Velké, tlusté preview: NFC 2017

Září je tu! NFL je tu! A s ním i můj první neautorský článek, ve kterém je povídání o vyhlídkách všech týmů v NFC. Tradiční favority konference Packers a Seahawks doplní týmy z Atlanty a Dallasu.

Normálně nejsem fanoušek překládaných článků, ale v případě předsezonního preview musím udělat výjimku. Znalostem, zaměření a zkušenostem ostříleným autorům z Football Outsiders se nemůžu rovnat, zejména přes léto, kdy je moje pozornost trošku jinde, než abych byl schopen detailně sledovat 32 týmů a dát věci patřičně do souvislosti.

Musím samozřejmě doporučit jejich webové stránky, které jsou i přes zastaralý design skutečným klenotem pro nerdy milující pokročilá čísla. Stejně tak doporučuji pro anglicky mluvící jejich každoroční bibli Almanac, kterou odebírám od roku 2013 a která pokaždé přetéká informacemi a statistikami na více než 500 stránkách. Letošní verze se dá samozřejmě sehnat jako kniha na Amazonu nebo v PDF verzi na jejich eshopu.

Texty v tomto článku jsou z osmdesáti procent přeložené od borců z FO, přeuspořádané a doplněné o moje vlastní informace a čísla. Původní texty ke každému týmu jsou kolem tří až čtyř stran A4 dlouhé eseje, já je pro lepší čtivost zkrátil na ~800 slov na tým.

Seattle má horší power rating a těžší rozpis než Atlanta, ale teoreticky má větší výhodu domácího hřiště, proto je spolu s Green Bay na vrcholu projekcí NFC. Moje vlastní odhady se od vypsaných line na počet vítězství nejvíce liší u Arizony (která má teoreticky nejlehčí rozpis), Minnesoty, Detroitu (druhý nejtěžší rozpis) a Chicaga. To jen v krátkosti – povídání o sázkách na počet výher a vítěze divizí vydám za pár dní.

 

Green Bay Packers

Free agency není místo, kde by se budoval tým. Nicméně talentované týmy myslící si na pozdní kola playoff – a možná i Super Bowl – často v létě právě tam hledají jeden nebo dva poslední kameny pro zkompletování skládačky. Mezi příklady by se dal uvést podpis cornerbacka Darrelle Revise v Patriots před sezonou 2014, kterou zakončili titulem; rok poté Seahawks zkusili štěstí tradem pro tight enda Jimmy Grahama; loni přišli před sezonou do Arizony defensive end Chandler Jones nebo do Atlanty center Alex Mack, který pomohl Falcons k historicky výbušné ofenzivě; a letos opět Atlanta posílala o defenzivního tackla Dontari Poea.

GM Packers, Ted Thompson, buduje přes draft. Výhradně. Od roku 2005 Packers draftovali nejvíce hráčů a měli výrazně nejvíce startů od hráčů, které draftovali. Ačkoliv analytické kruhy můžou aplaudovat jeho matematicky správným tradům “dolů” na draftu, jeho důvěra v draftované hráče je až přehnaná. To by samozřejmě nebyl problém, kdyby do Green Bay přicházela jedna vynikající draft class za druhou, to ale není ten případ.

Aaron Rodgers měl loni další fenomenální rok. Ofenzivu, která byla prolezlá zraněními a nekonzistentními výkony dotáhl po pomalejším začátku k 7. nejlepší jednotce dle DAROPE s desátým nejlepším passing útokem. Thompson měl letos být na trhu volných hráčů agresivní, vylepšit obranu a poskytnout Rodgersovi zbraně, aby mu zjednodušil práci. Místo toho nechal odejít další klíčový prvek útoku, aby ušetřil peníze.

Před dvanácti měsíci Packers přišli o guarda Joshe Sittona, který osm let startoval na levé straně ofenzivní line a za tu dobu byl třikrát vybrán do All-Pro týmu. Sitton v roce 2015 hrál ve všech šestnácti zápasech a těsně před začátkem další sezony ho Packers cutli. Ten pak podepsal smlouvu v Chicagu, kde byl potřetí v řadě jmenován do Pro Bowlu. Nicméně, Lane Taylor se ukázal jako slušná náhrada. Taylor odehrál nejvíce snapů z celé ofenzivní line Green Bay a hrál dost dobře na to, aby Thompson nebyl za propuštění Sittona příliš kritizovaný.

T.J. Lang hrál na druhé straně od Sittona a společně byli dlouho považování za nejlepší dvojici guardů v lize. Jejich schopnost nepustit tlak vnitřkem line umožnila Rodgersovi vytěžit maximum z jeho výjimečného pohybu v kapse. Proto bylo další překvapení, když právě Lang letos odešel přes free agency do Detroitu. Packers nemají připraveného žádného náhradníka, který by byl veden k tomu, aby zaujal Langovu roli. Na jeho místo pravděpodobně nastoupí Jahri Evans, který se loni nedostal do sestavy Seahawks, kde konkurence na ofenzivní line nebyla bůhví jaká; a kterému je letos 34 let.

Bez jasné náhrady odešel i Eddie Lacy, který se celou svou profesionální kariéru potýká s nadváhou, ale i tak loni patřil k nejlepším druhým runningbackům v lize s 5.1 YPC a 45% úspěšnosti downů (průměr NFL: 42.7%). Packers sice vybrali v draftu tři RB, ale až ve čtvrtém kole a později.

Jestli se má skupina wide receiverů zlepšit, bude to díky zlepšení z valné části stejných hráčů, kteří hráli loni. Jordy Nelson měl po zranění ACL vynikající čísla, ale nebyl ani zdaleka takovým hráčem jako dřív. Byl výrazně pomalejší a jeho neschopnost vytvořit si prostor byla velkým důvodem, proč měl Rodgers tak obtížnou práci a proč musel pravidelně předvádět doslova zázraky jen aby tým neztratil yardy. Právě Nelson je největší neznámou mezi receivery. Můžeme jen odhadovat, jestli se druhý rok po operaci křížových vazů zlepší jeho atletické dovednosti, nebo jestli naopak bude vypadat ještě pomalejší kvůli tomu, že mu je už dvaatřicet let.

Tight end Martellus Bennett je onou výjimkou potvrzující pravidlo. Byl podepsán jako volný agent, aby nahradil Jareda Cooka, což pro něj nebude problém; Bennett je hvězdný hráč, jeden z nejlepších tight endů v lize. Routy běhá lépe než Cook, je schopný vybojovat těžké catche a celkově má jistější ruce. Navíc je velmi platný i jako blokař při běhových akcích.

Spojení s Bennettem bude jistě zajímavé, ale pokud tím nevznikne nová dominantní osa typu Brees-Graham, je otázka, jak dlouho může Aaron Rodgers kouzlit v podobných podmínkách, jaké měl loni, kdy přetvářel zdánlivě neřešitelné situace na zkompletované přihrávky. Je pravděpodobné, že útok se o něco zhorší a je tedy na defenzivě, aby zvedla úroveň. Obrana Packers byla loni hodnocená jako 25. dle DAROPE. Pomoci by měl staronový cornerback Davon House, který byl v Green Bay starterem, ale po odchodu do Jacksonvillu se trápil. House dostal jednoletý kontrakt, ve kterém je mezi řádky napsáno “uvidíme, jak ti to půjde”.

Pokud se letos Packers dostanou do playoff, bude to podeváté v řadě a překonají tím ligový rekord v počtu kvalifikací do post-season v řadě. Otázka je, jestli z té šňůry v Green Bay vytěží více než jeden Super Bowl. Pokud máte na nejdůležitější pozici nejlepšího hráče své generace, účasti v playoff samy osobě nemůžou být měřítkem úspěchu. Měřítkem úspěchu jsou v tomto případě Super Bowly a k jeho dosažení jsou letos v Green Bay závislí na nadlidských výkonech svého quarterbacka víc, než kterýkoliv jiný tým.

 

Seattle Seahawks

Seahawks do loňské sezony vstoupili s vysokými očekáváními. Předpověď jak moje, tak ta od chlapíků z Football Outsiders, odhadovala průměrnou sezonu Seattlu na 10.5 výher. Tým trápila zranění na klíčových pozicích a nakonec měli nejhorší útok a druhou nejhorší obranu za posledních pět let. Letošní odhady se rozcházejí (10.3 / 9.8), ale oba tento tým stále řadí na špičku NFC.

Týden před začátkem sezony je jediná evidentní slabina Seattlu až povědomě známá: ofenzivní line. Ale ta byla stejnou slabinou i v roce 2015 a přesto ofenziva Seattlu skončila čtvrtá podle DAROPE. Loni byl problém v tom, že hned v prvním zápase si Russell Wilson zranil kotník, když na něj šlápl Ndamukong Suh. Kombinováno se zraněním kolene ve třetím týdnu proti 49ers, Wilson nebyl schopen využít svoji mobilitu, která je jinak jeho rukopisem. To podstatně ztenčilo možnosti Seahawks v útoku a zjednodušilo práci soupeřící obrany, která mohla obzvlášť ostře trestat nekvalitu ofenzivní line.

Wilson navíc nebyl jediný běžec Seattlu, který se potýkal se zraněními: runningbackové Thomas Rawls a C.J. Prosise oba strávili podstatnou část sezony na střídačce, dohromady měli jen 139 carries. Rushing útok Seahawks skončil až na 23. místě dle DAROPE a ofenziva jako celek devatenáctá.

Pouze jeden loňský starter z ofenzivní line přišel do přípravného kempu s vyhlídkou toho, že bude hrát na stejné pozici: center Justin Britt. Tým se v létě snažil vyřešit mizernou situaci na guardu podpisem T.J. Langa z Packers, ale ten nakonec podepsal kontrakt s Lions, kteří jsou pro Langa, který se narodil v Michiganu, v podstatě domácí tým. Britt tak zůstává jediným světlým bodem této O-line. Jeho nepřítomnost byla loni znát ve dvanáctém týdnu na hřišti Buccaneers. Seattle rychle prohrával 0-14 a pak skóroval pouhých pět bodů (dva díky safety) a přetrhl tím rekordní šňůru: až do teď Seattle vedl nebo je dělil maximálně jeden TD od vedení ve čtvrté čtvrtině 98 zápasů v řadě.

Ale i když ukončení série bolelo, ta největší ztráta přišla až další týden proti Carolině. Při hlubokém passu si po srážce s Kamem Chancellorem zlomil nohu Earl Thomas. Tím Seahawks vznikl obrovský problém. Až do teď se dalo říct, že navzdory zranění a neefektivitě v útoku nebyl důvod ztrácet optimismus. Obrana zůstávala jednou z nejstrašidelnějších v lize; to se ale zraněním Thomase změnilo. Jejich obranné DVOA s Thomasem sestavě bylo z -15.9%, což obecně vzato znamená top3 v lize. Bez něj? Přesně 0.0% – průměr, ani víc, ani míň. Seattle v prosinci inkasoval 38 bodů v Green Bay a 34 doma proti Arizoně a přišel o bye-week v playoff, který by jim proti Atlantě v kombinaci s domácím hřištěm jistě pomohl.

I přes nespornou efektivitu zdravé Legion of Boom jsou rozhodně na místě úvahy o tom, kolik jim ještě zbývá dechu a kolik z nich bude za tým v nejbližší budoucnosti hrát. Defenzivní endové Cliff Avril a Michael Bennett mají přes 30 let, Richard Sherman a Kam Chancellor oslaví třicátiny příští rok. Navíc je tu otázka kontraktů: Sherman, Thomas, Chancellor, Avril, Rubin a K.J. Wright budou všichni v příštích dvou letech volnými hráči.

Než se do sestavy vrátí cornerback DeShawn Shead, který si zranil křížové vazy v loňském playoff, musí v Seattlu rozhodnout, kdo bude startovat naproti čtyřnásobnému Pro Bowlerovi Shermanovi. Kolem toho se v létě rojily spekulace, že z týmu odejde, které potvrdili jak Sherman, tak generální manažer John Schneider. Překvapivá ochota dominantního cornera vyměnit údajně souvisí s šokující prohrou v Super Bowlu 2014 proti Patriots, se kterou se Sherman není schopen vyrovnat.

Je jasné, že další generace obránců Seahawks na sebe bude muset vzít větší roli než doposud a vedení týmu to samozřejmě ví. Mezi lety 2011 a 2016 Seahawks nedraftovali defenzivní backy (CB/S) dříve než v pátém kole. Letos investovali dva tříkolové výběry na cornery Shaquilla Griffin a Delana Hilla a pokračovali ve čtvrtém a šestém kole výběry hráčů na safety, Tedrica Thompsona a Mika Tysona.

Do letošní sezony Seattle tedy vstupuje s očekáváním návratu Tylera Locketta (zlomená noha v zápase s Cardinals), Sheada a Thomase. Od Seahawks se dá opět očekávat vynikající obrana, ale jsou doslova přecpaní talentem i v útoku. Na skill pozicích jsou jména jako Doug Baldwin, Jimmy Graham, Tyler Lockett, Thomas Rawls, Prosise a nově i nechvalně prosluslý tlouštík Eddie Lacy, který má ve smlouvě speciální klauzuli o bonusu za dosažení určité váhy. Je jen otázka, jestli tradičně děravá ofenzivní line dá Wilsonovi a spol. dostatek prostoru, nebo stejně jako loni bude muset zápasy vyhrávat pomalu, ale jistě stárnoucí obrana.

 

Atlanta Falcons

Falcons se musí posbírat ze šokující prohry v Super Bowlu. Ale ještě překvapivější než druhý poločas loňského finále bylo to, že v něm Atlanta vůbec hrála – tedy pokud uvážíme, kde tento tým byl ještě několik týdnů předtím. Měli bychom pamatovat na to, že až do posledního měsíce základní části nebyla Atlanta, přes svoji ofenzivní sílu, považována za elitní tým nebo favorita NFC.

Ale poslední měsíc základní části byl pro Atlantu ve znamení útočné smrště: rozbití neškodných Rams a 49ers kombinovaným skóre 83-27, výhra v Carolině, přestřelka s rivalem z New Orleans, který do Atlanty přijel s tradičně děravou obranou. Ostatní týmy z NFC mezitím zaváhali a tak Atlanta získala bye během wild card víkendu.

Rok předtím Atlanta skončila 8-8, což bylo po úvodních pěti výhrách v řadě velké zklamání. Soudilo se, že nový hlavní trenér Dan Quinn novou pozici nezvládá a že Kyle Shanahan má štěstí, že nebyl po první sezoně v roli ofenzivního koordinátora vyhozen. Týmu, který dlouhá léta neměl nic jiného než útok, se v roce 2015 nedařilo skórovat body. Matt Ryan zažil jednu z nejhorších sezon kariéry. Oslavovaný nováček Vic Beasley byl neviditelný; pass rush, který měl být ozdobou nové generace Falcons, neexistoval.

Generální manažer Thomas Dimitroff nadraftoval do obrany mladé, atletické hráče. Quinn se poučil a zejména ke konci roku prezentoval výbušnou obranu. Beasley dal zapomenout na nováčkovské trápení a vedl ligu v počtu sacků. Na druhé straně míče Falcons útočili nemilosrdně ve stylu nacistického Blitzkriegu. Vedli ligu v počtu bodů, v touchdownech, měli nejvyšší DAROPE. Atlanta skórovala 540 bodů na 175 drivech. Celkem 58 touchdownů; přitom jen 59 drivů skončilo puntem nebo turnoverem. Ofenziva designovaná Shanahanem vejde do historie jako jedna z nejlepších sezon v historii koordinátorství. Za režírování těchto jatek byl Ryan oceněn jako nejužitečnější hráč sezony.

Jednou z nejdůležitějších ingrediencí, která v roce 2015 chyběla, byl atletický center, který by byl efektivní v zónovém blokování. To bylo vyřešeno, když minulé léto přišel z Clevelandu Alex Mack. Ryan už nemusel zachraňovat míč po špatných snapech, ani utíkat před tlakem, který protekl vnitřkem ofenzivní line. A hlavně, Mackova přítomnost výrazně pomohla play-actionu, kdy QB naznačí předávku runningbackovi. Žádný tým ho nepoužíval více a nikdo neměl více yardů na přihrávku z play-actionu než Atlanta. Falcons používali shotgun méně často než kterýkoliv jiný tým a dokud se nezranil Jacob Tamme, často byli na hřišti dokonce tři tightendi.

Co oddělovalo útok Atlanty od všech ostatních byla schopnost roztáhnout obranu do šířky. To bylo částečně díky famóznímu Juliu Jonesovi; částečně díky bleskové rychlosti Taylora Gabriela; částečně díky využití runningbacků při útoku vzduchem. Obránci často očekávali, že Freeman nebo Coleman budou po play-actionu na určitém místě, aby pak v šoku zjistili, že jsou na druhé straně hřiště. Jedním ze způsobů jak změřit schopnost Shanahana dostat své hráče do volného prostoru je změřit první downy vytvořené Yardy po catchi. Ryan jasně vedl celou ligu se 118 takovými prvními downy. Díky skvěle fungujícímu schématu receiveři Atlanty dělali z obyčejných konverzí třetích downů obří zisky. Jedna věc je žít s tím, že Julio Jones udělá z pětiyardového passu třicetiyardovou akci, ale když podobné věci předváděli hráči formátu Levina Toilola nebo Aldricka Robinsona, bylo to pro soupeřící obrany víc než frustrující.

Samozřejmě, ne všechno bylo pozitivní. Jak všichni víme, když v Super Bowlu volala situace po pasivním zdržování, Shanahan nedokázal sundat nohu z plynu i přes obří náskok. Za pár desítek minut byl na světě největší comeback v historii Super Bowlu, který spustil lavinu “28-3” memes a internetových diskuzí o clock managementu. Tak či tak, nikdo neočekával, že by se Kyle Shanahan další rok vrátil a ten nakonec přijal místo hlavního trenéra v San Franciscu.

Na Shanahanovo místo přišel, poměrně překvapivě, Steve Sarkisian, který je nejvíce znám pro to, že pil dost na to, aby ho kvůli tomu vyhodili z univerzity USC. Sarkisian byl v roce 2004 trenér quarterbacků v Oaklandu, to je z jeho kariéry s profesionálním footballem vše. Regrese k průměru je v útoku každopádně jistota, bez ohledu na to, kdo hlásí akce. Ryan nemůže hrát líp; útok nemůže hrát líp; zranění nemůže být míň; ofenzivní line je po odchodu Chrise Chestera do důchodu už teď méně kompaktní.

Poprvé po hodně dlouhé době má tento tým životaschopnou obranu. Dřívější defenziva, která pouštěla body jako cedník se postupně nahrazuje inteligentním systémem a rychlými hráči, kteří jsou schopní být v agresivním schématu efektivní. Loňští nováčci – safety Keanu Neal a linebackeři Deion Jones a De’Vondre Campbell – se okamžitě stali produktivními a užítečnými hráči a jak už bylo zmíněno, Beasley vedl NFL v počtu sacků a výraznou měrou pomohl ke zlepšení pass-rushe, který byl v roce 2015 nejhorší v lize. Teď navíc do Atlanty přichází na roční kontrakt defenzivní tackle Dontari Poe, poté co se nedohodl na nové smlouvě v Kansas City.

Přes Shanahanův odchod se skoro zapomnělo na to, že Atlanta změnila i defenzivního koordinátora. Richard Smith byl nahrazen Marquandem Manuelem, který loni působil jako trenér secondary a byl povýšen za udržení herní úrovně i přes zranění hvězdného cornerbacka Desmonda Trufanta. Manuelův trenérský styl zjevně odpovídá vizi Dana Quinna, který se snaží v Atlantě vypěstovat jihovýchodní repliku Legion of Boom, se kterou terorizoval soupeřící útoky ze sideline Seattlu.

Pravda je, že lék na podobně zdrcující porážku možná ani neexistuje. Čerstvý příklad noční můry jménem “po-Super Bowlová regrese” není daleko: sdílí s Atlantou divizi. Oproti Carolině má tento tým jeden důvod navíc, proč se vyhnout podobnému propadu, který postihl Panthers: otevírání Mercedes-Benz Stadium, monstrozně drahého svatostánku pro 71 tisíc lidí, který mimo jiné momentálně nabízí nejlepší ceny občerstvení v celém světě severoamerického profi sportu. O žaludky fanoušků Falcons bude dobře postaráno, ale bude to chtít mnohem víc, aby zapomněli na to, jak jim Patriots zlomili srdce.

 

Dallas Cowboys

Lonští a letošní Cowboys byli a jsou kandidátem na Super Bowl, který vznikl z několika šťastných náhod: v Dallasu vznikl stabilní, vysoce kvalitní útok přesně v moment, kdy by je měly dohnat dřívější špatná rozhodnutí. Právě teď bychom měli být v prvním roce Romokalypsy, období úporné úspornosti způsobené Romovým cap hitem čítajícím $24 milionů. To samo o sobě by mělo svazovat ruce při pokusu o sestavení konkurenceschopného týmu. Jediné řešení dilematu s Romovým platem: najít kvalitního QB, který v podstatě hraje zadarmo.

A jak řekli, tak udělali – ale bylo to trošku složitější. Vedení Dallasu se netajilo tím, že dávalo v draftu 2016 přednost Connoru Cookovi a Paxtonu Lynchovi před Dakem Prescottem. Následně byli připravení Prescotta nechat na střídačce až za Kellenem Moorem, dokud se Moore nezranil. Konečně se tak na hřiště dostal podceňovaný nováček a patrně budoucí franchise quarterback. Pravda je, že se Prescott na hřišti dostal do ideální situace, a to žádná náhoda nebyla. Kryla ho nejlepší ofenzivní line ligy plná All-Pro hráčů a power back Ezekiel Elliott, který ale letos dost možná bude v prvních šesti zápasech chybět, podle toho, jak dopadne jeho odvolání.

Cowboys byli jedním z nejlepších rushing týmů na 1st-a-10, s 5.4 YPC (#5), 43% úspěšnosti downů (#6) a 16% dosažení prvního downu (#7). Podle toho samozřejmě vypadal playcalling: Cowboys běhali na 59.5 procentech prvních downů a díky této produktivitě si mohli dovolit být kreativní na krátkých druhých downech, kde byli vůbec nejlepší v lize. Díky těmto úspěšným prvním a druhým downům (52.1% DSu, nejlepší) čelili jen 11.8 třetím downům za zápas, třetí nejmenší průměr v NFL. Díky tomu měl Prescott hodně passů ve chvílích, kdy je pro quarterbacka život jednoduchý (druhý a krátký, z play-actionu, s vedením) a měl málo passů, kdy je život těžký (třetí a dlouhý, ve druhém poločase s bodovým mankem). I díky tomu měl Prescott spolu s Tomem Bradym nejlepší passer rating na hlubokých přihrávkách.

Není důvod se obávat nějakého výrazného “prokletí druhého roku” ani pro Prescotta, ani pro Elliotta, až konečně nastoupí. Určitá regrese k průměru se ale dá očekávat: Cowboys měli record 7-2 v zápasech rozhodnutých o maximálně jeden score, to se letos zřejmě opakovat nebude. Útok byl bez nejmenších pochyb vynikající, zastíněn jen historickou sezonou Falcons a Patriots vedeným Tomem Bradym. Problémem bude spíše obrana, která loni byla 17. podle DAROPE a výrazně těžila z efektivity a systému útoku, podobně jako obrana Patriots, která byla na konci sezony mylně označována za nejlepší v lize.

Obrana Cowboys měla problém v podstatě všude. Slabý pass-rush, coverage neschopná zabránit krátkým přihrávkám (29. podle DVOA), přihrávkách přes střed hřiště (28.) a přihrávkách na tight endy (30.); naštěstí, pokud se soupeřící útok snaží dohnat čtrnáctibodové manko, krátké passy na tightendy nejsou zrovna reálnou variantou útoku.

Romův kontrakt Cowboys právě v obraně znatelně pocítili. Přišli o Brandona Carra, J.J. Wilcoxe, Morries Claiborna, Barry Churche, Terrella McClaina, Jack Crawforda a Ryana Davise, to vše během jedné offseason. Za normálních okolností by to znamenalo, že Cowboys se jako mávnutím kouzelného proutku proměnili v Saints: vynikající tým v útoku, který není schopen zahrát v obraně a nejspíš se bude pohybovat kolem průměru v sezoně naplněné zábavnými, ale frustrujícími zápasy končícími 38-35 nebo 38-41. Ale, jako by tomu štěstí chtělo, tyto škrty kvůli platovému stropu přišly ve stejném roce, kdy přišla jedna z nejhlubších defenzivních draft classes v historii NFL.

Taco Charlton, vybraný v prvním kole, byl hlavně scouty oslavován za jeho průlomovou poslední sezónu. Statisticky založení analytici byli k jeho potenciálu střízlivější. SackSEER, který hodnotí kvalitu passrusherů, z Charltona úplně nadšený není, protože jakýkoliv model bude k “průlomové” sezóně spíše skeptický. Pass-rusheři v NFL demonstrují schopnost produkovat sacky dávno před posledním rokem na univerzitě. Zbytek draftu Cowboys strávili na přebudovávání secondary. Cornerback Chidobe Awuzie měl na mnoha draft boardech potenciál hráče z prvního kola; Dallas si ho vybral jako šedesátého celkově. Další corneři byli vybráni ve třetím (Jourdan Lewis) a šestém (Marquez White) kole. V tom jsou letošní Cowboys jiní: tato obrana je mladší a má větší potenciál.

A tak letošní Cowboys nejsou Saints posledních tří let, spíše loňští Falcons: dominantní útok, který nemá problém ani s explozivním skórováním bodů, ani s dlouhými drivy, s obranou dostatečně dobrou, aby dokázala být efektivní proti soupeři, který musí rychle dohánět ztrátu. Čeho letos Cowboys dosáhnou bude z velké části záležet na jejich stále se vyvíjejících mladících, kteří se musí přizpůsobit podstatě těžšímu rozpisu než měli loni. Letos navíc budou hrát pět zápasů v prime-time časech, kdy jsou sázky o něco vyšší než obvykle. Šťastné náhody nebo ne, tento tým Cowboys je postaven tak, aby byl kandidátem na Super Bowl dnes, zítra, i na několik příštích let.

 

NY Giants

Na konci července 2011 skončila stávka majitelů NFL a hráči jen pár hodin poté naklusali do tréninkových kempů. Managementy týmů byli nuceni vměstnat všechny povinnosti spojené s offseason do několika málo dní. Eagles posbírali na trhu volných hráčů vše, co se dalo. Výsledek jejich quarterback Vince Young celkem nešťastně nazval “Dream teamem”. I vedení ostatních týmů utrácelo za volné agenty, kteří měli nastoupit do ostrých zápasů jen asi měsíc po podpisu smlouvy. Giants se utrácení neúčastnili a to rozlítilo fanoušky natolik, že generální manažer Jerry Reese musel uspořádat tiskovou konferenci, kde vysvětlil, že vyhazování peněz za hvězdné hráče není a nebude na programu. Dream Team ten rok skončil 8-8. Giants vyhráli Super Bowl.

Druhý rok po sobě Reese a jeho Giants skočili hlavou napřed na trh s volnými hráči. Loni podepsali Oliviera Vernona, Damona Harrisona a Janorise Jenkinse. Letos přidali Brandona Marshalla, který přišel od sousedních Jets, a D.J. Flukera. Giants rovněž prodloužili kontrakt s Jason Pierre-Paulem – kdo by si to pomyslel ještě před dvěma lety, když “JPP” přišel o části prstů – a přidali další zbraně do útoku, tightenda Evana Engrama a možného QB budoucnosti Davise Webba.

Vzhledem k tomu, že Reese je pořád u kormidla je taková změna v taktice pozoruhodná. Dává to ale určitě smysl, vzhledem k věku Eli Manninga a změny z režimu Toma Coughlina na režim Bena McAdoo. McAdoo najal nové kondiční trenéry a zřejmě nebyla náhoda, že Giants v počtu zápasů ztracených kvůli zranění (Adjusted Games Lost) skončili na sedmém místě – po několika letech kdy byli nejhorší nebo druzí nejhorší. To, a také loňské útraty pomohly týmu vyšvihnout se z dvou let s recordem 6-10 na playoff tým.

Éra Eli Manninga v Giants se blíží ke konci a tým je ve “Win Now” módu. Odell Beckham a Sterling Shepard byli loni jediné spolehlivé zbraně, které Eli měl, přičemž Odell se často musel spokojit jen s krátkými passy, protože na hlubokých routech byl pravidelně zdvojován safetym. Victor Cruz už nebyl ani zdaleka tak efektivní jako kdysi. Po zranění Shane Vereena Giants úplně přišli o možnost využívání receiverů z backfieldu. Skoro každý třetí (31%) drive skončil 3-a-ven, druhý nejhorší výsledek ligy.

Oproti tomu letos bylo rychle jasno, že se zdravým Beckhamem mají Giants jednu z nejsilnější skupiny receiverů letošní sezony. Problém je, že Beckham se během pre-season zranil. Co vypadalo jako potenciálně vážné zranění kolene se nakonec ukázalo být štěstím v neštěstí, protože to Beckham odnesl “pouze” výronem kotníku. To ho možná na jeden nebo dva zápasy nechá na střídačce, ale mohlo být hůř. Po jeho návratu zbývá zodpovědět otázku, jestli bude mít v tomto systému – od kterého se čeká agresivní hra vzduchem- Eli za ofenzivní line dostatek času, aby dostal míč na Beckhama, Marshalla, Engrama a ostatní.

V obraně všechno začíná na line, která stojí $35 milionů ročně a pokračuje k secondary, která stojí dalších $20 milionů. Line s Vernonem, Harrisonem a JPP loni zaznamenala pouze 34 sacků, ale byla šestá nejlepší ve vyvíjení tlaku na quarterbacka. Historie ukazuje, že % tlaku je z jedné sezony na druhou jednodušší udržet než % sacků, takže v tomhle by mělo přijít zlepšení. Historie ale také ukazuje, že týmy, které se náhle z absolutního dna promění v nejlepší obranu soutěže další rok čeká nemilosrdná regrese k průměru. Obrana Giants se zlepšila z +11.4% DAROPE v roce 2015 na -18.0% další rok (negativní = lepší). Jinými slovy z druhé nejhorší na nejlepší vůbec.

Strategie Giants pro letošní sezonu je jasná a slibuje zábavný football s ofenzivou, která se bude tlačit agresivně dopředu a defenzivou, která bude trestat soupeře při snaze o big plays při dohánění ztráty. Je to princip, který si McAdoo přinesl z Green Bay, a to včetně průměrných runningbacků; letos se o práci v backfieldu podělí Paul Perkins, Shane Vereen a Wayne Gallman, vybraný ve čtvrtém kole draftu. Giants loni měli jasně nejhorší běhy na 1st-a-10 s 3.3 YPC a 27% úspěšností downů.

Giants, tak nezkušení v utrácení velkého množství peněz, přece jen nekoupili všechno, co potřebovali. Na pozici kickera mají záhadného nedraftovaného nováčka Aldricka Rosase, který z univerzity nemá žádné statistiky. S Giants se letos rozhodně nudit nebudeme. Na menu budou dlouhé touchdowny, důležité sacky, nejspíš i pár kritických netrefených field goalů a houževnatý boj o playoff. Vyhazování peněz je obvykle spíš na škodu, ale jak se okno Eli Manninga zavírá, je dobře, že dvojnásobný Super Bowl MVP dostal dostatek hraček pro to, aby odešel se vší parádou.

 

Arizona Cardinals

Cardinals roku 2015 byli nejlepším týmem, který v arizonské poušti kdy byl. Nejvíce vítězství v historii franchise. Silný útok vedený quarterbackem hrajícím na MVP-úrovni. Agresivní, risku se nebojící defenziva s třemi Pro Bowlery. Vypadalo to, že jiná možnost než postup hluboko do pavouka playoff nepřichází v úvahu. Pak ale přišlo kritické zranění Tyranna Mathieu a v konferenčním finále byla družina Bruce Arianse rozebrána rozjetým vlakem jménem Panthers v poměru 49-15. Carson Palmer způsobil na největším jevišti své kariéry šest turnoverů. Aby se mohl do světel reflektorů ještě jednou vrátit a tentokrát zvítězit, do Arizony přišli před loňskou sezonou posily Chandler Jones a Evan Mathis.

Štěstí tomu nechtělo. Sezona 2016 vypadalo výborně na papíře, ale realita ukázala úplně jiný tým. Nikdo neočekával, že Palmer vytáhne další skoro-MVP sezonu, ale jeho produktivita klesla příliš moc, z +16.5% passing AROPE v roce 2015 na loňskou -0.4%. Ariansův dřívější record 16-5 v zápasech o jeden score se výrazně zhoršil; loni to bylo 3-5-1. K tomu už stačí jen přidat zranění a na světě byla sezona s recordem 7-8-1, žádné playoff a velmi rychle se zavírající okno příležitosti bojovat o Super Bowl.

Cardinals měli loni nejstarší útok v lize, vyrovnáno dle počtu snapů v průměru 28.3; a letos je jen starší. Palmerovi bude v prosinci 38. Larry Fitzgeraldovi bylo v srpnu 34 a už v minulosti si pohrával s myšlenkou na důchod. Na druhou stranu v obraně byli Cardinals čtvrtý nejmladší tým v lize, s průměrem 25.9, a letos dokonce omladí: odešli Calais Campbell, Marcus Cooper, Kevin Minter, D.J. Swearinger, Tony Jefferson a Alex Okafor a některé z těchto ztrát budou hodně bolet. Jefferson a Swearinger byli daleko víc než platnými hráči; patřili mezi nejlepší hráče na pozici safety v lize a byli základními kameny defenzivy. Velká výzva bude i nahrazení Campbella, nejen jeho základních čísel – 8 sacků, 31 QB hurries -, ale hlavně pozornosti, kterou mu blokaři na druhé straně museli dávat a která otevírala prostor pro jeho spoluhráče. Na jeho pozici je připravený loňský prvokolový pick Robert Nkemdiche, ale nakolik se mu povede doslova nahradit Campbella, to je otázka.

Mládí a hlad jsou skvělé věci, ale z Arizony odešlo hodně zkušenosti během velmi krátké doby a zejména ze začátku se dá očekávat, že toto omlazení bude náročný proces, než se noví hráči naučí systém. Rozpis jim žádné laskavosti neposkytuje; zápasy s Lions, Colts a Cowboys nejsou zrovna ideální složení pro představení pěti nových starterů.

Aby byli Cardinals skutečným kandidátem na Super Bowl, musely by se stát tři věci. V útoku potřebují více MVP-verze Palmera z roku 2015 a méně “tak-tak průměrné” verze z loňska. Problém je v tom, že Palmer je druhý nejstarší starting QB v lize. Tím prvním je Tom Brady, ale Bradyho se nedá brát jako standard v ničem. Realita je taková, že quarterbaci jsou na konci kariéry velmi špatní velmi náhle a není to jen případ vážných zranění nebo záhadných zdravotních patálií ala Peyton Manning, který v roce 2015 vyhrál Super Bowl bez citu v prstech, neschopen hodit dál jak na deset yardů.

V obraně potřebují, aby nezkušení nováčci zastali téměř 5,000 snapů po odchodvších startech a nebýt o moc horší než jejich předchůdci, kteří měli nadprůměrnou obranu v každém z předchozích pěti let. Rozhodně se můžeme těšit na agresivní defenzivu plnou blitzů. Loni poslali Cardinals 5+ hráčů do nátlaku na 39 procentech akcí, třetí nejvyšší poměr v NFL. Letos by to nemělo být jinak.

A konečně, ve special teamech potřebují… nebýt hrozní. Tři různí punteři – Drew Butler, Ryan Quigley, Matt Wile – měli dohromady 37 net yardů na punt, nejhorší v lize o skoro dva yardy. A to pokud se jim povedlo punt vůbec vykopnout: Arizona “vedla” ligu ve zblokovaných puntech a měla i několik nepovedených snapů. Kicker Chandler Catanzaro měl druhou nejhorší úspěšnost FG% a šesté nejhorší FGAA (-7%), navíc byl podprůměrný i na kickoffech. John Brown a Patrick Peterson měli v průměru jen 6.1 yardů na punt return, třetí nejhorší v lize.

Ať do special teamů dají kohokoliv, Arizona by měla vidět aspoň nějaké zlepšení, prostě kvůli regresi k průměru. Nicméně žádné velké zlepšení se očekávat nedá, protože pozitivní DVOA na special teamech Arizona neměla od doby, kdy Bruce Arians a Steve Keim přebrali tým v roce 2013. Zkrátka to pro tuto dvojici nikdy nebyla hlavní priorita.

Sečteno, podtrženo, to vše staví Arizonu do zvláštní pozice. Nejsou jasným kandidátem na playoff, natož Super Bowl, na to tu je příliš mnoho změn a příliš mnoho věcí, které se můžou pokazit. Také nejsou kandidáty na jednu z prvních voleb v příštím draftu, protože každá otázka má v téhle sestavě možnou odpověď a na lavičce je Arians, jeden z nejlepších ofenzivních playcallerů ligy. Málo týmů má letos takové rozpětí mezi potenciálně nejlepší a potenciálně nejhorší sezonou.

 

Carolina Panthers

V létě byl vyhozen generální manažer Caroliny, Dave Gettleman. Stalo se tak náhled a žádný důvod proč se tak stalo uveden nebyl. Možná se majiteli nelíbil způsob, jakým Gettleman skládal tým v obraně; drahé kontrakty pro linemany, šetření v secondary. Možná nebyli hráči v kabině s Gettlemanem úplně spokojení. O tom druhém vypovídá tweet od bývalého runningbacka Panthers, DeAngelo Williamse, který prohlásil, že po vyhození Gettlemana škrtá Panthers ze seznamu týmů, za které určitě nikdy nenastoupí. Ať se stalo cokoliv, nesává se často, aby GM dostal výpověď necelých 18 měsíců po sezoně, ve které tým skončil 17-2 a dostal se do Super Bowlu.

Rok 2015 pro Carolinu definovaly Newtonův úsměv a tanečky, za které byl dodatečně rázně sepsut po útěku z po-Super Bowlové konference. Až do setkání s obranou Denveru se zdálo, že Supermana nemůže nic zastavit a. Od té doby se Newton změnil z MVP hvězdy na testovací figurínu. Na season opener byl Cam poslán do Denveru na odvetný zápas a fanoušci Caroliny zděšeně sledovali, jak se obránci Broncos vrhají hlavou napřed proti jejich franchise quarterbackovi, aniž by tuto špinavou taktiku rozhodčí jakkoliv penalizovali. Nemilosrdné údery si vybraly svou daň a Newton prokazoval zjevné známky otřesu mozku, ačkoliv oficiálně se nic nepotvrdilo, protože doktory ani nenapadlo stáhnout ho ze hřiště.

Od chvíle, kdy Newtona v roce 2011 draftovali, Panthers postavili útok kolem jeho výjimečné velikosti. Když se Newton rozběhne do druhé úrovně obrany, je evidentní, že je větší než mnoho linebackerů. Je tak celkem jasné, že inkasoval tolik ran, kolik by žádný franchise QB dostat neměl, bez ohledu na tělesné proporce. Loni Newton inkasoval sack nebo hit 99krát, devátý nejčastější poměr mezi knock-downs na přihrávku. To samotné jeho výkony nijak neobhajuje; například Matt Ryan byl na zemi častěji než Cam a byl jeho nástupcem v roli MVP.

Za Newtonovým poklesem efektivity bylo daleko více než kocovina po prohře v Super Bowlu: poraněná rotátorová manžeta v rameni, se kterou Cam hrál od prosince. Cam hrál přes bolest a snažil se zranění řešit rehabilitací, než se nakonec v březnu rozhodlo o operaci. Jediný drive sezony proseděl za to, že přišel na odlet týmu bez kravaty, ale kvůli zranění nepřišel ani o jeden jediný snap. A to i přesto, že na konci už nebylo o co hrát a sezona byla ztracená. Stejně jako u jeho herního stylu, jeden nikdy neví, jestli Cama obdivovat, nebo jen nechápavě vrtět hlavou.

Výběry Caroliny v draftu – zejména ty první dva (runningback Christian McCaffrey a receiver Curtis Samuel) – poukazují na to, že Panthers chtějí méně často používat hluboké přihrávky a více používat rychlé, krátké routy ve stylu Patriots. V posledních třech letech má Carolina stabilně kolem 21 procent přihrávek hlubokých, 7. nejčastější podíl v lize. McCaffrey je natolik efektivní v passing hře, že by klidně mohl nastoupit na slot receiveru. Kombinace jeho a Newtona v shotgunu skoro automaticky staví obranu do nevýhodného postavení. To, co by dříve byly Newtonovy běhy se teď může proměnit v krátké slanty nebo screeny na McCaffreyho.

Kromě nevyhnutelných chyb, kterým se žádný nováček nevyhne, je problém v tom, že Newton není QB stavěný na hru s mnoha krátkými přihrávkami ala Tom Brady. Newton loni vedl ligu v průměru hloubky passu. Jeho průměrná přihrávka šla 10 yardů za místo rozehrávky a měl více přihrávek na 20+ yardů než screenů. Cam na své receivery s chutí posílá jeden fastball za druhým; nebylo náhodou, že Panthers se dříve zaměřovali na vysoké receivery, kteří o něco zmenšovali dopad přehozených balonů.

Defenzivní koordinátor Sean McDermott přijal nabídku působit jako hlavní trenér a odešel do Buffala. Na jeho místo přichází dosavadní trenér secondary (a asistent trenéra) Steve Wilks, který pod hlavním trenérem Ronem Riverou působil i v San Diegu a Chicagu. Poté, co loni překvapivě odešel cornerback Josh Norman, nováčci Daryl Worley a James Bradberry byli na jeho místo dosazeni velmi předčasně a ani zdaleka na to nebyli připraveni a absence Normana byla znát. V roce 2015 byla Carolina třetí v DVOA proti receiverům #1, loni v této metrice spadla na 24. místo. Mezera, která po Normanovi zůstala, se ale jistě postupně zaplní, jak budou nováčci nabírat zkušenosti. Secondary by už teď měla víc připomínat předloňskou verzi. Pomoci mají i příchody veteránů cornera Captaina Munnerlyna z Minnesoty a safetyho Mika Adamse z Indianapolis.

Tento tým Panthers by měl obecně být blíž tomu, co předváděl roku 2015 než tomu, co bylo k vidění loni. Budou mít k dispozici Luka Kuechleyho, který je po otřesu mozku a prosezeném zbytku sezony připraven potvrdit svoje postavení nejlepšího linebackera ligy. Od Cama se dá očekávat výrazné zlepšení a méně inkasovaných úderů. NFC South – ve které hrají dva poslední finalisté Super Bowlu a poslední dva nejužitečnější hráči NFL – bude letos zábavná a vyrovnaná divize. Důkazem budiž to, že tento seznam je řazen podle očekávaného počtu výher a hned pod Carolinou jsou další dva divizní soupeři.

 

New Orleans Saints

Saints rozhodně do puntíku splňují popis toho, co si užívá stereotyp průměrného fanouška: BODYYYYY. V zápasech New Orleans padá v průměru dohromady 53.6 bodů, skoro o tři body víc než v zápasech Packers, kteří jsou v této metrice druzí. Není žádným tajemství, že Saints jsou už nějakou dobu týmem “nahoře huj, dole fuj” s vynikajícím útokem a příšernou obranou a trestuhodně mrhají produktivními roky budoucího hall of fame quarterbacka Drewa Breese.

Tým stabilně končí s recordem 7-9, bylo tomu tak ve čtyřech z pěti posledních let. Jediný rok, kdy měla obrana pozitivní DAROPE byla také jejich poslední účast v playoff v roce 2013. Za poslední tři roky má tým record 14-6 v zápasech, kde skóruje 28 a více bodů; 6 proher je nejvíce ze všech týmů v takovém scénáři. A to není ani cherry-picking: totéž se dá říct o jakémkoliv číslu skórovaných bodů od 21 do 34. Vždy najdete nahoře Saints, kteří znovu a znovu dokázali to, že mít na kontě 30 bodů neznamená nic, když máte místo obrany cedník.

Ve všech z posledních pěti let byli Saints v top 5 dle ofenzivního DAROPE. Jádrem této kvality je samozřejmě Brees, který šest let po sobě naházel 4 800 a více yardů. Loni mu pomohla i nadprůměrná běhová hra. Tento všestranný útok byl nejlepší v dosažených yardech a prvních downech na zápas.

V New Orleans neměli pořádného defenzivního koordinátora od doby, kdy na Saints v roce 2012 praskla nechvalně proslulá Bountygate, načež Gregg Williams odešel rozdávat odměny za zranění soupeřících hráčů o dům dál, do St. Louis. V listopadu 2015 byl vyhozen Rob Ryan a na jeho pozici byl z pozice asistenta povýšen Dennis Allen, jehož dosavadní zkušenosti s koordinátorstvím bylo převzetí obrany Denveru v roce 2011. Ta byla rok předtím 30. podle DVOA a pod Allenem se zlepšila na ligový průměr.

Samozřejmě v New Orleans nejsou úplně hloupí. Jsou si vědomi, že je mrháno skvělými výsledky útoku a snažili se obranu vylepšit. Před sezonou 2014 přišel safety Jairus Byrd, který podepsal šestiletou smlouvu na $56 milionů, aby vyztužil secondary. Letos v létě byl propuštěn, přesně v polovině zamýšleného šestiletého kontraktu. Cornerback Brandon Browner přišel jako dvojnásobný šampion Super Bowlu (se Seahawks v roce 2013 a s Patriots o rok později) a z New Orleans odešel s nechtěným rekordem nejvíce penalizovaného hráče v jedné sezoně. Veterán na pozici linebackera, James Laurinaitis, vydržel jen do listopadu, než byl propuštěn kvůli zranění. Curtis Lofton, Champ Bailey, Keenan Lewis a Kyle Wilson, ti všichni přišli, viděli, nezazářili a odešli. Ať je problémem v obraně jakýkoliv, pouhá výměna jednoho veterána za druhého není řešením.

Byrd a Browner už s týmem nejsou. Nahrazeni byli mladými draftovanými hráči Vonnem Bellem a P.J. Williamsem. Marshon Lattimore, obecně považovaný za nejlepšího cornera draftu, bude hrát naproti Delvinu Breauxovi. Pokud by všem klíčovým hráčům vydrželo zdraví, mohli by Saints mít nejtalentovanější secondary od roku, kdy vyhráli Super Bowl. Linebacker A.J. Klein přišel z Caroliny, kde byl ve stínu Luka Kuechlyho a Thomase Davise. Vnitřek defenzivní line vypadá dobře, přestože si Saints budou muset poradit bez Nicka Fairleyho, který sezonu odpískal kvůli problémům se srdcem.

Kdykoliv, kdy během éry Breese neměli Saints defenzivu dle DVOA horší než 25., dostali se do playoff. Breesovi je teď ale 38 a na místě je otázka, jak dlouho mu ještě zbývá. Všechny loňské zápasy, kdy měli Saints negativní DVOA, proběhly v posledních pěti týdnech roku. Je evidentní, že Breesovo rameno nevydrží další sezonu o téměř sedmi stech přihrávkách. Příchod runningbacka Adriana Petersona ukazuje, že trenéři Saints jsou stejného názoru.

Brees se musí vyrovnat s odchodem Brandina Cookse, mladého, rychlého, produktivního receivera #1, kteří jsou v NFL vzácným zbožím, protože málo hráčů splňuje všechny potřebná kritéria. Cooks byl v létě překvapivě vytrejdován do New England, kteří podobné obchody nedělají často. Cooks tam spojí síly s dalším hall of fame quarterbackem, Tomem Bradym.

Saints tuto mezeru zacpali Teden Ginnem, který je nejvíc znám pro to, jak často dropoval přihrávky Cama Newtona. Brees udělal produktivní receivery z daleko horších hráčů než je Ginn. Proto jsou očekávání do další sezony jasná a pro fanoušky Saints jistě povědomá. Sedm výher. Útok mezi desítkou nejlepších. Jedna z pěti nejhorších obran ligy. Mnoho zábavných přestřelek. Těžké mezidivizní zápasy proti soupeřům, kteří pravděpodobně postaví na hřiště podstatně vyrovnanější týmy. Další promrhaný rok jednoho z nejlepších QB naší generace.

 

Tampa Bay Buccaneers

Bucs jsme letos poznali o něco blíže díky Hard Knocks. Ve druhém díle nejnovější sezóny oblíbené reality show jsme mohli být svědky nevyhnutelného: kicker Roberto Aguayo byl vyhozen. Poté, co byl loni draftován ve druhém kole, kde ho Tampa mohla vybrat jen proto, že se vedení týmu zbavilo výběrů v dvou pozdějších kolech. Aguayo si následně prožil nejhorší sezonu kickera, jaká se dá představit. Minimálně byla nejhorší v historii FGAA (od roku 2008). Vzhledem ke vzdálenostem kopů by průměrný kicker minulý rok proměnil 26.8 field goalů, Aguayo se do háčka trefil jen 22-krát.

Ale některé loňské kroky Tampě Bay vyšly, třeba posily do obrany: Robert Ayers, Noah Spence, Brent Grimes a Vernon Hargreaves, ti všichni hráli klíčové role v tom, co byla podle DVOA nejlepší passing obrana Tampy od roku 2008. Ale je na místě trochu krotit optimismus ze dvou důvodů: obrana proti běhu byla hodnocená jako 29. a dá se očekávat značná regrese k průměru.

Jako odpověď na první problém Bucs podepsali linemana Chrise Bakera z Washingtonu a z Dallasu přišel safety J.J. Wilcox, který nahradí Bradleyho McDougalda. Jacquies Smith se vrací poté, co si loni utrhl ACL hned v prvním zápase. Jinak bude obrana vypadat víceméně stejně, tedy pokud jim vydrží zdraví. A tady se dostáváme k oné regresi: loni měla Tampa šestou nejzdravější obranu ligy a i když zůstat nezraněný není pouze o tom, štěstí hraje velkou roli. Jakákoliv regrese na této frontě bude znamenat, že tým bude muset sáhnout mezi náhradníky, kteří příliš kvalitní nejsou.

Podobně se patrně sníží četnost turnoverů. Obránci Bucs udělali interception z 3.1% pokusů vzduchem (druhé místo za San Diegem) a vybojovali turnover na 1.7% soupeřových akcí (čtvrté). Frekvence turnoverů není z roku na rok konsistentní, protože má více co dělat se soupeřem a situací v zápase než s umem obránců. Na frontě sacků se dá rovněž očekávat snížení produkce. Bucs měli 7. nejlepší % sacku, ale ve vyvíjení tlaku patřili k osmi nejhorším v lize; takže celkem na 25 procentech akcí, kde dostali quarterbacka soupeře pod tlak, dokázali udělat sack. To se taky jen těžko bude opakovat, protože to není důsledek nějakého zvláštního talentu. Colts a 49ers byly jediné týmy s vyšší úspěšností v konvertování tlaku na sacky – a to jsou týmy, jejichž obrany byly hodnocené jako 27. respektive 29.

Jestli nebude druhokolový pick Justin Evans okamžitě připomínat Earla Thomase, ke kterému je přirovnáván, Bucs nebudou mít ani letos spolehlivého hráče na safety. Minulý rok Bucs povolili 49% kompletací (třetí nejhorší) a 13.6 YPPA (28.) na hlubokých přihrávkách. Wilcox je slušný hráč, ale mít ho jako posledního obránce v roli záchranné brzdy není dobrý plán. Problém je i věk Brenta Grimese, který by mohl být letošním nejstarším startujícím cornerem; pokud bude startovat Terence Newman v Minnesotě, tak Grimes bude druhý nejstarší. Loni ve čtvrtém kole draftovaný Ryan Smith je momentálně tím, kdo je nejblíž k tomu, aby Grimese nahradil, ale fakt, že většinu loňské sezony strávil neúspěšným přeučováním se na safetyho, mluví za vše. Tahle situace v backfieldu je v NFC South obzvlášť problematická, protože Falcons a Saints mají dlouhodobě kvalitní passing útok a hlubokými passy rádi útočí i Panthers.

Velké letní příchody znamenají, že quarterback Jameis Winston bude mít nejlepší tým receiverů v jeho dosavadní profesionální kariéře. DeSean Jackson přišel z Washingtonu s reputací jednoho z nejlepších receiverů posledních deseti let. Teoreticky by měl perfektně pasovat do útoku Dirka Koettera, který své receiverům rád posílá do hlubokých route z play-actionu. Jackson je strhující posila pro fanoušky, kteří na strhující posily nejsou zvyklí, ale rozdílovým hráčem, který z Tampy automaticky dělá playoff tým Jackson určitě není. Už dříve po odchodu z Philadelphie potvrdil celoligový trend, že ztráta top receivera více bolí tým, který opustil než pomůže týmu, který o top receivera posílil.

Nejistý je stav ofenzivní line, kde se očekávají podstatné změny, přestože hráči na ní jsou stejní: Ali Marpet se přesunul na center místo Joe Hawleyho, který spolu s třetím centerem Evan Smithem budou používáni jako náhradníci na centeru a guardu. Jameis Winston loni hodil o 6 TD více než ve své nováčkovské sezoně a i letos se jeho syrová čísla nejspíš zvednou. Ostatně nové posily tu nejsou od toho, aby blokovali při bězích. To ale nutně neznamená, že Winston bude i více efektivní. Musí lépe číst obrany, ubrat hloupých rozhodnutí a zlepšit přesnost. Není rozumné očekávat, že by se během jedné offseason zlepšil na všech třech frontách, ale zároveň se nedá očekávat ani to, že by přišel o svoje kladné vlastnosti.

Odhadovat jak bude vypadat tento rok v Tampě Bay je těžký úkol. Není náhoda, že jejich předpokládaný počet výher má ze všech týmů v NFC nejblíže osmi. Reálně se ale dají očekávat dva scénáře, které se průměru zcela vymykají: Winston si může obzvlášť sednout se svými novými zbraněmi a v listopadu a prosinci budeme mluvit o tom, že v NFC South je další MVP quarterback, který vede tým do ještě nedávno nepravděpodobného Super Bowlu. Nebo se může ukázat, že spojení s novými hračkami nesplnilo očekávání a tentokrát průměrně zdravá obrana nebude produkovat tak jako rok předtím – a pak budou Bucs bojovat maximálně o lepší místo na draftu. Pokud se tak stane, snad nebude vysoký výběr v draftu investován do kickera.

 

Philadelphia Eagles

Eagles se vzdali balíku draft picků, aby si mohli na druhém místě loňského draftu vybrat Carsona Wentze. Sam Bradford se urazil, opustil Philadephii, aby se zakrátko rozpomenul, kolik mu Eagles platí za jeho průměrnost a vrátil se k týmu. Škoda už ale byla způsobená a Bradford byl později vyměněn do Minnesoty jako náhrada za zraněného Teddyho Bridgewatera. Wentz pak byl na začátku září zvolen starterem před Chasem Danielem.

První pár týdnů Wentze bylo magických: pět TD, žádný interception a tři výhry po sobě proti Browns, Bears a Steelers kombinovaným skóre 92-27. Podle médií nebylo pochyb, že Wentz vs. Prescott (který zářil v Dallasu) je budoucí QB rivalita. Kdo ale sledoval zápasy, viděl, že Wentz kompletuje hodně jednoduchých passů a velkou porci yardů ve skutečnosti získávají jeho spoluhráči až po chycení; Wentz v těchto třech utkáních zkompletoval 15 screenů pro 124 yardů. V metrice Air Yards, která měří kolik yardů QB skutečně hodil, byl Wentz druhý odspodu. Jeho hra se brzy začala bortit. Začalo to horšími vstupy do utkání, ty znamenaly potřebu větší agresivity a z toho se staly turnover-festy: čtyři turnovery jen v první čtvrtině proti Vikings, 2 INT v první čtvrtině proti Giants. I bez konzultací s pokročilými metrikami bylo evidentní, že velké přihrávky nemá Wentz v ruce.

První čtyři prohry byly všechny maximálně o TD. Eagles tedy i přes zhoršující se útok zůstali konkurenceschopní, díky vynikajícím special teamům a dobré obraně. Ta se přebudovávala a stále přebudovává po éře Chipa Kellyho, který nainstaloval schéma 3-4, které nikdy nefungovalo, zvlášť když kvůli neefektivnímu hurry-up útoku obrana trávila na hřišti i 40 minut za zápas. Jak sezona pokračovala, bylo pro vynikající hráče na safety čím dál těžší kompenzovat mizerné cornerbacky. Na tomto postup by měl pomoci trade s Buffalem, ze kterého přišel corner Ronald Darby, ale velké zlepšení se nedá čekat, dokud se neoťukají nováčci Sidney Jones (vybrán v druhém kole) a Rasul Douglas (třetí kolo). Na defenzivní line se na pravé straně budou střídat veterán Chris Long a prvokolový pick Derek Barnett. Ten překonal rekord univerzity Tennessee v počtu sacků, který dříve držel Reggie White.

Loňské statistiky Wentze na přihrávkách, které šly 25+ yardů vzduchem jsou hrůzostrašné: 4-z-32, 187 yardů, 2 TD, 6 INT. Není to ale pouze jeho vinou. Ani trochu mu nepomáhalo složení receiverů: Jordan Matthews (vyměněn do Buffala), Nelson Agholor a Dorial Green-Beckham (volný agent) měli dohromady 21 dropů a toho negativního bylo daleko více než nechycené přihrávky. Green-Beckham se do kempu dostavil pozdě a v době, kdy dostal pozici startera, byl schopen zaběhnout možná tři routy. Matthews spíše předstíral, že je WR #1, ve skutečnosti by byl při nejlepším slušnou dvojkou. Z toho důvodu Eagles posílili na skill pozicích: Alshon Jeffery je legitimní první receiver; Torrey Smith a Shelton Gibson, vybraný v pátém kole, budou soutěžit o roli deep threat receivera. Runningback LeGarrette Blount přišel z New England, aby vybojoval těžké yardy a lépe chránil míč než jeho předchůdci. Další RB Donnel Pumphrey, kterého Eagles vybrali ve čtvrtém kole, je přirovnáván k Darrenu Sprolesovi. I přes tyto změny nebude mít Wentz k dispozici tým receiverů, který by byl označen za top5 v lize, ale loňský ansámbl by se umístil v pětici nejhorších. Až bude letos Wentz házet šišku hluboko do pole, je reálná šance, že ji někdo chytí.

I když po experimentech Chipa Kellyho přitáhli koordinátoři Jim Schwartz a Frank Reich do Philadelphie skutečně profesionální přístup, Pederson a zbytek managementu mohl přechod zvládnout i líp, bez žonglování s QBs, vysílání protichůdných zpráv a jmenování Wentze starterem až doslova na poslední chvíli. Letošní sestava Eagles ukazuje tři cíle: vyhrávat v budoucnu (až se z Wentze stane superstar), vyhrávat teď (a pomoci Wentzovi stát se onou superstar) a pokračovat v opravách po Kellyho vládě. 

Kolonka “vyhrávat teď” by mohla letos zůstat nezaškrtnutá kvůli velmi soutěživé NFC East, kde v podstatě není slabého týmu. Všichni tři divizní soupeři skončili loni v nejvyšší třináctce dle DAROPE. K tomu je potřeba přičíst zápasy s tvrdými obranami z AFC West a NFC West a výsledkem je čtvrtý nejtěžší schedule soutěže. To, jak letos budou Eagles vypadat, záleží z největší části na tom, jak se zlepší Wentzova hra a jak zpeněží loňské zkušenosti v kombinaci s lepšími zbraněmi kolem sebe. Pokud útok vzduchem nebude fungovat, bude těžké hledat výmluvy, proč to nešlo tentokrát. Nezbývá než doufat, že rivalita Wentz-Prescott má reálné základy.

 

Washington Redskins

Pokud jde o strategie pro offseason, vyhození generálního manažera, který je považován za guru v posuzování kvality mladých hráčů, patří mezi ty nejhorší z nich. Scot McCloughan se podílel na poskládání super-talentovaných týmů v San Franciscu a později Seattlu a když přišel k Redskins, vypadalo to, že se ve Washingtonu blýská na lepší zířky. V létě byl McCloughan vyhozen a na veřejnost prosákly informace o jeho nadměrném pití.

Buď je důvodem k vyhazovu skutečně to, anebo došlo v zákulisí k rozepři s majitelem Danem Snyderem a drby o alkoholu jsou skutečně jen tím – drby. Nicméně, i bez svého již bývalého GM si zbytek vedení sbalilo Scotovy poznámky a vyrazilo s nimi na draft do Philadelphie. Ano: draft board, který Redskins využívali, byl jen lehce poupravený draft board McCloughana.

V posledních letech byla jedna z nejkritizovanějších věcí kolem managementu Washingtonu to, že Kirk Cousins ještě pořád nemá dlouhodobou smlouvu. McCloughan, podle všeho, Cousinse chtěl podepsat na dlouhodobý kontrakt už minulý rok a pokračovat tak v tom, co dělal s 49ers a Seahawks, kteří dosáhli Super Bowlu tím, že obklopili podceňované QB vynikajícími spoluhráči. Místo dlouhodobé smlouvy dostal Kirk Cousins dva franchise tagy po sobě a tak Redskins platí hříšné peníze za to, aby prokázali fatální nedůvěru v hráče na nejdůležitější pozici.

Situace s bývalým GM docela dobře podtrhuje léto, jaké Redskins prožívali. Něco získali, ale celkově vzato udělali několik kroků vzad. Přišli o ofenzivního koordinátora Seana McVaye, který je ve svých 31 letech považován za jednoho z nejnadanějších ofenzivních trenérů. McVay je nyní hlavním trenérem Rams. Washington vyměnil i defenzivního koordinátora, na místo Joe Berryho přichází Greg Manusky, kouč, který většinu své kariéry strávil za průměrnými defenzivními trenéry jako jsou Chuck Pagano nebo Mike Singletary.

Cousins má před sebou dvě cesty. Buď bude mít úspěšnou sezonu a dostane kontrakt, který mu vydělá přes $100 milionů, protože takový je teď prostě trh. V takovém případě patrně nepodepíše s Washingtonem, protože ten nemá dobrou situaci pod platovým stropem a navíc ony dva franchise tagy po sobě byly pro Cousinse příliš silným políčkem, než aby slevil ze svých nároků, zvlášť když se u jeho dveří zjeví Kyle Shanahan s pytlem peněz. Pokud bude mít Cousins neúspěšnou sezonu, bude neúspěšná i pro Washington, kteří za něj nemají žádnou náhradu. Ať se stane cokoliv, je pravděpodobné, že Cousins už tu příští rok nebude, ať to bude kvůli tomu, že je příliš dobrý, nebo příliš špatný.

S takovou situací na QB jsou Redskins neplánovaně ve “Win now” módu. Ale žádné kroky z posledních měsíců nenapovídají tomu, že by si toho byli vědomi. Pierre Garcon a DeSean Jackson, dvě hlavní Cousinsovy zbraně, odešli coby volní agenti. Místo nich přišli Terrelle Pryor na jednoroční smlouvu a Brian Quick, navíc by se měl dostat do hry prvokolový pick z loňska, Josh Doctson. Pryor je vynikající atlet, ale jen čas poví, jestli je legitimní receiver, nebo jestli byla jeho loňská čísla pouze důsledkem toho, že Cleveland často prohrával o dvacet bodů a soupeřova obrana už neměla důvod hrát naplno. Všichni tři by měli být pod vedením Jaye Grudena efektivní, ale sotva lze mluvit o zlepšení oproti Jacksonovi s Garconem, kterým by mohly být prodlouženy smlouvy, kdyby se dal dohromady rozumný kontrakt pro Cousinse.

Všechny části obrany byly vylepšeny o nového volného agenta a vysoký výběr v draftu. Na defenzivní line přišel z prvního kola draftu Jonathan Allen, který doplní Terrella McClaina a Phila Taylor. Na pozici linebackera přišel druhokolový pick Ryan Anderson a Zach Brown. Na safety přišla posila z Arizony, D.J. Swearinger. Pokud Manusky a spol. zvládnou všechny tyto nové části zapojit do svého systému, obrana Washingtonu by se měla výrazně zlepšit poté, co loni skončila na 26. místě podle DAROPE. Běhová obrana byla hodnocená jako 27., s nejhorším poměrem povolených explozivních běhů, tj. 12+ yardů (10.9%) a šestým nejvyšším poměrem běhů do druhého levelu obrany, tj. běhů na 6+ yardů (29.6%). Vylepšení v obraně dá více klidu Cousinsovi a jeho ofenzivě.

Letošní tým Redskins vypadá, že je v mnohém lepší než ten loňský; vyvážený, s kvalitním, třebaže novým trenérským týmem. Lepší tým než loni ale mají i všichni divizní soupeři. Je velká šance, že Washington bude jen o tolik lepší, aby zůstal stát na místě. Boj o playoff není ani v nejmenším vyloučen, ale zatímco Cowboys a Eagles budují i do budoucnosti a Giants letos v podstatě šli “all-in”, budoucnost ve Washingtonu se víc podobá telenovele než profesionálnímu týmu. Příští rok musí vyrazit na draft bez geniálního stratéga a na tréninkové kempy se dost možná sejdou bez franchise quarterbacka. Na Super Bowl můžou Redskins pomýšlet jen v případě, že se z Cousinse vyklube kvalitní QB, který dokáže táhnout tým. Něco, co od něj současné vedení evidentně ani náhodou neočekává.

 

Minnesota Vikings

Loni Vikings trvali na tom, že se budou držet filozofie běhu. Nejen to, běhali s fullbackem a několika tightendy na hřišti. Úkol byl jasný; být tvrdší a chtít to víc než soupeř. Hlavní trenér Mike Zimmer mluví o tom, že by tým měl být letos ještě tvrdší. Zimmer zdánlivě napodobuje Rexe Ryana: defenzivní génius, který dává přednost tvrdosti před efektivitou. Pod Zimmerem opakovaně kvetou kvalitní hráči v obraně, ale skoro žádný hráč ze skill pozic v útoku se pod jeho rukama nezlepšuje. Stejně jako u Ryana.

Jediný mladý ofenzivní hráč, který pod Zimmerem prokázal nějakou míru zlepšení je Adam Thielen. Loňský rok byla jeho průlomová sezóna: Thielen vedl tým v yardech a měl o dva zachycené touchdowny více než kolega Stefon Diggs. Ten je určitě i nadále nejlepším receiverem Minnesoty, ale mezera mezi nimi se znatelně ztenčila. Zlepšení běhové hry, která loni byla na 1st-a-10 nejhorší v lize s pouhými 3.4 YPC a 32% úspěšností downů, a vyztužení ofenzivní line dá Vikings více prostoru pro agresivnější hru vzduchem. Sam Bradford je na hlubokých přihrávkách velmi dobrý, i když má reputaci hráče, který neumí nic kromě jednoduchých přihrávek v backfieldu. To je ale čistě proto, že nikdy nedostal šanci hrát v útoku, kde by si mohl dovolit být pravidelně agresivní. Bradford měl loni na hlubokých passech passer rating 111.5, mezi startery 7. nejlepší v lize. S Thielenem a Diggsem tu rozhodně je potenciál pro útok, který je explozivní a efektivní zároveň. Vše záleží na lepším playcallingu a lepší hře ofenzivní line.

Passing útok Vikings byl hodnocen jako 14. dle DAROPE, ale ofenziva jako celek byla až 26., protože běhový útok byl pro změnu nejhorší v NFL. Minnesota prostřídala mnoho ofenzivních linemanů: Matt Kalil odehrál jen dva zápasy než se zranil. Brzy následoval Andre Smith. Ze starterů odehrál celou sezonu jen Alex Boone.

Zimmerova oddanost zastaralému běhovému útoku jen dále prohlubuje slabiny v ofenzivě. Druhý tight-end na hřišti nebo full-back budou teoreticky lépe blokovat než receiver. V praxi je ale v takové situaci o to větší tlak na hráče, aby bloky proběhly tak jak mají, aby vznikl prostor pro úspěšný běh. Prostor, který by tam beztak byl, kdyby byli na hřišti tři nebo čtyři receiveři a obrana se musela horizontálně roztáhnout.

Odchod Adriana Petersona byl nevyhnutelný a podle příchodu Lataviuse Murrayho se dalo soudit, že Vikings chtěli vyměnit kus za kus. Murrayho loňské pokročilé statistiky jsou dost podobné Petersonovým z let 2015 a 2013. Poté ale Vikings po trade-upu vybrali v druhém kole Dalvina Cooka, jejich první pick v loňském draftu. Podle BackCAST, který vytváří odhady runningbacků podle statistik z univerzity, má Cook jeden z největších potenciálů za posledních dvacet let. Málo backů bylo na uverzitě používáno tolik a zároveň byli tak efektivní. Jeho reálný přechod do NFL za touto ofenzivní line bude ale náročný.

Obrana Minnesoty loni skončila 4. dle DAROPE a vše nasvědčuje tomu, že letos může být ještě lepší. Kromě Briana Robinsona a Terence Newmana nemají Vikings žádné hráče, kteří by nebyli v nejlepších letech. Cornerback Newman byl propuštěn z Dallasu, protože se zdálo, že jeho výkony už upadají – to bylo před šesti lety. Pod Zimmerovým systémem se v Cincinnati vrátil do staré formy a poté co Zimmer přešel do Minnesoty, šel i on a i nadále ve svých 39 letech hraje dobře. Vikings mají v týmu několik mladých cornerů, ale pokud ještě nebudou připraveni na větší roli, Newman si svoje odehraje. Harrison Smith je považován za jednoho z nejlepších hráčů na pozici safety v lize. Corner Xavier Rhodes měl loni svoji nejlepší sezonu. Nejasný status Sharrifa Floyda po jeho zranění kolene je jediný otazník, který nad touto obranou visí. To co vypadalo jako obyčejné zranění kolene (po odehrání pouhých 25 snapů) se ukázalo být dlouhodobě nelepšícím se poškozením nervů a nikdo neví, jestli Floyd bude vůbec ještě hrát.

Sestava Vikings je dostatečně talentovaná, aby v NFC potrápila kohokoliv. Letos se budou snažit být více tím týmem, který loni začal s recordem 5-0 než tím, který rok zakončil recordem 3-8. Problém je, že slabý a předvídatelný playcalling v útoku je problém už pár let a obrana sama o sobě vítězný record vytvoří jen málokdy; pokud ale má někdo v NFC potenciál postavit dominantní obranu, která sama o sobě dokáže vyhrávat zápasy, pak je to právě Minnesota.

 

Detroit Lions

Dámy a pánové, nejlépe placený hráč ligy právě dorazil. Matthew Stafford minulý týden podepsal obří kontrakt na pět let za $135 milionů ($92 garantovaných) a stal se nejlépe placeným mužem ligy. Aspoň prozatím: platový strop jde nahoru a ochota pořádně zaplatit za franchise quarterbacka je větší než kdy dřív. Nejlépe placeným QB je ten, který jako poslední podepsal smlouvu, taková je zkrátka aktuální situace. Stafford je v 29 letech druhý v počtu naházených yardů na zápas (278) v celé historii NFL. Ke konci loňského roku překonal hranici třiceti tisíc naházených yardů, ve svém 109. zápasu kariéry. Také naházel více než čtyři tisíce yardů za rok už šestkrát po sobě, to se před ním povedlo pouze Peytonu Manningovi, Drew Breesovi a Mattu Ryanovi.

Ale… jeho působivá syrová, kumulativní čísla jsou hlavně výsledek toho, že často prohrává a tím pádem má nejvíce přihrávek za zápas v historii NFL (39.3). Co se týče efektivity, na seznam s Manningem a spol. rozhodně nepatří. Od roku 2009 má Detroit record 7-55 proti týmům s pozitivní bilancí; v tomto období druhý nejhorší record ligy. Za stejnou dobu mají Lions record 49-20 proti týmům s negativní bilancí, což je pro změnu osmý nejlepší výsledek ligy. Lions poráží slabé týmy a dostávají nefalšovanou šikanu od těch silných. Ačkoliv vítězství nejsou zrovna férovou statistikou, podle které soudit kvality QB, je určitě na místě zmínit, že Staffordův kariérní record proti týmům s pozitivní bilancí je 5-46, z toho 1-25 v nedomácích zápasech.

Ale… v průběhu sezony 2015 byl na pozici ofenzivního koordinátora povýšen Jim Bob Cooter, dosavadní trenér quarterbacků. Pod Cooterem má Stafford velmi dobré statistiky nejen v kumulativních čísel, ale i v metrikách efektivity, s přivřením očí srovnatelné s čísly, které za stejné období nasbíral divizní rival Aaron Rodgersem. Ale… Cooter implementoval jednodušší a bezpečnější schéma, ve kterém Stafford čte obranu na konkrétních místech hřiště než aby rozklíčovával defenzivu jako celek. Hází daleko více krátkých passů vně hřiště; méně hluboko a obzvlášť prostředkem. Screen passy se staly pravidelnou variantou útoku. Pouze tři QBs hodili více screenů než Staffordových 76 a jen dva měli větší podíl yardů ze screenů než Stafford (Alex Smith a Jared Goff). Cooter najednou neudělal ze Stafforda hvězdu, ale postavil kolem něj co možná nejjednodušší útok, který těží z jeho silných stránek.

Lions loni skončili s recordem 9-7 a postoupili do playoff. Ale… skórovali o 12 bodů méně než soupeři, obecně znamení špatného týmu, a skončili 28. podle DAROPE, hlavně kvůli obraně, která byla druhá nejhorší. Tak či tak, výsledkem byla osmá účast v playoff v řadě, ve které Lions prohráli ve wild-card kole a celkově jejich devátá prohra v post-season zápase v řadě. Obojí je novým rekordem NFL.

Dalším rekordem, který Detroit překonal byl počet vítězství po obratu v poslední čtvrtině zápasu. Lions takto vyhráli osm utkání; ironií je, že po rekordním osmém vítězství už nevyhráli ani jednou. Z jednoduše pochopitelných důvodů jsou podobné “clutch” týmy další rok horší; šťastné obraty další rok nezopakují. Z normálních týmů, které skončily 9-7, mělo šedesát procent z nich další rok horší record. Z 52 nejvíce clutch týmů historie jich mělo horší record hned 75 procent.

Stafford má do dokonalosti daleko, ale loni se spekulovalo o tom, že je kandidátem na MVP – a skutečně je hlavním důvodem, proč by se Detroit mohl vyvarovat velmi bolestivé regresi v zápasech rozhodnutých o 6 a méně bodů, ve kterých Lions měli record 7-2. Zaprvé, jejich výhry během loňské šňůry obratů byly pravděpodobnější než se zdálo. Detroit na začátku čtvrté čtvrtiny prohrával pouze jednou z osmi svých comeback výher. A nedá se říct, že by comebacky byly pro Stafforda něčím novým, v roce 2014 – další sezoně, kdy Detroit postoupil do playoff – jich měl pět.

Lions z trhu volných hráčů ani z draftu nepřivedli žádné nové runningbacky a tak pro zlepšení jednotky, která byla hodnocená jako 27. v rushing DAROPE, nezbývá než doufat, že se tentokrát zranění vyhnou backfieldu obloukem. Do Detroitu nicméně přišli hráči, kteří můžou běhové hře pomoct: na pravou stranu ofenzivní line přichází guard T.J. Lang z Green Bay a Ricky Wagner z Baltimore, který je s platem $9.5 milionu ročně nejlépe placeným pravým tacklem ligy. Mezera bude na levém tacklu, protože loňský pick z prvního kola, Taylor Decker, přijde o značnou část sezony kvůli operaci.

Defenzivní koordinátor Teryl Austin byl vychvalován do nebes za jeho práci s obranou v roce 2014, když byla hodnocená jako třetí nejlepší podle DAROPE. Samozřejmě poslední výsledky nebyly ani zdaleka tak lichotivé. Letos se Austin pokusí vést obranu se zajímavým mixem veteránů Lions (Ezekiel Ansah, Haloti Ngata, Darius Slay, Glover Quin), mladých čerstvě draftovaných hráčů a nově podepsaných volných agentů (D.J. Hayden, Paul Worrilow).

Loňská obrana Lions povolila soupeřovým QB rekordních 72.7% kompletních passů. Defenziva byla znovu a znovu trestána za nedostatečný tlak od defenzivní line, která byla hodnocená jako 29. ve vyvíjení tlaku a obrana skončila 31. v povoleném průměru yardů z play-action akcí. Proti krátkým přihrávkám (do patnácti yardů od místa rozehrávky) byli Lions nejhorší v lize. Bohužel pro fanoušky tohoto týmu to není nic, na co by nebyli dávno zvyklí: čtyři z dvanácti nejhorších obran v % zkompletovaných passů patří nějaké obraně Detroitu z posledních deseti let.

Letošní sezona má potenciál dát munici všem kritikům Staffordova kontraktu. Ofenzivní systém Cootera je dostatečně dobrý na to, aby v něm Stafford vypadal kompetentně, ale Lions nebyli loni ani zdaleka tak dobrým týmem, jak jejich record napovídal. Chtělo by to hodně zázraků v posledních čtvrtinách, aby si znovu přičichli k playoff.

 

LA Rams

Rams v loňském draftu tradovali nahoru: prohodili si prvokolové picky s Tennessee a zaplatili za to několik výběrů draftu v pozdějších kolech, což je taktika, která je obecně v analytických kruzích považována za hloupou a za zbytečný hazard. V roce 2012 právě Rams vzali na hůl Washington Redskins, kteří toužili po Robertu Griffinu III, který za pět let odehrál 42 zápasů a v tuto chvíli je nezaměstnaný. Je pravděpodobné, že hlavní trenér Jeff Fisher a generální manažer Les Snead byli po přestěhování do Los Angeles pod tlakem vyhrávat okamžitě, o čemž svědčí i Fisherův proslov o tom, že tento tým znovu neskončí v šuplíku “7-9 bullshit”; a taky tam neskončil. Na začátku roku byl místo Goffa zvolen na pozici startera Case Keenum. Když se konečně dostal na hřiště Goff, nebylo to vůbec pěkné…

Fisher jmenoval Goffa starterem v jedenáctém týdnu proti Dolphins a jeho výkony byly mizerné i v porovnání s jinými špatnými nováčkovskými roky. Goff byl velmi často pod tlakem, s 40 procenty passů pod tlakem dokonce pod největším v lize, ale tím samotným se jeho problémy vysvětlit nedají. Case Keenum byl pod tlakem jen na 21 procentech akcí a to byl na hřišti s převážně stejnými hráči. Navíc Goff nehrál dobře ani když se k němu obránci nedostali: loni hrálo deset QB pod tlakem lépe než Goff z čisté kapsy.

Tři zápasy před koncem sezony byl Fisher vyhozen a zanechal za sebou tragickou ofenzivu, která potřebuje vylepšit na mnoha místech. Do LA přišel na pozici hlavního trenéra ofenzivní koordinátor Washington, teprve jednatřicetiletý Sean McVay. Ať se letos stane cokoliv, sotva to může být horší než loňský útok, který byl ohodnocen jako druhý nejhorší v posledních pěti letech dle DAROPE. Ofenzivní line, vedená dvojkou draftu 2014, Gregem Robinsonem na levém tacklu, skončila 29. v povoleném % sacků. Robinson hrál tak špatně, že byl na konci roku posazen na lavičku, ale celkově line nefungovala jak měla a to ani v běhové hře. Kvůli tomu přišel z Cincinnati Andrew Whitworth, který byl předloni v All-Pro týmu. Letos v prosinci mu bude 36, takže jestli se má z Goffa stát kvalitní starter, patrně to bude až v době, kdy už Whitworth pověsí kopačky na hřebík.

Upgrade na line by měl pomoci hlavně running backovi Toddu Gurleymu. Ten byl často soupeřící obranou zasažen už v backfieldu a horkotěžko se prosazoval pro větší zisky. Loňské výkony, které ho ve většině pokročilých metrik řadily na samotné dno ligy, byly velkým zklamáním, zejména po působivé sezoně 2015, ve které se stal nováčkem roku. Rams měli druhé nejhorší hodnocení rushing AROPE, což stavělo nekvalitní QB do těžkých pozic na středně dlouhých (5-7 yardů) a dlouhých (8+) třetích downech; na obou byl útok Rams vůbec nejhorší v lize.

Další, kdo v ofenzivě nenaplnil očekávání byl Tavon Austin. V létě 2016 podepsal čtyřletý kontrakt na $42 milionů, jen aby se pak umístil na 93. dle DYAR i DVOA. Austin byl zapojován i do běhové hry, ale jakkoliv efektivní v ní je, jeho 28 běhů mohlo těžko vyvážit nedostatky, které prokazoval coby receiver. Příliš se nedařilo ani Brianu Quickovi, který byl v obou kategoriích hodnocen na 79. místě; Quick je nyní ve Washingtonu. Odešel i nejlepší receiver týmu, Kenny Britt, který podepsal smlouvu v Clevelandu. Tyto dva odchody donutily Rams hledat zbraně pro Goffa v draftu: Pharoh Cooper, Mike Thomas, Cooper Kupp a Josh Reynolds jsou novou vlnou receiverů ve slunném Los Angeles. V srpnu navíc z Buffala přišel WR Sammy Watkins.

Běhová obrana Rams, vedená vynikajícím Aaronem Donaldem skončila 4. dle DAROPE, ale obrana proti passu byla hodnocená jako šestnáctá. Proto tým ohlásil velmi důležitou posilu pro ročník 2017: defenzivního koordinátora Wade Phillipse. Ten si udělal celou kariéru z toho, že převářel špatné obrany v kvalitní a ty už kvalitní do naprosto skvělých. Od roku 1988 Phillips převzal sedm různých obran: každá z nich v dalším roce pokročila o aspoň pět příček podle DVOA; kromě Broncos, kteří rok předtím skončili 4. a v další sezoně měli jednu z nejlepších defenziv v historii soutěže vůbec; dost dobrou na to, aby dotáhli slupku Peytona Manninga k jeho druhému Super Bowlu. Mezi novým systémem, Donaldem, Robertem Quinnem a novou posilou Connorem Barwinem se mají soupeřící QB na co těšit.

Rams zápasí s platovým stropem. Loni museli nechat odejít cornerbacka Janorise Jenkinse, protože jeho kolegovi Trumainu Johnsonovi rovněž vypršel kontrakt a Rams na něj použili franchise tag. Jenkins poté zažil skvělou sezonu, jeho 18 ubráněných přihrávek a 3 interceptiony pomohly Giants k nejlepší obraně v soutěži. Naproti tomu Johnson se trápil; tým si ho sice ponechal, ale musel na něj znovu použít franchise tag. Po sezoně, ve které Rams skončili jako třetí nejhorší v hodnocení DAROPE, mají v tuto chvíli zhruba $2 miliony prostoru pod platovým stropem. Dva týmy, které byly dle celkového DAROPE horší jsou Cleveland a San Francisco, kteří mají pod platovým stropem $65 milionů, respektive $50 milionů. Pokud chtějí letos Rams prodloužit smlouvu s Aaronem Donaldem, bude to chtít hodně šikovného manévrování s financemi.

Special teamy Rams skončili třetí v lize dle DVOA, hlavně díky rekordní sezoně Johnnyho Hekkera, jehož punty ušetřily teoreticky 29.2 bodů nad ligový průměr, což bylo víc než dvakrát tolik, co měla Tampa Bay na druhém místě. Punteři jsou nejstabilnější součástí special teamů a tak by nemělo být překvapením, kdybychom i příští rok viděli Hekkera na vrcholku svého oboru.

S novou skupinou receiverů by měl být Goff schopen zlepšit se z “historicky příšerný” na “jen špatný” nebo dokonce “průměrný”. Pokud se mu to povede, tak vzhledem ke special teamům, které jsou dlouhodobě kvalitní, a očekávaného zlepšení v obraně díky systému Phillipse, by to mohlo stačit aspoň na to, aby se Rams vrátili ke starému dobrému “7-9 bullshit”.

 

Chicago Bears

Že bude Mike Glennon starting quaterback a $14 milionovým cap-hitem může být docela překvapení. Bears právě po trade-upu se San Franciscem získali svého quarterbacka budoucnosti, Mitche “Mitchelle” Trubiskyho, a v Chicagu řeší otázku starou jako lidstvo samo: mám nasadit nového QB hned, nebo ho odsunout na lavičku, aby se “učil” od tam?

Generální manažer Ryan Pace se zřejmě snaží následovat plánu loňských Eagles. Problém je, že ani oni se jím neřídili: Bradford byl ve Philadelphii opakovaně potvrzovaný jako starter a Wentz se měl učit pasivním sledováním, aby za Bradforda převzal roli v budoucnu. Jak se ukázalo, budoucnost přišla ještě ten rok v srpnu. Bradford byl poslán do Minnesoty ještě před začátkem základní části a Wentz startoval ve všech šestnácti zápasech.

A tak místo toho, aby v Chicago dělali v praxi to, co loni Eagles, spíše budou následovat příkladu Rams a Jareda Goffa nebo Jaguars a Blaka Bortlese. GM Jacksonvillu, Dave Caldwell, vehementně tvrdil, že Bortles bude sedět na střídačce aspoň rok. Bortles skutečně byl náhradníkem Chada Henneho – ale jen dva zápasy.

Pokud by Trubisky proseděl celou nováčkovskou sezonu na lavičce, znamenalo by to, že startoval jen ve třinácti zápasech mezi rokem 2013, kdy odešel ze střední školy, a NFL startem roku 2018. Trubisky se může učit číst coverage lépe tím, že bude házet interceptiony na hřišti, zatímco zbytek týmu se stejně přebudovává a nemá pro nejbližší roky valné vyhlídky. Pokud bude startovat Glennon, nejspíš to znamená větší efektivitu pro letošní rok, ale nijak výrazně.

Bez ohledu na to, kdo bude startovat pod centerem, bude mít práci ztíženou o to, že WR Cameron Meredith letos nenastoupí kvůli přetrženým křížovým vazům. Je tedy jasné, že runningback Jordan Howard by měl být středem dění v ofenzivě Bears. Howard měl vynikající nováčkovskou sezonu, s celkem 251 carries pro 1 314 yardů byl navíc hodnocen ve všech pokročilých metrikách jako špička NFL. Klasické klišé “use the run to set up the pass” tady platí beze zbytku. Místo, aby Trubisky přijímal snapy ze shotgunu a snažil se rozklíčovat soupeřovu obranu, se Bears opřou o běhovou hru a budou využívat play-action pro zjednodušení práce pro svého mladého QB. Útok by tedy měl vypadat jako něco podobného tomu, co hrál Mark Sanchez v prvních letech v Jets, jen s tím rozdílem, že Chicago chce na svého QB postupně převádět více a více zodpovědnosti.

I když útok Bears má v tuto chvíli výrazně omezené zbraně mezi receivery, mají vynikající ofenzivní line. Ta loni měla adjusted sack rate 4.9%, sedmý nejlepší v lize. Navíc střed této line vyniká v protekci QB; tlak procházející středem je pro rozehrávače nejhorší. Pro mladého QB, který nebude schopen rychle číst obrany je kvalitní ochrana před tlakem z vnitřku k nezaplacení. Josh Sitton byl jeden z nejlepších guardů v NFL už přes dekádu a kvalitu si udržel i po loňském propuštění z Packers.

Obrana Bears byla hodnocená jako 23. proti passu a 20. proti běhům. Samozřejmě obě obrany jsou propojené, protože ty, které zastaví běh na prvních a druhých downech mají jednodušší práci při útoku vzduchem na dlouhých třetích downech. To ale nebyl ten případ pro Chicago, jejichž soupeři měli čtvrté nejkratší třetí downy v lize.

Kritické bude pro Chicago udržení Vica Fangia. Fangio byl cílem svých bývalých zaměstnavatelů (49ers), kteří ho chtěli přetáhnout jako svého příštího defenzivního koordinátora. Bears na to zareagovali tím, že rozšířili jeho roli na defenzivního koordinátora a trenéra linebackerů v jednom. Fangio může nepřímo pomoci secondary tím, že vylepší obranu proti běhu. Ta loni trpěla zejména díky absenci nose tackla Eddie Goldmana. Goldman byl součástí historicky smolné sezony na zranění. Chicago mělo 155.1 adjusted games lost, které měří o kolik startů tým přišel kvůli zranění; to je nejhorší číslo minimálně od roku 2000. Je samozřejmě výjimečné, aby tým s mnoha zraněními vyhrál Super Bowl; v tomto tisíciletí se to povedlo jen Green Bay Packers v roce 2010. Ještě horší dopad má takový objem zranění na tým jako Chicago, který nemá ani potřebnou kvalitu na postech náhradníků, ani hvězdy.

Bears budou doufat, že silná ofenzivní line dokáže zamaskovat slabiny, které v útoku budou bez ohledu na to, který QB nastoupí, a že front-7 bude dostatečně efektivní k tomu, aby zamaskovala slabiny v secondary. Na cornerbacku mají v Chicagu slušný zástup náhradníků, ale žádný z nich není připraven na roli startera. To je problém obvzlášť v divizi, kde byly passing útoky všech soupeřů hodnocené mezi šestnácti nejlepšími. Ať se slabiny podaří schovávat sebelépe, Bears bude ještě hodně práce, než budou moct reálně pomýšlet na cokoliv lepšího než snažit se neskončit poslední v divizi.

 

San Francisco 49ers

Jim Harbaugh je podle % výher pátým nejlepším trenérem historie NFL. Je známo, že s ním není lehké pracovat a tak nebylo velkým překvapením, že mezi ním a generálním manažerem Trentem Baalkem byly vyhrocené vztahy. Překvapivé bylo, že majitel Jed York se postavil na stranu Baalka. I kdyby si Harbaugha v San Franciscu nechali, je pravděpodobné, že výraznému zhoršení by se i tak nevyvarovali. Pod Baalkeho vedením se z týmu vytratilo mnoho talentovaných hráčů a tým byl až komicky špatný na draftu. Mezi lety 2012 a 2016 si 49ers vybrali 51 hráčů, nejvíce ze všech týmů. Problém je, že skoro žádný pick nebyl dobrý. Podle metriky Approximate Value od chlapíků z Pro Football Reference mají 49ers v průměru 3.96 AV na každý pick; druhý nejhorší tým je Cleveland s 5.42.

Takže když se 49ers snažili v draftu nahradit Patricka Willise, Franka Gora nebo Justina Smithe, tvrdě narazili. Někteří prostě neměli na NFL a některým zase nevydrželo zdraví. Z volných agentů spíše přicházeli perličky jako bývalé rugbyové hvězdy (Jarryd Hayne) nebo vrhači disků (Lawrence Okoye) než zkušení hráči, kteří měli čím přispět. 

A tak se stalo, že loňské San Francisco byl papírově jeden z nejméně talentovaných týmů v NFL, což už přimělo Yorka provést restart. Kyle Shanahan byl žhavým kandidátem na hlavního trenéra od roku 2014 a 49ers si loni pohrávali s myšlenkou, že by ho přivedli spolu s otcem Mikem, ale nakonec na post kouče povýšili Jima Tomsulu. Po loňské destrukci v podání Atlanty už ale nebylo na co čekat.

Nejlepší útoky v posledních pěti letech podle DAROPE patří Broncos z roku 2013, kdy za ně Peyton Manning naházel rekordních 55 touchdownů, a lonští Falcons pod playcallingem Shanahana. Jeho taktika funguje i když nemá na QB někoho jako je Matt Ryan. Pod jeho taktovkou měli kariérní roky i Robert Griffin, Rex Grossman a Matt Schaub.

Shanahana v roli hlavního kouče doplní GM John Lynch – jestli byl Shanahan očekávaným prvkem, pak Lynch je velmi neobvyklý výběr. Lynch byl až do teď komentátorem na Foxu. Nalezení nového generálního manažera na komentátorském stanovišti se přirozeně setkalo s pořádnou dávkou skepse a rychle se vyrojila srovnání s Mattem Millenem, který jako bývalý komentátor bez předchozích zkušeností dovedl Lions k recordu 31-97 včetně “perfect season” 0-16 v roce 2008.

Oba dostali kontrakt na šest let. To je velice dlouho, zejména pro dvojici nováčků na těchto postech. Evidentně si jsou v San Franciscu vědomi, že přebudování týmu, který byl předloni nejhorší a loni druhý nejhorší dle DAROPE, se neodehraje přes noc. A přebudovávání už začalo: na začátku června bylo 51 z devadesáti hráčů nově podepsaných. 27 z 31 hráčů, kterým vypršela smlouva, odešlo, včetně všech čtyř quaterbacků.

Starý citát Billa Walshe tvrdil, že strategie a coaching může nakopnout útok, ale do obrany jsou potřeba talent a atletičnost. Zdá se, že touto filozofií se řídí rozhodnutí 49ers během offseason. Ve free agency si vybrali hráče, kteří jsou schopní fungovat v Shanahanově schématu a pak utratili většinu voleb v draftu za hráče do obrany. 49ers přes léto utratili za nové kontrakty víc než za předchozí čtyři roky dohromady. Většina z nich jsou krátkodobé smlouvy zacílené na to, aby v roce 2017 postavili na hřiště zábavnější produkt. 49ers utratili celkem $150 milionů za Briana Hoyera, Kyle Juszczyka, Pierre Garcona, Earla Mitchella a MVP Super Bowlu z roku 2013, Malcolma Smithe, který letošní sezonu bohužel vynechá kvůli zranění.

Shanahanův taktický styl je zaměřen na rychlé passy a vybojovávání yardů po catchi (Atlanta byla loni druhá s průměrem 6.1 yardů YAC). Zároveň je důležitý aspekt roztažení obrany do hloubky, což má často na starost jeden klíčový receiver: Andre Johnson v Houstonu, Garcon ve Washingtonu a Julio Jones v Atlantě. Běhová hra připomíná útok, který Kylův otec praktikoval v Denveru, systém, který udělal 1,000-yardové runningbacky z Mike Andersona a Tatuma Bella a rovněž dal vzniknout dvouhlavé sani Falcons – Devontu Freemanovi a Tevinu Colemanovi. Celkově vzato Shanahan přináší taktiku, která funguje i s podprůměrným talentem. Za dobu jeho působení vznikly nejlepší ofenzivy v celé historii Texans a Falcons, útok Washingtonu se pozvedl na úroveň, kde nebyl od devadesátých let a Cleveland měl s Shanahanem nejlepší ofenzivu za posledních šest let.

A proto je tu Brian Hoyer, který s Shanahanem pracoval v Clevelandu v roce 2014. Proto je tu Garcon, který pod ním hrál ve Washingtonu v letech 2012 a 2014. Hoyer přišel na levný dvouletý kontrakt a San Francisco má naprosto volné ruce: Hoyer může zopakovat svoji loňskou celkem vzato šťastnou sezonu nebo se třetikolový pick C.J. Beathard může ukázat jako nadějný starter. Když ne, můžou 49ers příští rok zkusit podepsat Kirka Cousinse nebo si vybrat z hlubší QB class na draftu 2018.

Nové vedení nemá důvod cítit tlak. Vzhledem k tomu, jaké mezery v sestavě i nadále jsou, není nejmenší důvod se domnívat, že by měli začít vyhrávat hned. Je pravděpodobné, že v příštích dvou letech bude mít San Francisco stejně špatný record jako loni, ale poprvé od vyhození Harbaugha mají fanoušci 49ers důvod domnívat se, že tým je dobře nasměrován.