janikowski, kteří tyto kopy rutinně proměňují.
Justin Tucker 2016 – nejlepší sezona kickera (minimálně od roku 2010)
Vyhodnotil jsem ve statistice FGAA všechny kickery od roku 2010. Justin Tucker a jeho letošní sezona je na samotném vrcholu, ale to asi nikoho nepřekvapí. Tucker letos nejen že proměnil 38/39 ze všech field goalů, ale hlavně vyrovnal rekord v trefených FG na vzdálenost 50+ yardů, na kterých měl úspěšnost 10/10. Průměrný kicker by při jeho letošních vzdálenostech měl trefit jen asi 78% kopů; s průměrnou vzdáleností 41.9 na kop měl osmý nejtěžší rozpis field goalů ze všech kickerů v tomto období. Nejtěžší vzdálenosti měl Greg Zuerlein v roce 2012 (44.7 yardů).
V top dvacítce nejlepších sezon ve FGAA je Tucker dvakrát, stejně jako Sebastian Janikowski, Matt Prater – ten tam je jednou za Denver, který hraje ve vysoké nadmořské výšce, a jednou za Detroit, který hraje na krytém stadionu – a Josh Scobee, který se po loňském vyhazovu z Pittsburghu už v lize neukázal. Se Scobeeho účasti v jakémkoliv žebříčku nejlepších kickerů by určitě nesouhlasil velký fanoušek Pittsburghu Steelers Snoop Dogg. Nestárnoucí Adam Vinatieri je v nejvyšší dvacítce hned třikrát – za výkony z posledních tří let.
Letošní nejlepší kickeři podle FGAA
Několik dalších kickerů podalo nadprůměrné výkony, byť si za to zrovna nevysloužili zápisy v knihách rekordů nebo palcové titulky ve sportovních zprávách. Ryana Succopa a Adama Vinatieriho jsme mohli vidět v grafu nejlepších dvaceti kickerů od roku 2010. Na stejném seznamu mohl být i Kai Forbath, kterému ale chyběl potřebný počet pokusů; za Minnesotu po vyhození Blaira Walshe proměnil všech patnáct (+14.5% FGAA) pokusů, takže statistiky měl fenomenální, ale na seznam se díky velikosti vzorku jen těsně nedostal.
Další, kdo měli skvělou přidanou hodnotu byli Matt Bryant (+10.4%), Greg Zuerlein (+6.1%), Phil Dawson (+5.3%) a Jason Myers (+5.1%). Myers je nejspíš nejpodceňovanějším kickerem letošní sezony, protože je jediným, jehož FG% je jasně pod průměrem a FGAA naopak jasně nad průměrem. Jeho základní statistiky utrpěly díky tomu, že hned dvanáctkrát (s úspěšností 7/12) kopal FG ze vzdálenosti 50+ yardů.
Zajímavé bylo sledovat Roberta Aguaya, kvůli kterému Buccaneers vyměňovali výběry na draftu. Bucs se vzdali volby ve třetím a čtvrtém kole draftu, aby Aguaya mohli vybrat v kole druhém. “Trade up” je skoro vždy špatný nápad, protože tým kvůli tomu musí bez výjimky vždy obětovat větší či menší value a navíc vyšší picky nemají nutně o tolik vyšší hodnotu, než si mnozí myslí. Lidsky se tyto výměny někdy dají pochopit, třeba u týmů, kde panuje pocit, že bez první volby v draftu nemůže nikdy najít franchise QB, ovšem trade up kvůli kickerovi je úplný nesmysl. Aguayo byl sice zvolen nejlepším hráčem special teamů 11. týdne, ale celkově vzato se zatím dá bezpečně říct, že pohořel. Jeho nováčkovská sezona skončila jako třetí nejhorší výkon ve FGAA v posledních sedmi letech.
Souhrnné stats od roku 2010, FGAE – a zase ten Tucker
Kumulativní statistiky, jako je množství naházených yardů, nemám moc v lásce. Dávám přednost “rate” statistikám, třeba poměr yardů a přihrávek. Přesto jsem do posledního grafu jednu kumulativní statistiku vsunul – hráči jsou sice stále hodnocení podle FGAA (rate stat), ale u svého jména mají pro zajímavost uvedenou kumulativní statistiku FGAE (Field Goals Above Expectation), což je doslova o kolik více trefili field goalů v daném období, než by na jejich místě proměnil průměrný kicker.
I v součtu všech sledovaných let je Justin Tucker na vrcholu. V tomto sedmiletém období měl celkově 11% FGAA, proměnil o 16.7 field goalů více (FGAE), než průměrný kicker. Dalšími stálicemi jsou Dan Bailey, Adam Vinatieri nebo Matt Bryant. Celkem mají tito čtyři mezi sebou v daném období 25 sezon a jen dvě podprůměrné.
Mezi nejlepší hráče v souhrnném FGAA, který ale nemá tolik pokusů, aby se umístil mezi nejlepšími, je například Chris Boswell, který letos odehrál teprve druhou sezonu. Všichni hráči na žebříčku jsou stále aktivní, s výjimkou Roba Bironase, který ukončil kariéru v roce 2014 a bohužel půl roku potom zemřel při autonehodě.
macholytics.com 
4 Comments