Uvidíme se později, NFL: shrnutí Super Bowlu LI

Emoce opadly, dojmy vybledly, kocoviny odešly. Je na čase ohlédnout se po dramatickém Super Bowlu, jehož druhý poločas nejeden evropský fanoušek bláhově prospal.

Kdyby mi někdo před zápasem řekl, že vyhrají Patriots poměrem 34-28, budu to brát jako slušný odhad výsledku a opáčím, že já to vidím podobně, 30-24. Ale zápletka, jakou jsme se k tomu dostali, tu by neuhodl nikdo. Byli jsme svědky prvního prodloužení historie Super Bowlu. Viděli jsme dva poločasy jako den a noc, které nemohly být odlišnější, což vyústilo v jeden z největších obratů v historii NFL.

Jak Patriots pořád vyhrávají?

V první půlce se Patriots na prvních downech hodně opírali o běhy LeGarrette Blounta, které nikam nevedly (8 běhů pro 2.5 YPC). Až po jeho fumblu se od tohoto plánu upustilo a útok začal šlapat. Tom Brady sice nebyl úplně bezchybný ani ve druhé půlce, ale ocenění MVP zápasu si rozhodně zasloužil, navzdory slabší první polovině, ve které dokonce hodil pick-six. I on musel mít trošku štěstí: z toho, co byl téměř game ending interception udělal Julian Edelman jeden z nejdivnějších catchů historie Super Bowlu. Ale štěstí je součást hry, zvlášť když soupeř není v téměř vyhraném zápasem schopný hrát chytrý situační football.

Kromě toho, že vyhráli druhý titul, který bude mít pro hatery Patriots podtitulek “Darováno ofenzivním koordinátorem druhého týmu”, jak je možné, že tým New England je dlouhodobě pořád na vrcholu? Odpověď je skvělý systém, nadčasové využití analytik (navzdory tomu, co do médií říká Belichick), nepřeplácení figurek na hřišti a neustálé efektivní přebudovávání týmu. Letošní vítězství v Super Bowlu bylo úplně první pro 30 hráčů z 53, přestože organizace jako taková vyhrála podruhé za tři roky.

New England hraje do karet ještě jeden, podceňovaný fakt. Vyšší cap-hit, než Tom Brady, mělo letos 21 quarterbacků. Kromě toho, že hraje výrazně nad svůj plat, je Brady výjimečný v tom, že je schopen fungovat v několika typech útoku zároveň. Extrémně disciplinované krátké přihrávky na hráče jako Wes Welker a Julian Edelman, vhodně doplněné o screeny, kterými v podstatě nahrazuje běhovou hru, a stejně tak schopnost hrát hluboko, což bylo extrémně vidět zejména, když měl v týmu Randyho Mosse. Skoro žádný QB není schopen být efektivní v situaci, kdy Teorie her letí z okna a všichni ví, že se bude hrát vzduchem. Brady ano, a za peníze menší, než letos brali Tyrod Taylor nebo Sam Bradford.

Pass rush Falcons překvapil, ale v závěru došly síly.

Většina věcí z preview se vyplnila, včetně tří ze čtyř propbetů. Kde jsem se ale nemohl plést víc bylo tvrzení, že ani jeden QB by neměl být moc pod tlakem. Brady byl sackován hned dvakrát teprve ve druhém drivu zápasu a oba QB dohromady za celý zápas hned desetkrát. Obraně Falcons se dařilo vytvářet tlak i bez blitzu; vlastně přesněji řečeno vytvářeli tlak pouze bez blitzu. Když už vyslali blitz, což se stalo jen pětkrát – z Bradyho celkem sedmdesáti dropbacků – nebyl z toho ani jeden sack, zato 4 kompletace pro 39 yardů.

Drtivý tlak passrushe Atlanty ze začátku nicméně nemohl vydržet pod náporem jedné play za druhou, kterých nakonec bylo za zápas celkem 93, což je nejen sezónní high, ale nejvíce v jakémkoliv zápase od roku 2013. Výsledkem byla nejen famózní poslední čtvrtina, ve které měl Brady 9.3 YPPA, ale i dokořán otevřená cesta k vítězství v prodloužení, kde po prohraném losu mohli hráči z útoku Falcons jen bezradně přihlížet tomu, jak si jde Brady s ledovým klidem nájemného vraha pro pátý titul kariéry.

Na prodloužení jsem nadával ještě než to bylo cool.

Když Patriots vyhráli před prodloužením cointoss, tak nějak jsme všichni tušili co se stane – vyřízená obrana Falcons už nemá v nádrži ani ň a v tu chvíli by ji nespasila ani svěcená voda nebo Michael’s secret stuff ze Space Jamu. Atlanta nevyhnutelně dostane z opening drivu další TD a díky pravidlům prodloužení nebude mít možnost odpovědět. Ve chvílích po hodu mincí jsem se začal pomalu shánět po servírce s tím, že zaplatím a říkal si, že je aspoň pozitivum, že tahle hloupost de facto rozhodne Super Bowl a konečně se díky tomu změní pravidla.

Jenže příběh tohoto zápasu je jiný, protože tohle nebylo vyrovnané utkání, kde by se skóre přelévalo z jedné strany na druhou. Příběh je to, že Falcons předvedli choke epických rozměrů. Příběh je přehnaně agresivní playcalling Shanahana a špatná práce s časem. Příběh je nula bodů v posledních 23 minutách. Těžko se za téhle konstelace dá věřit tomu, že by Atlanta prodloužení vyhrála i kdyby byla pravidla férově nastavená.

Pointa ale zůstává. Pravidlo není fér vůči týmu, který prohraje cointoss. Podle autorů Scorecasting od roku 1994, kdy se posunul kickoff, zvítězilo v prodloužení 60% týmů, které vyhrály hod mincí. Evidentně proti sobě hrají dva vyrovnané týmy, jinak by k prodloužení nedošlo. Být pravidla fér, měl by být podíl výher a proher blízko 50:50. Mince převáží šance z 50:50 na 60:40.

Jedno řešení je na snadě: oba týmy by měli mít možnost jít do útoku. Druhé řešení bere v potaz existenci pravidel jak jsou, jen by vyřadilo losování. Kdyby se implementovalo Rozděl a vyber, kdy by jeden trenér vybral startovní pozici a druhý se rozhodl, kdo bude začínat v útoku, náhlá smrt by až tak nevadila a taky by to hře dodalo nový strategický prvek. Uvidíme, jestli se během offseason tohle téma nějak naťukne.

Stat týdne: obrat Patriots byl nepravděpodobný (!)

Další věc, kterou bych radši nevídal obtěžuje hlavně nerdí část mé osobnosti. Jde o prezentování rádoby faktů typu “tým A měl X minut a Y vteřin před koncem šanci Z procent na vítězství”. Jestli vypadají vaše sociální sítě aspoň trochu jako ty moje, tak jste na tuto informaci narazili: šance Patriots byly podle modelu ESPN v jeden moment za stavu 28-3 jen 0.2 procenta; a nebyly o moc vyšší ještě chvílí předtím, co Freeman neudělal svoji práci a nedokázal ani zpomalit Hightowerův blitz, který vyústil v klíčový fumble.

V tento low-point zápasu dávali bookmakeři Patriots šanci na vítězství střízlivějších 96 procent. Rozdíl mezi 99.8% a 96% možná vypadá titěrně, ale není. Jeden má šanci 1-z-500 a druhý 1-z-25. Více věřím odhadu Vegas, protože z vlastního pozorování vím, že pětina procenta není v modelu ESPN až tak málo, jak by se mohlo zdát.

Předně, co nám tento graf říká? Že Patriots se během několika plays zvedli z téměř jisté prohry do pozice rovnocenného protivníka? A že během dalších několika plays sami knockoutovali Atlantu? To my už ale dávno víme. Daleko zajímavější a informativnější je třeba graf návštěvnosti pornhubu v hodinách během Super Bowlu a po něm, který naznačuje, že (fanoušci) Patriots porazili Falcons i v masturbaci po zápase. 

Modely pravděpodobnosti výher můžou třeba fungovat jako šikovná pomůcka pro zjednodušený pohled na příběh zápasu, ale nedělejme z nich závěry toho, jak moc byl který obrat nepravděpodobný. Model je velmi nepřesný v extrémních polohách, tam, kde dává týmům šance nad 98 procent. Na jeho obranu, ono je těžké kalibrovat model pro tyto extrémy zrovna u NFL, kde se hraje nesrovnatelně méně zápasů, než v jakékoliv jiné velké severoamerické soutěži. Na zápasy, které do takových krajností nezachází, je model spolehlivý. Týmy, které mají v nějaké fázi zápasu 70% šanci na vítězství skutečně vyhrávají kolem sedmi z desíti zápasů.

Je jisté, že model nemohl brát v potaz věci, které rozhodovaly minulou neděli: únavu obrany, zlomenou nohu Alexe Macka, která jestli přímo nezpůsobila, tak aspoň prohloubila mismatch na line proti Alanu Branchovi, ani up tempo Toma Bradyho, které nedovolovalo vystřídat. Zapomeňme tedy na 0.2 procenta. Číslo na kterém záleží je 31. Patriots skórovali TŘICET-JEDNA bodů bez odpovědi.

Ofenziva ve stylu opilého řidiče – pedál na podlahu bude mrzet.

Ve druhém poločase byl cíl útoku Atlanty evidentní. Nezajímá nás držení balonu, chceme dát TD a definitivně tím rozhodnout zápas. Běhů bylo málo, Falcons ve druhé půlce volili pass na víc, než 60% akcí a od chvíle, kdy vedli 28-3 běželi jen čtyřikrát, což bylo vzhledem k vývoji a skóre i na ně velmi agresivní.

Na tom není samo o sobě nic špatného. Na seznamu letošních nejagresivnějších výkonů vzhledem k situaci a podílu přihrávek ve druhém poločase jsou nejčastěji právě Atlanta a New England; a obecně platí, že cokoliv, co děláte stejně jako Patriots nemůže být úplně špatně. Playcalling Falcons v Super Bowlu je na tomto seznamu hodnocen na 19. místě s tím, že horních dvacet má record 19-1 a horních sedmdesát pak 67-3.

Že tedy šla Atlanta vzduchem častěji, než by bylo zdrávo, s tím samotným nemám až takový problém. Jsem schopen pochopit, že Falcons se drželi svého stylu a hráli žít a zemřít přihrávkou – fungovalo to tak 16 zápasů základní části, 2 zápasy v playoff a tři čtvrtiny Super Bowlu. Navíc ve druhém poločase přihrávky na prvních downech slavily úspěch, zatímco běhy ve stejných situacích byly zastavovány, což vyústilo v dlouhé druhé downy. Do nebe volající je ale to, že Falcons úplně ignorovali time management, rozehrávali tak rychle jak rozehrávali a nechali Bradymu minimálně minutu čistého času navíc.

Spolupráce Shanahana s Ryanem byla kouzelná. Co je čeká dál?

Kyle Shanahan je teď head coachem v San Franciscu, v tuto chvíli se tedy dá bezpečně říct, že je od Super Bowlu dál, než jakýkoliv jiný trenér, koordinátor, asistent, hráč, fyzioterapeut nebo vodonoš ligy. Navíc si hodlá v příští sezoně akce hlásit sám. Bude fascinující sledovat jeho kroky, s tak malým talentem, jaký v týmu 49ers je a s podstatně navýšenou porcí odpovědnosti. Je skoro jisté, že tohle byla na dlouhé roky jeho jediná šance na Super Bowl a rozhodnutí nedržet vedení zavedenými metodami ho bude dlouho strašit; podobně jako Matta Ryana onen fumble.

Tím, že pro Ryana to byla ojedinělá šance, která se nejspíš nebude opakovat, jsem si skoro jistý, přestože mu letos bude teprve 32 let. V lize, která je stavěná na vyrovnanosti týmů, jsou okna na zisk titulu obvykle krátká dva až čtyři roky a někdy ještě kratší. U Atlanty se ono okno otevřelo rychle a neočekávaně  díky genialitě Shanahanova schématu a stejně prudce se zavřelo ve chvíli, kdy James White skóroval svůj třetí TD zápasu. Navzdory tomu, že měl Ryan nejlepší sezonu kariéry, vynikající playoff a že kurzy na výhru Super Bowlu LII napovídají, že Vegas vidí Atlantu jako favorita NFC South pro příští rok, regrese k průměru bude nevyhnutelná, útok nebude pod novým OC Steve Sarkisianem tak kvalitní (zato večírky ano) a štěstí na minimum zranění na ofenzivní line věčně trvat nebude. Zbývá doufat, že pod Danem Quinnem vyroste z momentálně velmi mladé a nezkušené obrany opravdová opora.

Ti, co tvrdili, že jakmile Ryan hodí interception, rozsype se a vrátí se k obludným výkonům, které předváděl v zápasech playoff dřív, se nedočkali. Interception nikdy nepřišla. Na skvělé výkony navázal i v Super Bowlu, kde měl v prvním poločase perfektní passer rating 158.3 a celkem za celý zápas pod tlakem 105.1, to je skvělé číslo. Pomohl mu samozřejmě i Julio Jones, který byl sice limitován na čtyři catche, ale jeden z nich byl z říše snů a zdálo se, že je posledním hřebíkem do rakve Patriots. Nakonec z toho ale ve výsledku je jen smutná statistika: Matt Ryan má nejlepší ANY/A z QBs, kteří v posledních šesti letech prohráli playoff zápas. Žádný doutník, žádný prsten, jen prvenství, o které nikdo nestojí.

Na druhém místě je v tomto žebříčku Tony Romo za zápas proti Packers (Dez caught it) a za nimi Russell Wilson ze… Super Bowlu před dvěma lety proti Patriots. Není divu, že je letošní obrat přirovnáván právě k tomuto Super Bowlu. Seahawks se tehdy rozhodli přihrávat jediný yard od endzone, navzdory tomu, že v backfieldu měli Lynche, a interception ukončila zápas ve prospěch New England. Dan Quinn, který u toho byl v roli defenzivního koordinátora i tehdy, by si snad z rozhodnutí obou svých kolegů z útoku vytrhal vlasy, kdyby nějaké měl; ale je pravda, že tentokrát do celkové strategie mohl vstoupit.