Obě předkola dopadla nepravděpodobnými obraty ze stavu 0-2 na zápasy, ale scénář stranou, v pátém zápase nakonec postoupili oba mírní favorité. Teď tu konečně máme čtvrtfinále. Zastaví někdo Liberec?
Tento článek bude velmi Kometa-centrický, ale protože brněnský klub tak nějak přirozeně sleduji nejblíž, vidím takřka z první ruky všechny fanouškovské neduhy a omyly a tak je krátce okecám za využití dat a budu předstírat, že je to preview ke čtvrtfinále.
Playoff a fucking luck
Nejdřív něco málo k systému vyřazovacích bojů. Ty jsou, jak okřídlené tvrzení říká, úplně o něčem jiném, než základní část. Kus pravdy na tom patrně bude; ostatně, já jsem na playoff přestal sázet jednotlivé zápasy podle svého modelu a tipuji jen výsledky sérií, protože doposud každé playoff z minulosti by bylo pro můj model ztrátové, zatímco každá základní část zisková. Nějaký rozdíl tu tedy minimálně ze sázkařského hlediska existuje.
Hezká anekdota k playoff se dá najít v Moneyballu. V knize a pozdějším filmu tam poznáváme v hlavní roli generálního manažera baseballového Oaklandu, Billy Beana. Ten s nejnižším či druhým nejnižším rozpočtem v lize dokázal pravidelně překonávat očekávání a mezi lety 1999 a 2006 složil tým, který se dostal pětkrát do playoff a v průměru vyhrával 94 zápasů za sezonu.
Beane je zde vyobrazen jako nervák, který hází židlemi a převrací stoly a když se přepne do svého Hulk módu, nikdo (ani samotný Hulk) mu nechce zkřížit cestu. Ironií je, že coby manažer je v celém klubu – ano, včetně hráčů – nejatletičtějším mužem a často toho při jednáních využívá při zastrašování oponentů.
Trošku tragikomická je Beanova neschopnost sledovat zápasy svého týmu, doplněná o neschopnost se na ně nedívat. A tak zatímco jeho tým hraje, on prchá ze stadionu, aby pak po zbytek utkání seděl v posilovně nebo v autě na parkovišti a každou půl minutu kontroloval telefon, jestli se nezměnilo skóre.
V playoff byl ale Billy Beane každý rok zcela vyrovnaný a za oběť mu nepadl jediný kus kancelářského vybavení. Když se ho autor knihy Michael Lewis zeptal proč běžně hází věcmi a během playoff, kdy jsou sázky nejvyšší, je ledově klidný, odpověděl stoicky, ‘My shit doesn’t work in the playoffs. My job is to get us to the playoffs. What happens after that is fucking luck.‘ Tedy volně přeloženo, ‘To co dělám v playoff nefunguje. Moje práce je dostat nás do playoff a cokoliv se stane tam je jen za*raný štěstí.‘
Když tým, kterému fandíme porazí rivala, rádi si myslíme, že jsme prostě byli lepší a jinak to dopadnout ani nemohlo. Fakt ale je, že v krátkých turnajích jako fotbalová MS nebo EURO (Řecko na EURO 2004), hokejové olympiádě (Češi v Naganu) nebo playoff jakékoliv ligy existuje všudypřítomný faktor jménem fucking luck. Playoff má bezpochyby své kouzlo, ale k nejlepším týmům je nejférovější fotbalový systém, kdy nejlepší tým za celou sezonu vyhraje titul, zatímco v hokeji si nejlepší tým jen vybojuje výhodu domácího hřiště pro vyřazovací část.
Odveta Liberce se Spartou. Nebo ne?
Stejně jako loni je nejpravděpodobnější situace před začátkem playoff jasná: ve finále se potkají Liberec se Spartou. Znovu. Ale nepředbíhejme; při srovnání s nabízenými kurzy na postup ze čtvrtfinále nemůžu jinak, než vsadit na
- postup Sparta Praha v kurzu 1.48 (4u @Fortuna)
a po zbytek playoff budu chodit kanálama.
Co se stalo v minulosti nevysvětluje, co se stane v budoucnu
V sezoně hrané na 52 zápasů je ve hře 1 092 bodů. Kdybych před sezonou tipl, že všechny týmy budou mít stejně – tj. 78 – sekl bych se letos v průměru o 13.3 bodů na tým. Kdybych takto použil počet bodů z loňské sezony, polepšil bych si, ale jen o 0.4 bodů na tým. Vztah mezi loňskými a letošními výkony neexistuje. Co se stalo v playoff v roce 2012 nehraje roli.
Co se dělo v minulosti tedy není samo o sobě silný prediktor, přesto pokud je to něčí šálek čaje, proč se nepodívat na vzájemné výsledky z posledních let. Mimojiné se na nich ukazuje krátkozrakost těch brněnských fanoušků, kteří mají radost z toho, že jejich tým hraje proti Spartě, protože ‘na ni v playoff umí‘, zatímco úplně ignorují, že v posledních třech letech s výjimkou Vítkovic nehrála Kometa s žádným týmem tak špatně jako právě se Spartou – zisk jen bod na zápas – a že zrovna tak pro Spartu byla Kometa čtvrtým nejsnadnějším soupeřem.
Tato tabulka je čistě pro zajímavost. Určitě s její pomoci nechci poukázat na to, že třeba Olomouc by potrápila Liberec nebo že hráči Varů by byli vyrovnaným soupeřem Spartě. Zopakuji to ještě jednou: co se stalo v minulosti nám neříká nic o budoucnosti; ale když už se dívat na minulost, tak dlouhodobé výsledky posledních let mají větší vypovídající hodnotu – nemluvě o celkové kvalitě předvedené v daném roce -, než dvě nahodilé série v playoff.
Kometa ze září by Spartu podrtila: vyvracení mýtu pomocí PDO.
PDO je ukazatel, který se dá označit za index štěstí/smůly tím, že sčítá střeleckou a brankářskou úspěšnost. Pokud nějaký tým dává gól z každé osmé střely (úspěšnost 12.5%) a brankář chytá 95% střel, celkové PDO je 0.125+0.950 = 1.075. Dlouhodobě bude většina týmů mít hodnocení kolem 0.97 – 1.03 s tím, že přesně 1 je průměr.
PDO koeficienty Komety a Třince byly v první čtvrtině sezony výrazně odlehlou hodnotou s hodnotami 1.07 a 1.08. To je dlouhodobě neudržitelné; stalo se co muselo a výkony obou týmů v úspěšnosti střelby v útoku i obraně se vrátily do normálu. Dá se tedy bezpečně říct, že ani Kometa ze září by nebyla v této sérii favoritem.
Žádné z pokročilých statistik jako PDO, natož ještě pokročilejší Corsi nebo Fenwick, můj model nezohledňuje, přesto Kometu už v září a říjnu identifikoval jako velmi přeceněný tým a po zbytek roku celkem dvanáctkrát našel hodnotu v kurzu v sázce na jejich soupeře, s velmi dobrými výsledky, celkem 37% návratnosti zisku. V tomto ohledu byla Kometa druhým nejpřeceňovanějším týmem Evropy, “předčil” je jen Eisbären Berlin s 16 doporučeními proti a 56% návratností.
macholytics.com 