Velké, tlusté preview: AFC 2017

Zítra oficiálně začíná nová sezona a proto je tu i moje druhá část neautorského článku, tentokrát o vyhlídkách všech týmů v AFC. Patriots budou těžko hledat konkurenci, ale velké věci se čekají i od Steelers a Raiders.

Normálně nejsem fanoušek překládaných článků, ale v případě předsezonního preview musím udělat výjimku. Znalostem, zaměření a zkušenostem ostříleným autorům z Football Outsiders se nemůžu rovnat, zejména přes léto, kdy je moje pozornost trošku jinde, než abych byl schopen detailně sledovat 32 týmů a dát věci patřičně do souvislosti.

Musím samozřejmě doporučit jejich webové stránky, které jsou i přes zastaralý design skutečným klenotem pro nerdy milující pokročilá čísla. Stejně tak doporučuji pro anglicky mluvící jejich každoroční bibli Almanac, kterou odebírám od roku 2013 a která pokaždé přetéká informacemi a statistikami na více než 500 stránkách. Letošní verze se dá samozřejmě sehnat jako kniha na Amazonu nebo v PDF verzi na jejich eshopu.

Texty v tomto článku jsou z osmdesáti procent přeložené od borců z FO, přeuspořádané a doplněné o moje vlastní informace a čísla. Původní texty ke každému týmu jsou kolem tří až čtyř stran A4 dlouhé eseje, já je pro lepší čtivost zkrátil na ~800 slov na tým.

Patriots vzhledem k hloubce na pozici WR přišli zraněním Juliana Edelmana jen o půl bodu z power ratingu. Daleko důležitější pro své týmy byli podle mě Ryan Tannehill (bod a půl dolů) a Andrew Luck (tři a půl bodu).

 

New England Patriots

Patriots loni vyhráli 14 zápasů v základní části a poté šokovali celý svět (a rozjeli mnoho diskuzí o clock managementu) obratem ze stavu 3-28 ve třetí čtvrtině a pozdějším vítězství v prodloužení Super Bowlu. Jejich loňské DAROPE bylo +23.2%, bezkonkurenčně nejlepší v lize. Vzhledem k několik odchodům se dalo očekávat několik posil. Odchody byly různé: ať kvůli ceně (TE Martellus Bennett, CB Logan Ryan), neefektivitě (DE Jabaal Shears, LB Barkeviosu Mingo, WR Michael Floyd) nebo věku (DE Chris Long, RB LeGarrette Blount). Málokdo ale čekal, že Patriots na obhajobu titulu vylepší sestavu hned o několik úrovní.

Patriots si podrželi cornerbacka Malcolma Butlera a pak secondary vylepšili tím, že podepsali dalšího cornera Stephona Gilmora z Buffala (čtyřletý kontrakt na $65 milionů). Jak Butler, tak Eric Rower měli občas problém bránit velké #1 receivery. Gilmore je o pět centimetrů vyšší než Butler, který se tak může soustředit na nižší receivery. Určitě se dá říct, že za Gilmora přeplatili, ale Patriots podobné kroky nedělají jen tak.

Mít Gilmora a Butlera pohromadě by mělo pomoct i pass-rushi. Obrana Pats loni skončila 18. v % sack poté, co v roce 2015 byla ve stejné statistice druhá. Tehdy tvořily velkou část této produktivity coverage sacky, tzn. že pass-rush nebyl sám o sobě efektivní, ale coverage byla tak těsná, že quarterback neměl komu nahrát a tlak se k němu nakonec přece jen dostal. Další pomocí pro pass-rush by měl být defenzivní lineman Derek Rivers, vybraný ve třetím kolem draftu. Prostředek line vyztuží Lawrence Guy a David Harris. Harris má ve svých 33 letech nejlepší roky za sebou, ale tady nebude muset hrát 900 snapů ročně jako u NY Jets.

Patriots tedy vylepšili obranu, která v posledních dvou letech byla nadprůměrná, v obou letech hodnocená jako top10 dle DAROPE. Ale v žádném případě nebyli v defenzivě loni nejlepší, jak napovídal nejnižší počet inkasovaných bodů. Ten byl zčásti způsoben nejlehčím rozpisem ligy a zčásti nejvýhodnější průměrnou startovní pozicí soupeřů (vlastních 24.5 yardů), díky silnému výkonu special teamů a útoku, který nedělal turnovery.

Jedním ze způsobů, jak umožnit obraně hrát na vrcholu svého potenciálu je umožnit obráncům nabrat síly a takový je plán i v letošní sezoně; útok Patriots stráví na hřišti hodně času. Loni postavili lepší ofenzivu jen Falcons a dost možná by byli Patriots úplně nejlepší, kdyby měli zdravého Roba Gronkowskiho. Rozhodně se nezdálo, že potřebují trejdovat pro hráče jako je bývalý prvokolový pick Saints, Brandin Cooks; ne, když prodloužili kontrakt s Julianem Edelmanem (který se později zranil a letos nenastoupí); ne s Chrisem Hoganem, který v systému Joshe McDanielse zářil po odchodu z Buffala; ne s Danny Amendolou; ale přesně to udělali. Cooks není jen tak nějaký receiver, dva roky po sobě nachytal přes 1.100 yardů a může nastoupit kdekoliv od klasického wide receivera, přes slot až na RB. Defenzivní koordinátoři si kousnou do živého, až proti němu budou zpracovávat game-plan. Nezáleží na tom, kde Cooks nastupuje, míč chytá stejně spolehlivě, velmi dobrých 68 procent. Edelmanův catch-rate je 66 procent ze slotu, ale jen 43 procent na vnější pozici. Cooks byl loni terčem celkem 24krát na přihrávkách, které šly 25+ yardů za místo rozehrávky. Jak se jeho přítomnost projeví na stylu Toma Bradyho, čerstvého čtyřicátníka, kterého zdobí zejména krátká, rychlá hra a jehož deep pass nikdy nepatřil mezi nejlepší, to je otázka.

Vynikající fantasy čísla LeGarrette Blounta (18 touchdownů) maskovaly fakt, že běhová hra Patriots nebyla vůbec efektivní (18. dle DAROPE). Patriots se příliš nepřetrhli, aby s Blountem prodloužili kontrakt a místo toho ho nahradili dvěma runningbacky od rivalů z AFC, Rexem Burkheadem (Bengals) a Mikem Gillisleem (Bills). Gillislee měl loni v roli #2 backa 60 procent úspěšných downů, nejefektivnější v celé lize a v New England převezme hlavní roli. Burkhead byl na depth-chartu Cincinnati až na třetím místě, ale jeho 59 procent úspěšných downů ukazuje obrovský potenciál. V sestavě je i James White, který po skvělém výkonu v Super Bowlu s týmem prodloužil smlouvu. S mladou a zlepšující se ofenzivní line pod vedením kouče Dante Scarnecchii (neopěvovaný hrdina loňské sezony) a dalšími drobnými posíleními na tight-endu (Dwayne Allen) a na receiveru (Phillip Dorsett), Patriots mají i bez Edelmana jasně nejlepší útok NFL.

Běžný názor je ten, že “Brady chce hrát ještě 5 let” a “Brady vypadá, že ještě nechce končit”. Konec života quarterbacka v NFL je většinou náhlý a nechtěný; najednou to prostě přestane jít. A jestli Brady skutečně vypadá, že důchod mu nehrozí, co ještě dělá Jimmy Garoppolo v New England, když mu letos vyprší smlouva a hrozí, že odejde bez jakékoliv kompenzace?

Ve dvanácti zápasech základní části hodil Brady jen 7 INT-worthy přihrávek. Proti Texans a Falcons v playoff jich hodil devět. Podle Pre-Snap reads bylo vidět postupné ochabování síly Bradyho hodů. Pokud totéž viděl Belichick, je logické, že si nechává Garoppola, kterému bude příští rok 26 a buď dostane kontrakt jako budoucí starter, nebo na něj tým použije franchise tag. Náhlé posílení během offseason vypadá jako cesta, jak se s Bradym rozloučit přesně tak, jak si zaslouží, než se New England přesune do éry Garopolla.

Letos má kolem sebe Brady dost možná nejlepší tým své veleúspěšné kariéry a Patriots jsou bez nejmenších pochyb favoritem na obhajobu Super Bowlu, což se nikomu nepodařilo od roku 2004, kdy dvakrát po sobě vyhráli právě oni. Základní část by měla být z jejich strany strhující jízda, i protože mají nejjednodušší rozpis v lize a že divizi sdílí s dvěma týmy v přestavbě a Miami s Jayem Cutlerem. NFL zkrátka není vždycky fér, ale buďme rádi, že můžeme sledovat jednoho z nejlepších QB historie s tolika zbraněmi kolem sebe.

 

Pittsburgh Steelers

Teoreticky bychom se při pohledu na Steelers měli dívat na nejtalentovanější útok ligy. Ale suspendace a zranění často stály Pittsburgh několik zápasů ročně na pozicích QB, RB a WR a až příliš často chybělo více hráčů zaráz. To znamená, že každý rok v Pittsburghu doufají, že investice do obrany sklidí ovoce a ofenziva v lednu nastoupí v plné síle. Obrana Pittsburghu neskončila v top10 dle DVOA od doby, kdy James Farrior odešel do důchodu. Steelers se skutečně snažili najít dobré, mladé hráče a rozvinout je v kvalitní jednotku, která by byla na podobné úrovni s ofenzivou, ale zatím se dá nejlepší dosažený výsledek označit jako “lehce nad průměr”.

Říct o útoku, který se tři roky po sobě umístil v top10 dle DAROPE, že nedosáhl svého potenciálu, zní přinejmenším zvláštně. Ale přesně tak to v Pittsburghu je. Od týmu s Benem Roethlisbergerem, Le’Veonem Bellem a Antonio Brownem, patrně nejlepší “silné trojce” posledních let, se dá čekat ještě víc než co jsme doposud viděli. Steelers mají navíc jednoho z nejnebezpečnějších #2 receiverů v Martavisovi Bryantovi. Tato nebezpečná čtveřice ale málokdy nastoupila společně. Roethlisbergerův styl znamená každoroční otazník, jestli bude hrát a jestli ano, jak moc bude omlácený. Roethlisberger je znám svou tvrdostí a často hraje přes zranění, přesto za 16 let NFL kariéry jen třikrát startoval ve všech zápasech.

Bryant měl vlastní problémy se zdravím, ale hlavní jeho problém jsou drogy. Suspendace ho připravily o čtyři zápasy v roce 2015 a celou loňskou sezonu. Je nemožné spoléhat se na hráče, který byl za tříletou kariéru suspendován na skoro stejný počet zápasů (20), v jakých nastoupil (21) na hřiště. I pro Bella jsou problémy jak zdraví, tak chování. Přišel o tři zápasy v roce 2013 kvůli zranění nohy a o polovinu sezony 2015 kvůli zranění kolene. Suspendován byl na dva zápasy v roce 2015 a na tři v roce 2016 za rozmanité prohřešky proti ligovým pravidlům jako je řízení pod vlivem, držení marihuany a další.

Brown byl oproti ostatním v této skupině skutečným iron manem. Od doby, kdy byl v roce 2010 draftován, odehrál v dresu Pittsburghu 100 zápasů (včetně playoff) a v posledních čtyřech letech přišel jen o dva zápasy.

Pokud jsou všichni čtyři na hřišti, ofenzivní DVOA Steelers je +24.8%. Pokud chybí dva nebo více, tak pouze +3.0%. Steelers logicky hrají hůře, pokud je Roethlisberger zraněný a ještě hůře bez něj, to se dá říct o skoro každém QB v každém týmu. Počet výher Steelers ale výrazně klesá i bez Bella a to už se o každém runningbackovi říct nedá. S Bellem v sestavě mají totiž Steelers extrémně nízkou četnost fumblů. Bellův trpělivý styl je velmi efektivní a umožňuje mu lépe chránit míč: fumbloval jen pětkrát za 1.135 pokusů, ať běhových nebo jako receiving back. Ve stejném období ostatní backové Pittsburghu udělali osm fumblů za 505 pokusů.

Pittsburgh měl nejstarší obranu každý rok mezi lety 2007 a 2013. Generální manažer Kevin Colbert udělal maximum pro to, aby nahradil staré páky Keisela, Taylora, Polamalu a Clarka. Pittsburgh v posledních pěti letech draftoval 25 hráčů do obrany, z toho všech pět prvokolových výběrů a dva druhokolové. Sedm hráčů z těchto draftů by mělo být letošními startery; osm, pokud se okamžitě prosadí T.J. Watt.

Na cornerbacku je potenciální hvězda, které ještě loni nedávala moc důvodů k optimismu. Ross Cockrell odehrál v roce 2014 za Bills coby nováček jen 11 snapů a další sezonu se v Buffalu ani neprobojoval na soupisku. V Pittsburghu, který po něm tehdy sáhl, se Cockrell pohyboval mezi starting line-upem a střídačkou a loni už startoval všech 16 zápasů. Své si uhrál proti top receiverům jako Odell Beckham, Brandon Marshall nebo DeSean Jackson. Pomoct v secondary může i Joe Haden, který se po propuštění z Clevelandu okamžitě upsal Steelers.

Další důvod k optimismu v defenzivě je už zmíněný Watt, mladší bratr J.J. Watta z Houstonu. Celkový třicátý výběr v draftu je podle SackSEER, modelu Football Outsiders, hodnocený jako druhý pass-rusher s největším potenciálem z této draft-class, hned za jedničkou draftu Myles Garrettem. V jakémkoliv jiném týmu by byl automaticky starterem, ale v Pittsburghu si ho musí vybojovat přes zdánlivě nestárnoucího Jamese Harrisona, který je o sedmnáct let starší a když zaznamenal první sack kariéry, bylo Wattovi teprve 10 let.

Steelers postaví i letos dobrou obranou; dobrou, ne skvělou. V posledních draftech našli spolehlivé hráče, ale žádné rozdílové hvězdy. Žádný hráč z této defenzivy nebyl v posledních pěti letech vybrát do Pro Bowlu, pokud nepočítáme linebackera Ryana Shaziera jako loňského náhradníka. Shazier by měl mít letos ještě větší roli, díky odchodu Lawrence Timmonse do Miami. Problémem je jeho zdraví, za tříletou kariéru hrál jen 40 z 54 možných zápasů, včetně playoff.

Když naposledy Pittsburgh porazil Patriots, psal se rok 2011. Jedním z jeho nejlepších receiverů byl tehdy Emmanuel Sanders a jedním z hráčů na druhé straně byl Aaron Hernandez, který od té doby stihl být obviněný a odsouzený z vraždy a oběsit se ve vězení. Z jakého těsta Steelers jsou se ukáže hlavně ke konci roku, kdy doma hostí New England v patnáctém týdnu a pak odehrají dva divizní zápasy po sobě proti Bengals a Ravens. Tato část sezony dost možná rozhodně o charakteru sezony Pittsburghu. Doufat budou ve zdraví v útoku, zlepšení v obraně a velké vítězství nad nejlepším týmem NFL, které dodá naději pro zopakování téhož v playoff.

 

Kansas City Chiefs

Po pěti letech, kdy AFC West vyhrával každoročně Denver se podařilo Chiefs tuto šňůru přetrhnout. Hlavní trenér Andy Reid znovu dostával maximum ze svých hráčů a díky vylepšené secondary se zdálo, že tento tým dokáže přeskórovat i typ ofenzivy vedené Tomem Bradym nebo Benem Roethlisbergerem.

Během playoff wildcard týdne měli Chiefs volno a vypadali víc než připravení na odvetu s Patriots, s kterými v divizním kole o rok dříve prohráli 20-27. Tehdy Chiefs trápila zranění na některých klíčových pozicích, ale loni tento problém neměli a naopak Patriots chyběl Rob Gronkowski. K odvetě ale nikdy nedošlo, protože Chiefs prohráli doma proti Steelers obzvlášť bolestivým způsobem. Pittsburgh nedal za celý zápas jediný touchdown a v závěru zápasu byl na dvoubodové konverzi při pokusu o srovnání penalizován Erik Fisher. Chiefs už se za stavu 16-18 do útoku nedostali.

Loňská sezona skutečně vypadala jako vynikající příležitost. Alex Smith normálně není typem quarterbacka, který by měl skill set na velké obraty, přesto Chiefs v prvním týdnu vyhráli proti Chargers v zápase, ve kterém ve třetí čtvrtině prohrávali 3-24. V desátém týdnu otočili utkání v Carolině, kde prohrávali 0-17. Chiefs díky “pick-two” Erica Berryho přeskórovali nejvýbušnější ofenzivu loňské sezony na jejich hřišti a z Atlanty si odvezli výhru 29-28. V obou zápasech proti Oaklandu inkasovali dohromady jen 23 bodů a oba zápasy vyhráli, přičemž Raiders měli proti všem ostatním týmům (pokud startoval Derek Carr) record 12-1. Chiefs dokonce v Denveru skórovali 30 bodů druhé nejlepší obraně ligy a Andrew Luck proti nim měl nejhorší zápas roku.

Z pohledu Chiefs jsou na místě obavy, jestli s 33letým Alexem Smithem nejsou letos v totožné situaci: velmi dobří, ale k důležitému kroku vpředu tomu ještě něco chybí. Nejspíš právě proto udělali během draftu překvapivý krok a uskutečnili trade-up, aby si mohli vybrat jako celkově desátého Patricka Mahomese. Jeho syrové kvality jsou patrně natolik dobré, aby scouti Kansas City ignorovali, že na univerzitě prohrál víc zápasů než vyhrál. Problém s touto výměnou je to, že Chiefs nemají na příští rok volbu v prvním kole draftu. Pro tým ve “win now” módu, který nemá vůbec žádné místo pod platovým stropem, je to nepříliš šťastná situace.

Mahomes nebude řešením tento rok, ale je jasné, že čas jeho předchůdce se pomalu krátí. To Reid se nikam nechystá, Chiefs s ním v červnu prodloužili smlouvu na další čtyři roky a vyhodili generálního manažera Johna Dorseyho. Stalo se tak poté co byl propuštěn receiver #1 Jeremy Maclin, za kterého v Kansas City nemají řádnou náhradu. Dorsey, o kterém se šíří drby, že “dělá věci a nikomu neřekne proč”, Maclina propustil prostě tím, že mu v pátek večer nechal vzkaz na záznamníku. Tento přístup si konečně vybral svou daň a na uvolněnou pozici GM byl povýšen Brett Veach. Samozřejmě ale není žádným tajemstvím, že většinu rozhodnutí u Chiefs dělá Andy Reid.

Když šancím týmů nepomůže draft, je vždy druhá možnost – volní agenti. To je možnost obzvlášť atraktivní pro tým, který vypadá, že mu chybí jen jeden nebo dva klíčoví hráči pro útok na Super Bowl. Bohužel pro Veache, podědil tým, který má pro příští rok podle overthecap.com nejméně prostoru pod platovým stropem. Chiefs jsou jedným týmem, který je v červených číslech poté, co z Erica Berryho udělali nejlépe placeného safetyho ligy kontraktem na šest let za $78 milionů, z toho $40 garantovaných.

Jeden klíčový podpis na volném trhu Chiefs ale přece jen udělali, ale i ten kvůli tomu aby ušetřili peníze. Nose tackle Bennie Logan má nahradit Dontari Poa. Na Poa mohli Chiefs použít franchise tag, ale pak by mu platili $13 milionů za jedinou sezonu. Poe je dvojnásobným Pro Bowlerem, ale tým by neměl příliš utrácet za hráče ze středu line, pokud není vynikající passrusher ala Aaron Donald nebo Ndamukong Suh. Poe měl v posledních dvou letech 2.5 sacku a jeho nejpůsobivější akce z tohoto období ve skutečnosti byla v útoku. Chiefs byli nejhorší v lize proti běhům středem a soupeřící koordinátoři o tom moc dobře věděli. Soupeři běhali prostředkem na 74 procentech běhových útoků, nejvíce v lize, což byl hlavní důvod, proč obrana Chiefs byla dle DAROPE 31. proti běhům, přestože celkově měli 9. nejlepší obranu.

Právě podle Alexe Smithe se jmenuje statistika ALEX, která vznikla na Football Outsiders a která měří to, jak je který QB neagresivní. Doslova měří rozdíl mezi tím, kolik yardů QB potřebuje k prvnímu downu a jak hluboko ve skutečnosti nahrává. Chiefs patří mezi nejméně agresivní týmy a i loni byli poslední s pouhými 14% hlubokých (15+ yardů za místo rozehrávky) passů. Pokud nebude obrana ještě lepší než loni, tak nedostatek agresivity bude v AFC, kde nejlepší týmy pohání dominantní ofenziva, obzvlášť problematický.

Chiefs letos čekají zápasy na hřištích obou loňských #1 týmů – New Englandu a Dallasu. V AFC West probíhají velké změny, ale v Kansasu je od roku 2013 zachován status quo na pozici hlavního trenéra, defenzivního koordinátora a QB. Prozatím to stačilo na čtyři vítězné sezony po sobě, ale žádný větší úspěch v playoff. Letošní rok je možná poslední šance to změnit, jinak se z éry Reida a Smithe bude nejvíce pamatovat na to, jak jejich nejlepší rok ukončilo šest field goalů.

 

Tennessee Titans

Minulý rok znamenal pro Titans veliký progres. Tým měl výrazně nejlepší útok za posledních pět let, což znamenalo zlepšení z 28. útoku dle DAROPE na 11. místo loni. To bylo způsobené jak zlepšením útoku vzduchem (z 24. na 11.), tak po zemi (z 31. na 3.). Obrana, i když byla pořád podprůměrná, se rovněž zlepšila, i když jen o velmi málo, z 24. na 21. místo. Record 6-2 proti týmům s výherním recordem byl jeden z nejlepších v lize, z toho tři z těchto vítězství byly proti týmům s top10 obranou (Broncos, Chiefs, Texans). Proč tedy Titans použili tři z prvních čtyř výběrů v letošním draftu na nové zbraně pro Marcuse Mariotu a navíc v červnu přivedli Erica Deckera?

Pro Mariotu nebylo povýšení passing ofenzivy na tuto úroveň vůbec jednoduché. V systému Mika Mularkeyho se ze začátku roku trápil. Nejlepší výkon v prvním měsíci předvedl proti Lions, kdy na 85 procentech snapů Titans prohrávali, takže Mariotovi bylo povoleno hrát hurry-up ofenzivu ze shotgunu s receivery po celé šířce hřiště. To ale není ofenziva, kterou chce Mularkey používat. Ve skutečnosti Titans používali formaci s dvěma tight-endy nebo šesti linemany víc než kterýkoliv jiný tým a 23 týmů používalo shotgun formaci častěji. Mularkey chce svého quarterbacka pod centerem a s extra protekcí a receivery používat jako blokaře, než aby běhali routy.

Proto je logické, že Titans patřili mezi tři nejvíce běhající týmy a pravda je, že tyto běhy byly velice efektivní: padesátiprocentní úspěšnost downů byla druhá nejlepší za Dallasem a 32% podíl velkých zisků (6+ yardů) byl třetí nejvyšší. Pro DeMarca Murrayho tento systém znamenal velkou šanci na odraz po nepovedené sezoně ve Philadelphii a beze zbytku ji využil. Ještě lépe v běhovém útoku ale vypadal nováček Derrick Henry, zejména na krátkých downech, které celkově vzato byly v Tennessee loni problém. 76 procent Henry běhů na krátkých downech skončilo úspěchem, 4. nejlepší výkon v lize, ale tým jako celek byl na 2nd & short nejčastěji a nejhůře běhajícím, pouze 21% pokusů skončilo prvním downem, zatímco při přihrávce vybojoval Mariota první down hned v 69% případů (#4 v NFL). Uvidíme, jak se to letos projeví na počtu běhů mezi oběma backy, případně jestli nepřijdou vítané změny v playcallingu.

S QB v shotgunu měli Titans passing útok hodnocený jako +34.4% podle DVOA, čtvrtý nejlepší v lize. S QB pod centerem jen +7.3%, 23. místo. Pouze v Houstonu a Pittsburghu bylo vidět větší zlepšení mezi oběma formacemi. Titans tedy chtějí co nejvíce hrát z formace, kdy je QB pod centerem a s ohledem na to dává posílení ofenzivy smysl, protože v Mularkeyho základním schématu bylo hodně co zlepšovat. A tak bylo jako pátý celkově letošního draftu vybraný receiver Corey Davis. Ve třetím kole si Titans vybrali dalšího receivera Taywana Taylora a tight-enda Jonnu Smithe. Tito tři mají jednu věc společnou: všichni měli po střední škole nabídku na stipendium jen na jedné univerzitě a všichni chodili na FBS školu, místo aby hráli v jedné z power konferencí (SEC, Big Ten). Davis je teprve čtvrtý receivery z menší školy, který byl draftován mezi první desítkou. To chce velkou důvěru ve schopnosti generálního manažera Jona Robinsona v posuzování talentu.

Titans v prvním kole vybírali dvakrát, protože loni udělali výměnu s Rams, kteří byli ochotni draze zaplatit za možnost draftovat QB Jareda Goffa. Druhý prvokolový výběr Titans použili na druhou stranu míče vybráním cornerbacka Adoree’ Jacksona, což je v Tennessee velká neznámá. Předchozích sedm výběrů v prvním kole před Jacksonem padlo na ofenzivní hráče. Jackson byl navíc první čistokevný corner vybraný v prvním kole týmem s Dickem LeBeauem na pozici hlavního kouče nebo defenzivního koordinátora za jeho víc než 25letou kariéru na těchto pozicích.

Jackson je schopen bránit slot receivery a aby se uprostřed hřiště ještě více pomohlo, přišli corner Logan Ryan z Patriots, safety Johnathan Cyprien z Jaguars a nose tackle Sylvester Williams z Broncos. I kdyby se ale stalo, že nové posily příliš nezlepší obranu, Titans jsou vzhledem k potenciálu v útoku a druhému nejlehčímu rozpisu ligy určitě kandidátem na to, aby se poprvé od roku 2008 podívali do playoff; aby poprvé od roku 2011 neměli proherní record v rámci divize; aby ukončili sérii jedenácti proher s Colts v řadě. Potenciál Marioty k tomu, aby ukázal ještě větší zlepšení a výrazně se to promítlo i do statistik záleží na tom, jak si sedne jeho nový tým receiverů, a na tvrdohlavosti Mularkeyho.

 

Oakland Raiders

Poprvé od roku 2003 Oakland vstupuje do nové sezony s vítěznými vyhlídkami. Tehdy byli Raiders týmem veteránů, kteří se snaží odrazit z prohry 21-48 v Super Bowlu. Tentokrát mají mladý tým, franchise quarterbacka, který skončil třetí ve hlasování o MVP, a defenzivního hráče roku.

Raiders loni konečně ukončili šňůru neúčastí v playoff překvapivou sezonou s dvanácti výhrami, ale do playoff šli s chmurnými vyhlídkami. QB Derek Carr si zlomil v šestnáctém týdnu nohu a aby toho nebylo málo, Raiders přišli i o jeho náhradníka Matta McGloina. Nováček Connor Cook si tak odbyl debut v profesionálním footballu v ničem menším než playoff zápasu proti loňské třetí nejlepší obraně. Útok proměnil jen 2 z šestnácti třetích downů a Raiders prohráli 14-27.

Dvanáct výher a fakt, že v playoff byli Raiders bez svého QB maskuje hodně slabin, které tým měl. Oakland skončil s celkovým bodovým rozdílem +31, nejnižším ze všech týmů s recordem 12-4. Kdyby nebylo rekordních osmi comeback výher Detroitu, mluvilo by se víc o tom, že Raiders jich měli sedm. V zápasech rozhodnutých o jeden score měli record 9-2. Takové týmy další rok nevyhnutelně čeká regrese k průměru. To ale není žádná ostuda; tým v podstatě potřebuje Peytona Manninga nebo Toma Bradyho, aby vyhrál dvakrát po sobě 12 zápasů a Carr na téhle úrovni ještě zdaleka není.

Přesto je tak rozhodně placený. Oakland podepsal Carra na pět let za $125 milionů, což z Carra udělalo prvního hráče vydělávajícím přes $25 milionů ročně. Ač se to zdá jako šílená částka, takový je momentální status na trhu s franchise QB. Matthew Stafford už Carrův kontrakt překonal, když před pár dny prodloužil smlouvu s Detroitem a příští rok jistě budeme koulet očima nad tím, kolik peněz dostane Kirk Cousins.

Aby se Carrovi lépe pracovalo, tým přivedl receivera Cordarrelle Pattersona a tight-enda Jareda Cooka. Nejzajímavější posilou je ale po návratu z důchodu rodák z Oaklandu, runningback Marshawn Lynch. Lynch byl před pár lety naprosto famózní v backfieldu Seattlu, ale sezona 2015 se mu vůbec nevydařila, hlavně kvůli zdravotním problémům. Lynch pak ohlásil konec kariéry a teď se vrací do akce. K Lynchovi neexistuje moc přirovnání z minulosti; nevíme, jestli rok odpočinku pomohl jeho extrémně fyzickému stylu, nebo jestli bude zkrátka jen o další jeden rok stáří pomalejší. V NFL obecně nenajdeme moc backů po třicítce, ale Oakland nijak neriskuje. Lynchův letošní cap-hit je $2.9 milionu a pokud ve svých 31 letech bude schopen aplikovat svoji mentalitu “run through a motherfucker face”, ofenziva Oaklandu bude letos velmi zábavná.

Jedna ze statistických slabin Carr byla vždy YPPA – yardy na pass. Hlavním důvodem je jeho zvláštní styl; jestli nějaký QB splňuje popis “touchdown nebo checkdown”, tak je to Carr. Má na jednu stranu sebevědomí vměstnat míč do malých prostorů a těsných obran, ale zároveň se rád zbavuje míče předčasně, navzdory obvykle skvělé ofenzivní line. Carrovo % knockdownů (6.3) bylo loni nejnižší a jeho % sack (3.9) bylo šesté nejnižší v historii NFL. Carr miluje checkdown přihrávky skoro stejně jako divizní rival Alex Smith.

V obraně existuje pokřivený optimismus typu “horší to být nemůže”. I přes přítomnost defenzivního hráče roku Khalila Macka byla obrana Oaklandu hodnocená jako nejhorší v net yardech na pass (net yardy berou v potaz i sacky). Pokud mají být Raiders legitimním vyzyvatelem pro Patriots, budou se muset výrazně zlepšit v obraně, která ale doposud pod hlavním trenérem Jack Del Riem stagnuje. Bylo určitě zvláštní vidět nejlepším defenzivním hráčem zvoleného hráče, který hrál v obraně, která skončila 23. dle DAROPE a 27. proti passu, ale Mack byl bez debat vynikající; vyrovnaný na čele ligy s 50 hurries (vyvinutí tlaku na QB, který musí házet dříve, než je připravený). Vidět byl i Bruce Irvin, který sám vyvinul tlak 38krát. Problémem byl nedostatek pomoci od zbytku týmu, hlavně od defenzivní line.

Největší zklamání na obranné straně byl corner Sean Smith, drahý volný agent, který před sezonou přišel z konkurenčních Chiefs. Podle Football Outsiders byl hodnocen až jako 84. z 87 hodnocených cornerů a při sledování zápasů bylo evidentní, že do lockdown cornera má daleko. Aby posílili na této pozici, Raiders udělali diskutabilní krok, když si jako celkově 24. vybrali Gareona Conleyho v době, kdy ještě nevěděli, jestli v dubnu v jednom hotelu v Clevelandu neznásilnil jednu ženu. Conley prošel soukromým testem na detektoru lži, nakonec nebyl obviněn a Oakland by v něm měl okamžitě mít startera. Bylo by ale samozřejmě nefér chtít po něm, aby okamžitě byl i rozdílovým prvkem, obvlášť proti hráčům jako Brandin Cooks (Patriots) a Antonio Brown (Steelers).

Veřejné mínění je toho názoru, že Oaklandu stačil zdravý Carr, aby měli úspěch i v playoff. To by mohla být pravda proti Texans, ale je nepravděpodobné, že by totéž platilo další týden v New England, kde by defenziva, proti které vypadal kompetentní i Brock Osweiler, měla proti Tomu Bradymu a spol. co dělat, aby se neztrapnila.

Aby Raiders poprvé od roku 2002 vyhráli AFC West, musí pravděpodobně aspoň jednou porazit Chiefs. Kansas City v této rivalitě vyhrálo pět zápasů v řadě, ani jednou neinkasovalo víc než 20 bodů, a Carr prozatím neměl proti obraně Boba Suttona jediný dobrý zápas. Jeho YPPA proti Kansas City je 4.9, zatímco proti zbytku NFL 6.8. S výjimkou zlomené nohy Carra Oaklandu loni všechno vycházelo: obraty, těsné zápasy, agresivní playcalling Del Ria. Je dost dobře možné, že letos budou mít Raiders lepší tým, a přesto vyhrají méně zápasů. V době, kdy se přestěhují do Las Vegas už ale budou jedním z favoritů na Super Bowl.

 

Cincinnati Bengals

Hlavní trenér Marvin Lewis dovedl Bengals k největším úspěchům franchise od doby, kdy tu Sam Wyche v osmdesátých letech vynalezl no-huddle ofenzivu, ale během jeho pobytu u kormidla tým nevyhrál jediný zápas playoff. Trestuhodná série a promarněné šance v post-season nejvíce bolely hlavně předloni, kdy se zranil quarterback Andy Dalton. Tým kolem něj byl dost dobrý na to, aby skončil 2. dle ofenzivního DAROPE, přestože poslední čtyři zápasy nastupoval na QB náhradník A.J. McCarron; a Cincinnati se téměř povedlo s ním vyhrát zápas playoff.

Loňský record 6-9-1 nebyl k Bengals úplně férový. Ve skutečnosti byli zcela průměrný tým (8.3 pythagorean wins, 14. dle DAROPE v útoku a 15. v obraně), který nedokázal vyhrávat těsné zápasy. Takže co pozitivního se dá říct o letošních Bengals? Nejdřív je potřeba říct, že Lewis si zakládá na loajalitě. V posledních letech si ponechal v týmu většinu hráčů, které draftoval, což je někdy dobře a někdy na škodu. Dobře to je proto, že Bengals v posledních sedmi nebo osmi letech draftovali výborně. Kromě jasný talentů jako je receiver A.J. Green a Dalton našli v pozdějších kolech například linemana Gena Atkinse a safetyho George Iloku.

Přehnaná loajalita má ale i své stinné stránky. Linebacker Rey Mauluga startoval ve 104 zápasech, přestože jeho slabá výkonnost byla evidentní už na konci nováčkovské sezony. Domata Peko startoval v 156 zápasech na nose tacklu, i když Bengals měli ve třech z posledních pěti let jednu z nejhorších obran proti běhu. Teď jsou startery Cedric Ogbuehi a Jake Fisher, kteří mají v ofenzivní line blokovat nejlepší pass-rushery soupeřů, ačkoliv v jejich resumé nenajdeme nic, co by naznačovalo, že jsou na tuto pozici připraveni.

Další důkaz loajality se dá pozorovat i v trenérském týmu. Tři z dřívějších Lewisových asistentů získali práci na pozicích hlavního trenéra: Mike Zimmer (Minnesota), Jay Gruden (Washington) a Hue Jackson (Cleveland). Na jejich pozice byli povýšeni trenéři z nižších pater organizace. Ofenzivní koordinátor Ken Zampese je v Cincinnati od roku 2003, převážně působil jako trenér QB. Paul Guenther byl trenérem linebackerů a special teamů, než převzal uvolněnou pozici defenzivního koordinátora.

Dalton a passing útok byl loni slabý. Marvin Jones podepsal smlouvu v Detroitu a týmu citelně chyběl; Tyler Eifert s Greenem byli limitováni zraněními. Bengals se tedy snažili problému rychle pomoci na draftu, kde v prvním kole vybrali receivera Johna Rosse a v druhém runningbacka Joe Mixona. Dalton je solidní hráč, ale je tím typem QB, který potřebuje pomoc od spoluhráčů. Ross byl na univerzitě se svou rychlostí obzvlášť nebezpečný v red zone, ale obavy panují kolem jeho zdravotního stavu. Mixon byl čistě fyzicky a statisticky považován za jasný výběr pro první kolo, ale hodně týmů od něj dalo ruce pryč kvůli jeho problémům mimo hřiště. Jinými slovy skvělý talent s pochybným charakterem; do Bengals by měl zapadnout.

Obrana se v prvních třech zápasech musí obejít bez linebackera Vontaze Burflicta. Původní pětizápasový trest za zákrok v přípravě proti fullbackovi Chiefs, Anthony Shermanovi, by patrně prošel komukoliv, kdo nemá na Youtube highlight sestřihy největších prasáren; a že z Burflictovy kariéry je z čeho vybírat.

Určitě se dají najít důvody, proč by Bengals měly být lepším než průměrným týmem. Pokud runningback Joe Mixon dokáže pozvednout loni průměrný (19. dle DAROPE) útok po zemi, Bengals tím můžou vytvořit ofenzivní identitu, ve které bude Dalton efektivnější. Se spolehlivým během by Dalton měl dostat za slabou ofenzivní line více prostoru díky play-actionu. Na receiveru má pořád vynikající zbraně v Greenovi, Eifertovi, kterým snad bude tentokrát držet zdraví, a nováčkovi Rossovi.

Vzhledem k tomu, jak je Ben Roethlisberger náchylný – stejně jako další klíčoví hráči kolem něj – k vynechání aspoň pár zápasů ročně a že právě kolem Big Bena kolovaly v létě otázky, jestli náhodou neukončí kariéru, Steelers nejsou přímo jistota na divizní titul. Cincinnati navíc mají jeden z nejjednodušších rozpisů soutěže, i když je to spíše tím, že se vyhnou skutečně nejsilnějším týmům než že by hráli s jedním doslova špatným týmem za druhým.

Loni byli Bengals daleko lepším týmem než se zdálo, 9. dle celkového DAROPE. Vaz jim zlomil record v zápasech rozhodnutých o jeden score (1-6-1), statistika, u které se dá očekávat silná regrese k průměru. V divizi, kde jsou Browns, kteří jsou pořád “rozdělaným projektem” a Ravens bez pořádného útoku, by to mohlo stačit na to, aby se Cincinnati s průměrnými výkony na obou stranách míče vrátili nad .500 a bojům o playoff.

 

Denver Broncos

Když Elway v roce 2012 vstupoval do své druhé sezony v roli generálního manažera, udělal obrovský upgrade na pozici quarterbacka a ukončil tak Tebow-manii, která v Denveru vznikla. Elway, sám kdysi legendární QB, podepsal Peytona Manninga, který předchozí rok strávil rehabilitováním po operaci krku. Tím se z Broncos přes noc stala ofenzivní mašina, s kterou bylo nutno počítat. Peyton Manning v roce 2013 překonal rekord v počtu naházených touchdownů za sezonu (55) a útok byl s +29.3% ofenzivním DAROPE jedním z nejlepších v historii. Tým se dvakrát probojoval do Super Bowlu a na druhý pokus ho vyhrál, už v době, kdy Elway zcela změnil přístup a v týmu vybudoval pro změnu jednu z nejlepších obran, jaké jsme v NFL kdy viděli, dost dobrou, aby dotáhla trápícího se Manninga k jeho druhému Super Bowlu kariéry.

Elway v prvním kole loňského draftu vybral Paxtona Lynche, ale práci startera vyhrál Trevor Siemian, hráč ze sedmého kola draftu 2015. I když konvenční statistiky vypadaly v roce 2016 o něco lépe, útok se ve skutečnosti v efektivitě o něco zhoršil, z 26. dle DAROPE na 29. místo. Týmu nechyběla Manningova ruka tolik, jako jeho mysl. Obrana je stále dost dobrá na to, aby napáchala hodně škod v playoff, ale kolik, to patrně nezjistíme, protože v útoku nemají pořádného QB.

Nestává se často, aby podobně kvalitní tým zcela změnil trenérský tým, ale stalo se. Hlavní trenér Gary Kubiak po sezoně náhle oznámil konec kariéry, patrně s ohledem na vlastní zdraví. Ofenzivní kordinátor Rick Dennison, který byl po Kubiakově boku po mnoho let, na to zareagoval tím, že vzal stejnou práci v Buffalo. Defenzivní koordinátor Wade Phillips odešel do Los Angeles, aby pomohl tamní obraně Rams, která má potenciál být nejlepší v lize, ale loni se umístila až jako 12. dle defenzivního DAROPE.

V Denveru tedy museli zalepit tři velké díry. Na pozici hlavního trenéra přišel Vance Joseph, kterému bude v září 45 a nikdy hlavním koučem nebyl; ve skutečnosti byl loni vůbec poprvé v roli koordinátora. Obrana Dolphins byla pod jeho vedením až 22. dle DAROPE a v posledních dvou zápasech sezony inkasovala dohromady 65 bodů proti New England a Pittsburghu. Je otázka, proč nebyl přijat Kyle Shanahan, který byl jedním ze tří kandidátů na tuto pozici, zvlášť když Kyle je synem Mika Shanahana, se kterým Elway vyhrál dva Super Bowly.

Joseph neplánuje hlásit akce a chce schéma vytvořit kolem už existujících hráčů než naopak. Pomoci mu s tím má v útoku Mike McCoy, který byl ofenzivním koordinátorem Denveru mezi lety 2009 a 2012, což mu vysloužilo místo hlavního trenéra u divizního rivala, Chargers. McCoy neměl problém v roce 2011 přepnout na silnou běhovou hru a zone-read, aby maximálně využil neobvyklý skill-set Tima Tebowa. Když do města přišel Manning, McCoy změnil útok Broncos, aby více připomínal styl, s kterým měl Peyton tolik úspěchů v Indianapolisu.

Co se týče potenciálních cílů na pozici receivera, za Demaryiusem Thomase a Emmanuelem Sandersem jich moc není. Broncos nikdy skutečně nenahradili Wese Welkera nebo Juliuse Thomase. Loni byl na třetím místě v počtu terčů (45) i catchů (31) nováček na pozici runningbacka Devontae Booker. Další problematickou oblastí je ofenzivní line, kde se Elwayovi nikdy nepodařilo vytvořit spolehlivou jednotku. Pomoct by mohl levý guard z Dallasu, Ronald Leary, který letos bude šestým nejlépe placeným hráčem Broncos ($8.4 milionu). Nebude tu mít luxus jako v Dallasu, kde se v lině stavěl mezi dva All-Pro hráče, ale určitě by měl pomoct běhové hře, která loni byla 28. dle DAROPE.

Obrana pořád přetéká talentem (který jiný tým by si mohl dovolit propustit safetyho T.J. Warda), což je dobrá zpráva pro nováčka na pozici defenzivního koordinátora Joe Woodse. Ten trénoval Denverskou secondary, která si vysloužila přezdívku “No Fly Zone” a která skončila v passing obraně 1. dle DAROPE v obou předchozích sezonách. Nejvýznamější ztráta je ukončení kariéry budoucího hall-of-famera DeMarcuse Wara, ale to pro Broncos nemohlo být příliš překvapující. Proto už dříve přišel Shane Ray (draftován v prvním kole draftu 2015), který už loni za zraněného Wara nastupoval se solidní produkcí osmi sacků. Kombinace dost možná nejlepšího pass-rushera (Von Millera) a nejlepší secondary ligy, kde není nikomu přes 31 let, bude i letos bezpochyby vést ke kvalitní obraně.

Starterem na QB byl zvolen Siemian, který měl loni lepší čísla. Lynch, který na univerzitě hrál výhradně v shotgunu, měl problémy s Kubiakovým systémem, který shotgun skoro nepoužívá. Přechod do NFL tedy úplně hladce nezvládl, ale McCoyova flexibilita by mu do budoucna měla pomoct. Lynch je ale na příštích pár týdnů mimo hru kvůli zranění. Na postu náhradníka tak přišel návratilec Brock Osweiler, jehož kariéra má nejblíže telenovele: z Denveru odešel, protože chtěl více peněz; risk na sebe ochotně vzali Texans, kteří skočili po šanci podepsat potenciálního rozdílového hráče, přestože nic nenasvědčovalo, že by Osweiler něčím takovým měl být. V Houstonu se neprosadil a Cleveland na sebe vzápětí vzal břímě jeho platu za extra volbu v příštím draftu, aby ho vzápětí propustil. Teď je Osweiler zpět – a Broncos mu platí minimální mzdu $775 tisíc.

Broncos mají nejslabší ofenzivu v AFC West, jedné ze dvou nejlepších divizí NFL, a musí hrát čtyři zápasy proti další ze dvou nejlepších divizí, NFC East. Bez stability na QB nebo efektivní běhové hry nemá samotná obrana moc šancí vytáhnout tým do bojů o divizní titul. V kombinaci s novinkami v trenérském štábu jsou Broncos letos prostě příliš moc defenzivně založení v lize, které vládnou útoky.

 

Houston Texans

Po dvou sezonách, kdy Texans udělali riskantní a diskutabilní rozhodnutí na trhu volných hráčů, aby spravili pozici quarterbacka, vybrali v draftu Deshauna Watsona. Minulé léto šel Houston agresivně po Brocku Osweilerovi a těžko říct proč vlastně. Osweiler hrál v Denveru sotva průměrně v ofenzivním schématu Gary Kubiaka, který od něj příliš nevyžadoval, a byl krytý nejlepší obranou posledních let. Aby toho nebylo málo, podle QBASE, modelu od chlapíků z Football Outsiders, měl horší předpověď než jakýkoliv jiný QB v posledních dvaceti letech.

Na druhou stranu Osweiler byl vysoký a vypadal jako NFL starting QB. Vzhledem k tomu, že i Mike Glennon letos dostal hříšně zaplaceno v Chicagu, zdá se, že v lize je více lidí, kteří jsou ochotní risknout draze zaplatit za hráče, kteří mají vlastnosti jako Osweiler. Jedním z důvodů, proč byl Moneyball v baseballovém Oaklandu tak úspěšný bylo to, že se zcela ignoroval vzhled hráčů a používali se jen objektivní statistiky.

Když už o tom je řeč… Poté, co se Osweiler ukázal jako nehoden mnohamilonové smlouvy, Sashi Brown a Paul DePodesta, díky kterým vstoupili Browns do éry, která bude známá jako “Moneyball v NFL”, v létě zbavili Houston břímě Osweilerova kontraktu za jejich výběr v druhém kole příštího draftu. Zvláštní věc na tomto tradu bylo, že Texans vůbec nevyužili prostor pod platovým stropem, který se jim tím uvolnil. Ani nezvážili prodloužit smlouvu cornerbackovi A.J. Bouyemu, který místo toho podepsal jako volný agent s rivalem z Jacksonvillu. Texans si možná mysleli na Tony Roma, ale ten raději podepsal kontrakt v CBS, kde nebude dostávat rány do hlavy.

Texans měli za celý rok jen jednou nadpůrměrné ANY/A, které funguje jako smysluplnější mladší bratr passer ratingu. Osweiler skončil s 15 TD a 16 INT, přestože hrál v extrémně konzervativní ofenzivě, která byla hodnocená jako 31. v časové efektivitě: na každý skórovaný bod strávili v útoku minutu a 49 vteřin. Pokud se dá věřit médiím, Osweiler a hlavní trenér Bill O’Brien od sebe museli být o poločase zápasu v sedmnáctém týdnu odtrženi. To byl údajně hlavní důvod, proč byl poslán do Clevelandu za druhokolový pick v roce 2018 a dva pozdější výběry v letošním draftu.

Je evidentní, že v Houstonu na QB rádi dosazují určitý typ. Mezi Osweilerem, Savagem (který je starterem pro tuto sezonu) a Ryanem Malletem se dá najít vzorec. Vedení Texans evidentně preferuje fyzický vzhled před efektivitou na hřišti. QBs v Houstonu a ofenzivní line v Seattlu mají jednoho společného jmenovatele: tvrdohlavé zaměření na určitou sadu schopností za cenu nedostatku dovedností jinde. Seattle má na snížení dopadu této slabiny Russella Wilsona. Houston má jen luxus toho, že stále ještě hraje v nejslabší divizi NFL, ale to už se brzy může změnit. Proto byl trade-up na letošním draftu a výběr Deshauna Watsona jako celkového dvanáctého hráče tak překvapivým. Bylo to poprvé za posledních několika let, kdy Texans skutečně zainvestovali pro potenciálního budoucího quarterbacka.

Realita loňské sezony je taková, že aby se Texans dostali do divizního kola playoff, museli mít perfektní record 5-0 v zápasech rozhodnutých o šest a méně bodů a v prvním kole vyřazovacích bodů porazit Oakland, který neměl žádnou obranu a v útoku nastupoval se svým třetím QB, pro kterého to byla premiéra v NFL. Realita je taková, že Texans nebyli dobrý tým – hodnocení jako 25. dle DAROPE, přestože měli třetí nejlepší obranu. Z devíti výher, které za sezonu nasbírali, jich osm z nich bylo o méně než jeden score. O’Brienova ofenziva má problém získávat lehké yardy efektivní hrou a příliš často se snaží přelstít soupeře obskurními akcemi v red zone jako je posílání J.J. Watta a Vince Wilforka do wildcat formace. Potřeba změny v útoku vedla k vyhození ofenzivního koordinátora George Godseyho, ale Texans ho nijak nenahradili a akce teď bude hlásit O’Brien.

Texans další rok nebudou mít výběr v prvním a druhém kole draftu. Vsadili vše na jednu kartu, protože loni zjistili, že jejich obrana má mnohem vyšší potenciál než si mysleli. I bez Watta postavili třetí nejlepší defenzivu dle DAROPE. Ta na hřišti nepobývala zbytečně dlouho, což začínalo efektivitou už na prvním downu: na 1st-a-10 měli Texans nejlepší obranu proti passu, což dalo základ pro to, aby 29.7% soupeřových drivů skončilo 3-a-ven, nejlepší rate v lize.

Spojení Watta, Whitney Merciluse a Jadeveona Clowneyho bude letos rozhodně zajímavá show. Otázka je, jestli napodobí Broncos roku 2015 a dokážou pouze defenzivou porážet i kvalitní týmy. Od zlepšení v útoku se moc čekat nedá. Vzhledem k tomu, co vše bylo obětováno, aby byl letošní rok Texans úspěšný, nebylo by nijak šokující, kdyby měli příští rok nové vedení.

 

Baltimore Ravens

Ravens patřili v tomto tisíciletí k jedné z nejlepších franchise v NFL. V roce 2000 vyhráli Super Bowl s jednou z nejlepších obran historie a s proherním recordem za tu dobu skončili jen čtyřikrát. Za sedmnáct let byli desetkrát v playoff a vyhráli dva Super Bowly.

Časy se ale mění. Doba, kdy se Baltimoru přestala dařit se dá celkem bezpečně zúžit na den, kdy Joe Flacco podepsal obří kontrakt. Stalo se tak po sezoně 2012, ve které Baltimore vyhrál Super Bowl. Flacco měl v základní části průměrná čísla, passer rating 87.7, AROPE 76.7 a TD/INT poměr 22:10 ho řadily doslova doprostřed ligy. V post-season se pak rozjel nevídaným způsobem, úspěšnost passových downů vzrostla z 42% v základní části na 50% playoff, poměr TD/INT měl 11:0. První rok po podepsání smlouvy? Jen 38% úspěšnost downů, horší byli jen Jason Campbell a Geno Smith a Flaccovo AROPE 61.9 bylo nejhorší vůbec.

Přesto není úplně vše špatné: obrana byla loni solidní (7. dle DAROPE) a special teamy fungovaly na jedničku, zejména kicker Justin Tucker, který předvedl nejlepší sezonu v éře FGAA. Ačkoliv s podobným výkonem by letos počítat neměli, Tucker je spolehlivou zbraní, která klidně může být přirovnána k Sebastianu Janikowskemu v nejlepších letech. Tucker byl v každé své sezoně nadprůměrný; v nejhorším roce měl +2.6% FGAA.

Problém tedy trvá pouze v útoku. Od doby, kdy Gary Kubiak odešel do Denveru vypadá ofenziva Ravens všelijak a loni tomu nebylo jinak, když byla hodnocená jako 28. dle DAROPE. Je těžké udržet silnou běhovou hru, když tým vychová hráče jako je Kelechi Osemele na guardu nebo Rick Wagner na tacklu a pak se s nimi musí rozloučit, protože si je nemůže dovolit. Je těžké udržet výbušnou hru vzduchem, když kvůli platovému stropu tým nemůže udržet Torrey Smithe. Flacců letošní cap-hit je $24.5 milionu, skoro dvakrát více než u druhého nejdražšího hráče v týmu, Jimmy Smithe. U Flacca ani není žádný prvek běhů, kterými například Cam Newton vynahrazuje nedostatky v passové hře. Flacco je čistý QB, který hraje z kapsy a za poslední dva roky má 34 TDs a 27 INTs.

Flacco má reputaci QB, který dělá hloupá rozhodnutí a nečte správně coverage. Hází hodně přihrávek, které mají potenciál skončit interceptionem; loni měl šestý nejvyšší počet “INT worthy” přihrávek, ale ještě větší podíl takových passů měl v roce 2014, kdy kolem něj i přes to Kubiak postavil fungující ofenzivu. Kubiak věděl, že Flacco nezvládá dobře tlak a rozuměl tomu, jak ho ideálně využít. V jeho schématu měl Flacco průměr 4.0 YPPA v situacích pod tlakem, zatímco v jakémkoliv jiném roce od sezony 2013 nepřekonal ani hranici 3.1. Navíc i přes silnou ruku – jedna z vlastnostní, která se Flaccovi nedá upřít – Ravens v posledních třech letech nebyli dobří ani při play-actionu. Běžný tým má při play-actionu hodnocení DVOA o 11 až 15 procent lepší než při normální akci, zatímci Baltimoru se loni podařilo být o 20 procent horší.

Steve Smith, budoucí hall-of-famer, na kterém už byl loni věk velmi znát, oficiálně ukončil kariéru. Dennis Pitta, spolehlivý tight-end, byl propuštěn poté, co si obnovil vykloubení kyčle. Kamar Aiken odešel do Indianapolisu jako volný agent a fullback Kyle Juszczyk dostal pořádně zaplaceno od 49ers. O kvalitě těchto hráčů si můžeme myslet cokoliv, ale to byli čtyři z šesti nejčastějších terčů Flaccových passů.

Je evidentní, že od útoku vzduchem nemůžeme v Baltimoru moc očekávat a Ravens tak musí jednoznačně vyladit playcalling. Potřebují hodně běhat s míčem, jestli mají uspět a základ k tomu určitě měli, 9. nejlepší průměr bodového rozdílu na drive. S vedením se běhá nejčastěji, přesto byli Ravens nejčastěji nahrávajícím týmem ligy. Jediný tým, který měl podobný poměr rozdílu na drive a četnosti passů byli Green Bay Packers a ti 1) mají nejlepšího QB ligy a 2) kvůli zranění byl jedním z jejich runningbacků receiver.

Běhový útok sice nebyl kdo ví jak efektivní (25. dle DAROPE), ale Kenneth Dixon patřil statisticky k nadprůměrným backům. Navíc útok vzduchem byl hodnocený až jako třicátý. Dixon by mohl být velmi dobrým prvkem, kolem kterého postavit ofenzivu, pokud bude schopen nastupovat po celý rok; letos to nebude, protože na první čtyři zápasy je suspendován. Celé ofenziva se navíc musí obejít bez centera Johna Urschela, který znenadání dva dny po zveřejnění nejnovější studie o CTE ukončil kariéru a bude se raději soustředit na dokončení doktorátu.

Loňská Flaccova stat-line měla nejblíže k Brocku Osweilerovi, Blaku Bortlesovi nebo Peytonu Manningovi v jeho poslední, děsivé sezoně. Manninga tehdy k playoff a následnému Super Bowlu dotáhla obrana a v Baltimoru právě na ni budou pravděpodobně existenčně závislí. Jestli se letos Flacco zázračně neodrazí, pak se změní otázka z “je Flacco elitní?” na “je Flacco vůbec starter?”.

 

LA Chargers

Chargers mají bohatou historii. V jejich dresu hrálo mnoho vynikajících hráčů, ale franchise nikdy nezískala Super Bowl. Chlapíci z Pro Football Reference mají metriku Approximate Value, jejíž cílem je hodnocení hráčů na základě jednoho čísla. Mezi hráči s nejvyšším AV jsou jen tři, kteří nikdy ani nehráli v Super Bowlu, všichni ze San Diega: LaDainian Tomlinson, Philip Rivers a Dan Fouts.

Chargers nejsou kandidátem na Super Bowl, ale jejich loňský record 5-11 k nim moc spravedlivý nebyl. Record 4-4, když šli do poslední čtvrtiny s vedením, byl na stejné úrovni s Rams, 49ers a Browns (zbytek týmů v této situaci: 194-26), ale pokud jde o výkonnost a potenciál, do jednoho koše s těmito celky určitě nepatří. Je tu dostatek talentu na to, aby Chargers první rok v LA zabojovali o playoff, navzdory super-těžké divizi. Otázka je, jestli tentokrát půjde více věcí po jejich. Loni byli jedním ze dvou týmů, které prohrály 6 zápasů navzdory vedení ve čtvrté čtvrtině a měli 2. nejvyšší AGL (metrika, která měří o kolik zápasů přišli kvůli zraněním). Ve skutečnosti Chargers v posledních čtyřech letech nikdy neměli AGL lepší než na 26. místě. Něco se muselo změnit.

Osvědčeným způsobem, jak propagovat změnu, je vyměnit vedení. Chargers vyhodili hlavního trenéra Mika McCoye, který v první sezoně v San Diegu (2013) dostal tým s recordem 9-7 do playoff. Od té doby se ale Chargers jen zhoršovali, aby nakonec vyhráli devět zápasů v posledních dvou letech dohromady. Na uvolněné místo přišel Anthony Lynn, loni ofenzivní koordinátor Buffala.

Lynn pracoval jako kouč runningbacků pod Rexem Ryanem v Jets (2009-2014) a potom v Bills (2015 a 2016). Loni byl po třech týdnech jmenován ofenzivním koordinátorem, aby nahradil vyhozeného Grega Romana. Pod Lynnem měli v Buffalu v obou letech top3 běhovou hru dle DAROPE. Mobilitu QB Tyroda Taylora určitě Rivers napodobit nedokáže, ale Bills byli po zemi velmi efektivní i bez Taylorova příspěvku. Lynn rozhodně bude schopen pracovat s RB Melvinem Gordonem, jehož loňský slabý průměr 3.9 yardu na běh padá hlavně na ofenzivní line. Gordon byl na 34. místě v počtu yardů na běh před kontaktem (1.92), ale osmý v yardech po kontaktu (1.98). Nové schéma a vylepšená line by mu měla svědčit.

Na pozici ofenzivního koordinátora přišel Ken Whisenhunt, který s Riversem pracoval v letech 2013 a 2016. Rivers uvítá vybalancovanější útok, aby ke konci kariéry nemusel házet 600+ passů ročně. Pod McCoyem nikdy neměl méně než 4.250 naházených yardů a 29 touchdownů a startoval každý zápas od roku 2006 (včetně playoff je to 185 v řadě), skutečný iron man. Loni vedl ligu v počtu interceptionů (21), ale na jeho obranu soupeři chytili skutečně všechno, co jim nabídl; měl jen jednu dropnutou INT.

Keenan Allen měl poslední dva roky obzvlášť smolné. V roce 2015 přišel o osm zápasů kvůli poranění ledviny a loni si přetrhl křížové vazy hned v prvním zápase. Doposud je u týmu jako jasná jednička mezi receivery, ale Chargers přidali pojistku ve formě Mika Williamse, kterého vybrali jako celkového sedmého v letošním draftu. Vrací se budoucí hall-of-fame tight-end Antonio Gates, toto bude jeho patnáctá sezona, ale loni se výborně uvedl ve svém nováčkovském roce Hunter Henry. Pokud se budou Gordon a Henry i nadále zlepšovat a Williams splní očekávání, Rivers bude mít na skill pozicích k ruce spolehlivý soubor hráčů.

Ke změně došlo i na postu defenzivního koordinátora. John Pagano se přesunul do Oaklandu a nahrazen byl Gusem Bradleym, který byl loni vyhozen z Jacksonvillu – dalšího týmu, který promrhal vedení ve čtvrté čtvrtině v šesti utkáních. Bradley se ale může vrátit zpět k zaměření čistě na obranu, což dělal i v Seattlu pod Petem Carrollem (2009-2012). Chargers se pod Bradleym po dlouhé době vrátí k systému 4-3.

To je obzvlášť dobrá zpráva pro loňského defenzivního nováčka roku, Joey Bosu. Ten hrál v schématu 4-3 na univerzitě a loni se do NFL uvedl působivou sezonou s produkcí 10.5 sacku, přestože kvůli zranění přišel o čtyři zápasy. Chargers navíc prodloužili smlouvu s Melvinem Ingramem (4 roky, $66 milionů, z toho $42M garantovaných), Bradley tak bude mít na svou práci dva dominantní pass-rushery a dva skvělé cornerbacky, Casey Haywarda a Jasona Verretta. Verrett loni přišel o 12 zápasů kvůli přetrženým křížovým vazům a za dobu jeho nepřítomnosti Hayward vedl ligu se sedmi interceptiony.

Evidentní slabina tohoto týmu je ofenzivní line. Ta je strašná už roky i přes předchozí pokusy o nápravu. Neprosadili se drahý volný agent Orlando Franklin; King Dunlap raději odešel do důchodu; ať hrál na tacklu nebo guardu, D.J. Fluker nikdy nedosáhl toho potenciálu, v který tým doufal, když ho bral v prvním kole draftu. Letošní pokus o vyztužení line se jmenuje Russell Okung, levý tackle, který podepsal smlouvu na čtyři roky za $53 milionů. Z draftu navíc přišli dva guardi, Forrest Lamp ve druhém a Dan Feeney ve třetím kole.

Jestli fanoušky z Los Angeles nenadchl návrat Rams, tak na Chargers si můžou spravit chuť. Mladý, talentovaný tým s franchise QB místo kombinace Case Keenuma a Jared Goffa a v roli hlavního kouče nováček, místo Jeffa Fishera, mistra “7-9 bullshitu”. Letošní rok bude prvním ze tří, který Chargers stráví ve StubHub Center, kam se vejde maximálně 30 tisíc lidí. Jakkoliv to je nezvyklé, mohlo by to přispět k ojedinělé, až intimní atmosféře. Chargers mají dostatečně dobrý tým, aby vyhráli aspoň půlku zápasů v těžké AFC West a po bye týdnu je čekají mimojiné Jets, Browns, Bills a Jaguars, víc než hratelné týmy, které poskytují dobrou šanci vrátit se k vítěznému recordu.

 

Jacksonville Jaguars

Jedno z kouzel NFL je v tom, kolik věcí se může změnit z jednoho roku na druhý. Ale pár výjimek existuje: Patriots jsou pořád na vrcholu, Seahawks několik let po sobě mají jednu z nejlepších obran, Colts se opírají o výjimečný výkon quarterbacka už od dob Peytona Manninga a Jaguars jsou týmem, od kterého se každý rok očekává, že letos ukáží největší zlepšení. Většinou proto, že Bortles “vypadal přes offseason opravdu dobře”.

Ale poprvé za posledních pět let a podruhé za posledních deset Jaguars postavili na hřiště dobrou obranu. Někteří mladí hráči, vybraní vysoko na draftu, zazářili a Jalen Ramsey se stal výjimkou pravidla, že na cornerbacku není možné hrát v nováčkovském roce kvalitně. Yannick Ngakoue, vybraný ve třetím kole, měl v týmu nejvíce sacků a dokázal být v pass-rushi efektivní narozdíl od předchozího prvokolového picku, Dante Fowlera. Přesto Jaguars v dubnu na draftu znovu vybírali mezi prvními pěti týmy.

Zlepšení v obraně nezachránilo hlavního trenéra Guse Bradleyho. Po prohře 20-21 v Houstonu – devátá porážka v řadě – byl Bradley vyhozen a to ještě předtím, než se tým odletěl domů. Trapná cesta zpátky do Jacksonvillu s týmem, ke kterému už nepatří, byl patrně trest pro Bradleyho za jeho record 14-48, kterého s týmem od svého příchodu dosáhl. Jeho místo zaujal Doug Marrone. Zpátky k Jaguars se vrací Tom Coughlin, který tým vedl jako trenér mezi lety 1995 a 2002 a má se za to, že u týmu má velké pravomoce. Svědčí o tom fakt, že tisková konference k jeho oficiálnímu představení začala o pět minut dřív, ve stylu legendárního Coughlinova času, podle kterého můžete mít zpoždění, i když přijdete dřív. Navíc novým trenérem ofenzivní line byl jmenován Tom Flaherty, Coughlinův asistent z Giants.

Díky velkému zlepšení v obraně, která byla hodnocená jako 11. dle DAROPE, už nebylo o viníkovi nesnází Jacksonvillu sporu. Útok kolem Blaka Bortlese byl zoufale neefektivní už roky. Každoročně se od Bortlese čeká velké zlepšení, na veřejnost prosakují zprávy o tom, že na mechanice hodu pracuje s celou řadou odborníků nebo trenérů baseballových nadhazovačů. V roce 2015 Bortles naházel 35 touchdownů, přes 4.400 yardů a Jaguars skončili 14. v počtu skórovaných bodů a zdálo se, že zlepšení se stalo realitou. Tato syrová čísla se ale po bližším prozkoumání ukázala jako pouhý klam, většinu těchto působivých statistik Bortles nasbíral v garbage time. Byl dobrý pro lecjaký fantasy tým, ale zoufale neefektivní a podprůměrný v reálném světě.

Z 69 touchdownů, na které za svou kariéru Bortles přihrál, jich hned 58 bylo v situaci, kdy tým prohrával, někdy i o desítky bodů. Jen 5 jich hodil, když tým vedl. Jeho efektivita se výrazně mění vzhledem ke stavu skóre: jeho DVOA v situacích, kdy neprohrává o více než 7 bodů, byla loni -6.6% a pokud ano, zlepšilo se na +23.0%. Ligový průměr ukazoval přesně opačný trend: 2.4% vs. -27.3%. Loňské trápení útoku v situacích, kdy o něco skutečně jde, bylo nejvíc znát v zápasech rozhodnutých o jeden score, ve kterých měli Jaguars record 2-8.

Vysvětlení tohoto rozdílu je patrně to, že Bortles nedokáže číst obranu, která hraje skutečně naplno. Ve chvíli, kdy jeho tým hodně prohrává a soupeřící defenziva hraje konzervativněji, nemá tolik problémů rozklíčovat jednotlivé coverage, protože jsou více “soft”. Pokud to tak skutečně je, pak Jaguars čeká během sezony perné rozhodování, jestli to s Bortlesem ještě zkoušet a riskovat, že se zraní (čímž by mu automaticky připadla pětiletá hráčská opce), nebo raději odpískat sezonu a postavit Chada Henneho, který s Bortlesem v letošním kempu beztak bojoval o pozici startera těsněji než se čekalo.

Jak moc by Bortlesovi mohlo pomoci rozhodnutí draftovat runningbacka Leonarda Fournetta jako čtvrtého celkově a jaký dopad to bude mít na celou ofenzivu? Vzhledem k tomu, co jsme si o Bortlesovi napsali a k tomu, že v Jacksonvillu vyrostla skutečně kvalitní defenziva, je rozhodnutí více běhat logické. Tenhle přístup už u Jaguars zkoušeli dřív s T.J. Yeldonem a Chrisem Ivorym a tehdy to úspěch nemělo. S Fournettem, který byl už na střední škole přirovnáván k Adrianu Petersonovi, mají druhou šanci a jeho výběr je jasným signálem, jaký útok chtějí Coughlin s Marronem postavit na hřiště.

Nejsvětlejším bodem v ofenzivě Jaguars bylo v posledních letech trio mladých receiverů. Allen Robinson a Allen Hurns byli v roce 2015 hodnocení mezi top20 receivery dle DYAR i DVOA a Marqiese Lee byl v top20 loni. Všichni tři vstupují do své čtvrté sezony a mohli by být jádrem skutečně vylepšeného útoku. To bude ale problematické, pokud Jaguars rozjedou skutečně jednodimenzionální útok a Fournette nebude schopen vylepšit svou běhovou hru z shotgunu, v kterém na univerzitě příliš efektivní nebyl.

Jacksonville je v i nadále nejslabší divizi NFL, ale zatímco rival z Houstonu je stejným typem týmu, obrana Texans má podstatě vyšší strop. V Tennessee vznikl kvalitní útok se skutečným franchise QB u kormidla. Letošní sezona Jacksonvillu bude kritická pro další kariéru Blaka Bortlese, ale nejpravděpodobnější vyhlídky jsou takové, že příští rok si budeme říkat, jak dobrá je obrana Jacksonvillu a jak v draftu vybrali budoucího QB, který už konečně ukončí desetiletou šňůru bez účasti v playoff.

 

Indianapolis Colts

Od chvíle, kdy do Indianapolis přišel quaterback Andrew Luck, tým ve třech letech po sobě postoupil do playoff a dvakrát vyhrál svou divizi. V dalších dvou letech Colts ale skončili ve velmi slabé AFC South na druhém a třetím místě s recordem 8-8 a nad Luckem se rojí pochybnosti, jestli vůbec je tou hvězdou, za kterou jsme ho považovali. Ironií je, že se tak děje i teď, po roce, kdy passing útok Colts skončil 6. dle DAROPE.

Legitimnost Lucka je ale pasé, pokud se nedá zdravotně do pořádku. Přes offseason podstoupil operaci a od prosince s týmem netrénoval. Během kempu sice prohlásil, že se cítí skvěle, ale letos doposud neměl míč v ruce a týmu bude ještě pár týdnů chybět. O tom svědčí i trade, který před pár dny proběhl s Patriots, kdy výměnou za receivera Phillipa Dorsetta (bývalý prvokolový pick, který absolutně nesplnil očekávání) přišel ke Colts quarterback Jacoby Brisett, který za svou kariéru v ostrých zápasech hodil jen 55 passů. Ten má krýt záda Scottu Tolzienovi, který nemá vůbec jednoduchou pozici.

Colts jsou tým, kterému zoufale chybí talent na mnoha místech, což je výsledek špatného draftování bývalého generálního manažera Billa Poliana. Od chvíle, kdy do Indianapolis přišel Andrew Luck, byl tým třikrát v playoff, ale i to byl spíše důsledek velmi slabé divize. Luck a spol. sice v roce 2014 postoupili do finále AFC, ale tam je rozebral tým New England, fakt zastíněný tím, že většina diskuzí po zápasu se točila hlavně kolem fyzikálních zákonů kvůli podfouknutým míčům Patriots.

Už dva roky kolovaly zvěsti, že pozice hlavního trenéra Chucka Pagana a GM Ryana Grigsona jsou v ohrožení. Grigsonova sestava nejevila známky zlepšení a měla pořád ty stejné díry na pořád tolika různých pozicích, zatímco Paganův styl trénování připomíná spíše osmdesátá léta, což je obzvlášť bolestivé pro oči fanoušků Colts, kteří z první ruky viděli Peytona Manninga jak posunul hranice quarterbackování a po více než desetiletí tu vedl maximálně moderní ofenzivu.

Do této situace vkročil nový GM Chris Ballard, který okamžitě začal rozebírat obranu, která byla loni podle DAROPE až na 27. místě. Na papíře to vypadá, že letos v defenzivě Colts nenastoupí žádný starter z loňského season openeru. Jak špatná byla minule jejich front-7? V současnosti je u nějakého týmu jen Erik Walden (Titans). Sio Moore, Trent Cole, Robert Mathis a D’Qwell Jackson byli unikátní kombinací starých, špatných a přeplacených.

Colts by byli velkým kandidátem na zlepšení, ale bez Lucka to půjde jen sotva. Útok kolem něj má dost talentu, ale je limitovaný stylem Chucka Pagana. Ode dne, kdy přišel do Indianapolisu, chtěl aby jeho útok byl zaměřen na běh a produkoval co nejdelší drivy. Proto vyměnil výběr v prvním kole draftu za runningbacka Trenta Richardsona a proto přivedl Franka Gora, kterému je teď 34 let. Gore je vynikající hráč, budoucí hall-of-famer, a je působivé, jak ve svých letech ještě je schopen hrát, když ostatní backové jeho éry (Edgerrin James, Steven Jackson) byli krátce po dosažení třicítky prakticky nepoužitelní. Ale je bez nejmenších pochyb, že Gore už druhý dech nechytí. Colts loni viděli, jak je pomalý a přesto v kombinaci s Robertem Turbinem měli na starost skoro čtyřicet procent ofenzivních akcí týmu.

Pak je tu problém s hloubkou na pozici receivera, což je každoroční záležitost už od začátku Luckovy éry. Dwayne Allen byl v březnu vyměněn za výběr v šestém kole draftu. Coby Fleenerovi bylo povoleno odejít po několika protrápených letech, aby si ho na trhu volných hráčů vybrali Saints. Donte Moncrief je a měl by být solidní receiver, ale loni přišel o půlku sezony kvůli zranění. Phillip Dorsett byl vyhozeným pickem v prvním kole a teď se chystá oprášit svoji kariéru v New England. Colts investovali do této pozice hodně vysokých výběrů v draftu a jsou zpátky, kde začali: požadovat po nedraftovaných hráčích jako Jack Doyle a Chester Rogers, aby zaujali role starterů.

Ballard má před sebou roky tvrdé práce, aby opravil chyby, které udělalo dřívější vedení. Tým je navzdory Luckovi a T.Y. Hiltonovi potřeba přebudovat i v útoku a i když se to podaří, bude ho vést trenér, který příliš nerozumí moderní NFL, která už dávno není jen o tvrdosti za každou cenu a běhové hře.

Colts mají štěstí, že hrají v divizi, která v posledních letech není nijak silná a kde je možné všechno. Mají jeden z jednodušších rozpisů letošní sezony a na QB by po pár týdnech Tolziena/Brisetta měli mít hráče, který dokáže táhnout tým, který je jinak mizerný všude jinde. Od defenzivy se dá možná očekávat drobné zlepšení, ale bude trvat, než bude tato narychlo splácaná skupina schopná konzistentně podávat aspoň průměrné výkony. Luck se musí vrátit brzy, v plné formě a se zdravou ofenzivou kolem sebe, jinak v Indianapolis budou ještě s láskou vzpomínat na dva roky, kdy skončili s recordem 8-8.

 

Buffalo Bills

Majiteli Patriots, Robertu Kraftovi, trvalo sedm let, než nastavil ve vedení týmu takovou strukturu, která vedla k dlouhodobému úspěchu. Sedm let špatných rozhodnutí a komplikovaných situací mezi front-office a hlavním trenérem, mezi kterými byli Bobby Grier, Bill Parcells a Pete Carroll. Až když v roce 2000 Kraft přijal Billa Belichicka a nechal ho velet všem footballovým operacím, začala se budovat dominantní franchise.

Největší chyba majitelů týmů? Nemít pevné základy, dlouhodobý plán a důvěru ve vedení. Stačí se podívat, co se dělo v managementu Browns pod Jimmy Haslamem, než najal “Moneyball” tým Paula DePodestu a Sashiho Browna a nechal je jmenovat hlavním trenérem Hue Jacksona. Pak jim dal volnou ruku k absolutní přestavbě, která v NFL nemá obdoby a během které draftovali 24 hráčů ve dvou letech s dalšími dvanácti picky na příští rok.

A to nás přivádí k Bills a majiteli Terrymu a Kim Pegulovým. Poté, co tým v roce 2014 koupili, tehdejší hlavní trenér Doug Marrone využil kaluzule ve své smlouvě o možnosti odchodu při změně vedení. Generální manažer Doug Whaley u týmu zůstal a na uvolněný post trenéra mu byl vnucen Rex Ryan. Skončilo to předvídatelnou katastrofou. Ryan byl vyhozen loni a Whaley po letošním draftu.

První krok k nápravě bylo přijetí defenzivního koordinátora Panthers, Seana McDermotta, na pozici hlavního trenéra. Ve 43 letech je McDermott v podstatě anti-Rex. Ačkoliv má stejně jako jeho předchůdce skvělou defenzivní mysl, Ryan byl hlučný a výbušný trenér, což bylo dobré pro tiskové konference nebo Hard Knocks, ale jeho týmy byly silně nedisciplinované. McDermott je místo toho tichý, rozvážný a jeho obrana v Carolině disciplinovaná.

Jakmile byl po draftu propuštěn Whaley, Bills najali na post GM, Brandona Beana, který byl u Panthers asistentem GM a s McDermottem pracoval šest let. Cesta k trvalému úspěchu je dlouhá a začíná s dobrými drafty a vyhodnocením hráčského potenciálu; a tak úplně první Beanovo rozhodnutí bylo propuštění celého scouting oddělení. Směr Bills by měl v tuto chvíli být totožný s tím, co vzniklo v Carolině pod vedením Gettlemana a Rona Rivery. Co to znamená pro hráče na hřišti?

Na pozici defenzivního koordinátora přišel Leslie Frazier, který preferuje Tampa-2; zónovou obranu, která je podobná Cover 2, ale mění se na Cover 3, pokud střední linebacker přečte akci a usoudí, že jde o pass. McDermott používal v Carolině schéma 4-3, které se o zónovou obranu opíralo. Když u Panthers v roce 2011 začínal, měli Panthers nejhorší obranné DVOA ligy, ale od té doby byli každý rok nadprůměrní.

V secondary začínají Bills doslova s čistým štítem. Propustili safety Aarona Williamse a Corey Grahama a také cornerbacka Nickella Robey-Colemana. Vyměnili cornera Ronalda Darbyho a nechali Patriots dát mega-smlouvu Stephonu Gilmorovi. Beane se rozhodl dát velké peníze za podepsání safeties Micah Hyda ($14 milionů garantovaných) a Jordana Poyera ($6M). Velké očekávání jsou kolem prvokolového cornera Tre’Daviouse Whita. Pokud se Beane neplete ve schopnostech těchto tří hráčů, secondary Bills by mohla být překvapením sezony.

Příchod Ricka Dennisona na pozici ofenzivního koordinátora by mohlo být pro quarterbacka Tyroda Taylora dobrým oživením. Dennison vedl útoky Texans (2010-2013) a Broncos (2015-2016) a je učedníkem Mika Shanahana a Gary Kubiaka se vším všudy. Jeho ofenziva bude často používat krátké passy a pro běhové akce využívat zónového blokování. Rozhodně jde o taktiku, která by Taylorovi mohla sedět.

Na receiver přišel v létě tým posílit Anquan Boldin, ale ten doslova přišel, viděl a odešel do důchodu; jen dva týdny po podpisu smlouvy se rozhodl pro ukončení kariéry. Po tradech s Rams a Eagles z týmu odešel i receiver Sammy Watkins. Přesto panuje velký optimismus aspoň kolem běhové hry Bills, která byla dle DAROPE nejlepší loni a 3. nejlepší v roce 2015. Tento optimismus ale vydrží jen tak dlouho, jak vydrží zdraví LeSeana McCoye. Pokud by měl znovu problémy s nějakým zraněním, byla by to pro útok kritická zpráva, protože loňští náhradníci Mike Gillislee (Patriots) a Karlos Williams (suspendován na celý rok) jsou ze hry. Buffalo je plnohodnotně nahradí možná až v příštím draftu, protože na ten mají díky tradům dostatek munice: dva výběry v prvním, druhém, i třetím kole.

Najetí na nové schéma pod novým hlavním trenérem chvíli trvá, ale všichni v divizi beztak hrají o druhé místo za Patriots, takže proč by Bills měli být jiní? V Buffalu se musí očekávat běh na dlouhou trať, přesto je letos vidím jako velmi jemného favorita na druhé místo divize před Dolphins. Kdyby se jim to nepodařilo, nevadí, Bills jsou na správné cestě a přestavbu nejde soudit podle jejího prvního roku.

 

Miami Dolphins

Každý tým v NFL má nějaké slabiny. V lize s platovým stropem to ani jinak nejde. Týmy s tím bojují tak, že hrají podle svých silných karet: Cowboys naplno využívají své ofenzivní line, Broncos pořád důvěřují své vynikající obraně, Colts vystupují s one-man-show jménem Andrew Luck.

Loňští Dolphins nebyli dobří v podstatě v ničem. Hodnocení až jako 22. dle DAROPE, útok 15., obrana 21. Quarterback Ryan Tannehill skončil 25. s minus-12 DYAR, poprvé v kariéře kdy měl v této statistice negativní číslo. Jay Ajayi měl skvělá tradiční čísla (4.9 YPC), ale jen 40% úspěšnost downů patřila k podprůměru. Rushing útok Miami měl 24% pokusů pro 0 yardů nebo méně, nejhorší v lize. Jen jeden útok (Rams) měl méně prvních downů a jen čtyři končili drive stylem 3-a-ven častěji. Žádný tým neproměnil (16), ani nekopal (21) méně field goalů. Record 10-6 je jediná věc, která byla nad průměrem a to se stalo díky notné dávce štěstí. V zápasech rozhodnutých o šest a méně bodů měli record 6-1 a Bills i Browns proti Miami neproměnili field goaly, které by jim vyhrály zápas. Obrátit výsledek jen těchto dvou kopů, Dolphins by skončili tam, jako od roku 2009 každou sezonu: ne lepší než 8-8.

Loňský tým je teprve šestý v historii, který s deseti výhrami postoupil do playoff a zároveň měl negativní bodový rozdíl. V zápasech s týmy s výherními recordy skončili Dolphins 1-4 a ta jediná výhra přišla proti Pittsburghu, když se zranil Ben Roethlisberger. Jakmile se zranění QB1 prohodilo a Dolphins nastoupili v playoff bez Tannehilla, Steelers snadno zvítězili 30-12. To byla jediná smolná kaňka na celé sezoně. Zranění Tannehilla nás okradlo o šanci vidět ho v důležitých zápasech s Buffalem a New England a samozřejmě v prvním playoff startu kariéry. Aby nebylo smolných zranění na nejdůležitější pozici málo, Tannehill se zranil i před pár týdny a kvůli operaci kolene letos vůbec nenastoupí.

Proto do města přišel Jay Cutler, který podepsal jednoletý kontrakt na $10 milionů. I když Matt Moore je považován za jednoho z nejlepších back-up QB v lize a Colin Kaepernick doposud nemá práci, vedení Dolphins raději vytáhlo z důchodu Cutlera. Jeho hru nikdy nezdobila vypilovaná technika, disciplína nebo schopnost číst obrany před i po snapu. Jeho zbraní je síla ruky, kterou často udělá ze špatného rozhodnutí skvělou play tím, že pošle raketu do dvojité coverage právě do toho jediného místečka, kde pouze jeho receiver dosáhne na míč. Když si pustíte jeho highlighty, můžete si myslet, že sledujete nejlepšího QB tohoto sportu, ale realita je samozřejmě úplně jiná.

Hlavní trenér Adam Gase s Cutlerem nedělal žádné zázraky, když byl jeho ofenzivní koordinátor v Chicagu. Dělal maximum pro to, aby u Cutlera limitoval potřebu číst obrany, hrál hodně screenů a jednoduchých kombinací route, což je přesně to, co dělal i loni s Tannehillem. To umožňuje QB jednodušší rozhodování a kratší hody. V roce 2015 skoro čtvrtina (24.6%) Cutlerových pokusů nešla vzduchem dál než dva yardy za místo rozehrávky.

Gasův útok by se tedy měl točit kolem Jay Ajayie, což jistě vypadá dobře na papíře. Ostatně Ajayi loni naběhal přes 200 yardů ve třech zápasech, stal s teprve čtvrtým hráčem historie, kterému se to povedlo. To je skvělé, ale zároveň to znamená, že naběhal 49 procent svých loňských yardů právě v těchto třech utkáních. Nedá se říct, že by Dolphins posouvali míč s nějakou lehkostí nebo pravideností. Ajayi měl úspěšnost downů pouze 40%. Navíc byl limitován jako receiver a v roli receiving backa se v Miami spoléhali na Damiena Williamse, takže Ajayi vynechal velkou porci třetích downů.

Protekce Tannehilla je problematická už roky, hlavně na pozicích guarda. Miami má na ofenzivní line tři prvokolové výběry v draftu, ale neprojevuje se to tak, jak by se dalo očekávat. Miami také nikdy nenašlo pořádného tight-enda, proto tradovali pro Juliuse Thomase z Jacksonvillu. V útoku se dá očekávat zlepšení od receiverů DeVante Parkera a Kennyho Stillse, kteří doplní Jarvise Landryho, který loni vedl celou ligu v počtu yardů získaných ze slotu.

Hlavní kroky generálního manažera Chrise Griera byly letos zaměřené na posílení obrany pro nováčka na pozici koordinátora, Matta Burka. Dříve trénoval linebackery v Detroitu (2009-2013), Cincinnati (2014-2015) a loni v Miami. Tým podepsal Lawrence Timmonse z Pittsburghu a hráče na safety, Nate Allena a T.J. McDonalda. Druhokolový linebacker Raekow McMillan má velkou šanci startovat hned, zatímco defenzivní end Charles Harris (první kolo) a corner Cordrea Tankersley (třetí kolo) budou ze začátku spíše náhradníky.

Tým loni nechal loni odejít linemana Oliviera Vernona a nahradil ho Mario Williamsem. Vernon vedl NFL s 66 hurries a velkou měrou pomohl Giants k nejlepší obraně loňské sezony, zatímco Williams byl v polovině roku posazen na lavičku a nakonec propuštěn. Ne všechny rozhodnutí loňské off-season ale skončily špatně. Kiko Alonso nastoupil v patnácti zápasech a corner Byron Maxwell ukázal, že není tak závislý na systému Seattlu, jak napovídala jeho sezona 2015 u Eagles.

Obrana pořád bude jen tak dobrá, jak dobří budou Ndamukong Suh a Cameron Wake. Jestli mají Dolphins vůbec pomýšlet na vítězný record, musí neprohrát ani s Buffalem, ani s Jets, což je ale vzhledem k jejich rebuild režimu klidně možné. Zbytek rozpisu není k Miami tak vstřícný. Přijdou o domácí zápas tím, že hrají se Saints v Londýně, čekají je zápasy s Titans, Bucs a tvrdá obrana Denveru v prosinci. Miami letos bude často outsiderem, zejména s Cutlerem na QB.

 

Cleveland Browns

“Moneyball éra” Clevelandu má za sebou druhou offseason a jedna věc je jasná: Browns mají po letech trápení chytrý management. Loni sice skončili s recordem 1-15, ale těžko by se v historii NFL hledal tým s jednou výhrou, který vyzařuje větší optimismus do budoucna. Dřívější opakované neduhy měly společný jmenovatel a to absence dlouhodobého plánu. Mezi lety 2010 a 2015 Browns utratili více kapitálu na draftu než kdokoliv jiný kromě Rams. Na draftu se ale vůbec nedařilo a letos v květnu bylo v sestavě týmu jen deset z padesáti hráčů, které Browns vybrali.

V Clevelandu se zbavili bývalého generálního manažera Ray Farmera a v rámci organizace povýšili na jeho místo Sashi Browna. Poté udělali překvapivý tah, když do svého vedení nabrali člověka nejen z jiné organizace, ale dokonce z jiného sportu. Paul DePodesta si vytvořil reputaci v baseballu, převážně díky spolupráci s Billy Beanem v Oaklandu, éře, která byla popsaná v knize Moneyball od Michaela Lewise. DePodesta byl klíčovým prvkem v přechodu pokročilých analytik z notebooků pouhých nerdů a matematických nadšenců do nejvyššího managementu MLB klubů.

Poslední kousek skládačky Browns získali, když o pár týdnů později podepsali hlavního kouče Hue Jacksona, který měl v roce 2011 record 8-8 coby hlavní trenér Oaklandu, načež byl vyhozen a Raiders rozjeli dlouho šňůru proherních sezon. Jackson další čtyři roky strávil v Cincinnati, dva z nich jako ofenzivní koordinátor. Ve své poslední sezoně u Bengals dovedl tým k 2. místu v ofenzivním DAROPE.

Brown, DePodesta a Jackson si byli od začátku vědomi, že vedou tým, který dobrý není a v nejbližší budoucnosti ani nebude. Neexistovalo nic, co mohli udělat okamžitě, aby tým spravili, a tak šli cestou omlazení kádru. Okamžitě propustili dva hráče starších třiceti let, Karlose Dansbyho a Donte Whitnera. Nechali odejít i těch pár skutečně dobrých hráčů, safetieho Tashauna Gipson a receivera Travise Benjamina v roce 2015, ofenzivní linemany Alexe Macka a Mitchella Schwartze v roce 2016. Loňští Brown měli nejmladší obranu a letos má přes třicet let jen jeden starter v útoku (tackle Joe Thomas) a jeden v obraně (lineman Jason McCourty).

Skutečný majstrštyk přišel díky bezprecedentní výměně s Houstonem. Cleveland využil jejich palčivé situace pod platovým stropem, vzal si Brocka Osweilera a jeho $16 milionový plat a výběr v druhém kole draftu příštího roku. Vzhledem k tomu, že Osweilera propustili před asi dvěma týdny, de facto si tak jen koupili výběr v druhém kole.

Jen několik dnů před draftem se začaly šířit drby, že Cleveland si možná vybere Mitche Trubiskyho, údajně kvůli tomu, že jejich analytické oddělení ho doporučuje jako jasnou jedničku draftu. Žádný tým, vycházející z analytik a dat, by neriskoval výběr hráče, který na univerzitě hrál jen jeden rok. Browns nakonec podle očekávání vybrali Mylese Garretta a Trubiskyho si jako celkově druhého vybrali Bears, kteří za něj obětovali tři výběry v draftu. Podle některých spekulací Browns věděli o tom, že v Chicagu mají zájem o Trubiskyho a jsou ochotni za něj draze zaplatit (což udělali) a pouštěním drbů do médií se snažili vyprovokovat je k mega-výměně. Když nedostali nabídku, která by se jim líbila víc než Garrett, vybrali jeho.

Kromě Garretta Browns vybírali v prvním kole ještě dvakrát a oba vybraní hráči by měli být okamžitými posilami: safety Jabrill Peppers vylepší secondary a David Njoku bude starting tight-end, protože krátce po draftu Cleveland propustil Gary Barnidge. Celkově v tomto draftu Browns vybrali 10 hráčů, loni jich bylo 14 a díky dalším tradům nakupili výběry i na příští rok. Na draftu 2018 mají všechny svoje picky, první kolo Texans, druhá kola Texans a Eagles, čtvrté kolo Panthers a šesté kolo Steelers. To je celkem 12 výběrů, které čekají, až se promění v mladého, potenciálního hráče.

Žádný z půltuctu quarterbacků, kteří za Cleveland loni nastoupili nebyl uspokojivý, ale nejlepší z nich byl Kessler, který měl i lepší čísla než někteří QBs s nálepkou “franchise” jako Ryan Tannehill, Cam Newton, Joe Flacco nebo Chris Wentz. Kessler nicméně bude jen náhradník, startovat bude nováček DeShone Kizer, vybraný v druhém kole letošního draftu. Pokud se ani Kizer, ani poté případně Kessler neukáží jako dlouhodobé řešení na pozici QB, tak Cleveland pořád může hledat na příštím draftu, munice má dost.

Co tedy očekávat od letošních Browns? Front-7 je najednou nabitá potenciálně vynikajícími hráči jako Garrett, Shelton, Ogbah, Jamie Collins a Christian Kirksey. Ofenzivní line byla přestavená čerstvě podepsanými Kevinem Zeitlerem a J.C. Tretterem. Na skill pozicích je hodně mládí a potenciálu a na pozici receivera veterán Kenny Britt, který by měl nahradit Terrella Pryora, který podepsal ve Washingtonu. Cílem Clevelandu už není prohrát co nejvíce zápasů a vybírat první na draftu. Budování vítězné mentality bude čím dál důležitější, ale i přes veškerý talent a správný směr nového vedení budou Browns i letos špatným týmem. Cílem pro tuto sezonu je připravit se na playoff zápas v roce 2019.

 

NY Jets

Čas na přebudování týmu už tady nejde více oddalovat. Je bez debat, že Jets by do letošní sezony měli jít s cílem prohrát co nejvíce zápasů a jít si pro vysoký výběr na draftu. Ideální čas, kdy s přestavbou začít, byl už v roce 2015. Jets měli za sebou sezonu s recordem 4-12, nejhorší od roku 2007, skončili 27. dle DAROPE, 26. v útoku a 21. v obraně. John Idzik nahradil Mika Maccagnana na postu generálního manažera a Todd Bowles nahradil Rexe Ryana v roli hlavního kouče. Perfektní příležitost k re-buildingu: propustit nejdražší veterány, omladit kádr a hromadit draft picky výměnami s týmy, které cítí šanci vyhrát Super Bowl a budou agresivní v získávání krátkodobé efektivity na úkor dlouhodobé value.

Místo toho sestava Jets ještě zestárla, vedení vyměnilo výběry v draftu za quarterbacka Ryana Fitzpatricka a receivera Brandona Marshalla, podepsala několik volných hráčů po třicítce, včetně cornerbacka Darrelle Revise a cornera Antonio Cromartieho. Z dlouhodobého hlediska se pak stalo to nejhorší, co mohlo. Jets měli vítěznou sezonu a ještě v posledním týdnu bojovali o postup do playoff. Jets byli ten rok skutečně dobrým týmem, skončili 5. dle DAROPE, hlavně díky skvělé hře obrany (3. dle DAROPE), která turnovery umožňovala ofenzivě kolem Fitzpatricka začínat drivy hluboko na půli soupeřů (8. nejlepší startovací pozice ligy). Ale také byli nejstarší tým v útoku a devátým nejstarším v obraně. Sestava zoufale potřebovala omladit, ale record 10-6 přesvědčil vedení, že jsou na správné cestě; přestavba, která už tak měla dávno proběhnout, byla odsunutá o další rok.

Nemělo by tedy být žádným překvapením, že se Jets loni rozpadli. Vyhráli sice pět zápasů, ale to bylo hlavně díky jednoduchému rozpisu; týmy, které porazili, měly v průměru pět výher. Jets navíc měli record 0-7 proti týmům s vítězným recordem a podle DAROPE byli čtvrtým nejhorším týmem ligy. Jediná pozitiva loňského týmu spočívala v běhové hře, která byla průměrná v útoku a 7. nejlepší v obraně. Někteří ze starších hráčů měli problémy se zraněními (sedm starterů přišlo minimálně o tři zápasy), jiní se výrazně zhoršili. Šokující byla mizérie dříve lock-down cornera Darrelle Revise a Fitzpatrick byl posazen na lavičku za Gena Smithe a Bryce Pettyho.

Režim Maccagnana a Bowlese nyní vstupuje do třetí sezony a přestavba týmu do svého prvního. Začněme tím, co udělali správně: většině hráčů nad třicet bylo umožněno podepsat smlouvu jinde. Místo nich přišli volní agenti, kteří ještě magické třicítky nedosáhli, například ofenzivní tackle Kelvin Beachum nebo corner Morris Claiborne. Jets během draftu provedli pět tradů, z toho čtyři dolů – což znamená více budoucích výběrů. Všechno to byly drobné výměny, protože žádný pick nebyl v dřívějším než třetím kole, naprosto dávaly smysl.

Překvapivé bylo, že Jets neudělali trade down za výběr v prvním kole, na šestém místě celkově. Nyní už víme, že Chiefs i Texans za tu možnost byli ochotni pustit dvě první kola draftu. Pokud se ze safetyho Jamala Adamse nevyklube hráč kalibru Kama Chancellora, tak bude vedení Jets litovat promarněné příležitosti. A tím se dostáváme k tomu negativnímu. Na QB byl vyměněn stárnoucí, průměrný Fitrzpatrick za Joshe McCowna, který je v 38 letech podstatně starší a o dost horší. McCown byl zvolen starterem před mladíky Brycem Pettym a Christianem Hackenbergem.

Poté Jets čekali do června, aby vyměnili Calvina Pryora za linebackera Demario Davise, kterému rok předtím dovolili bez kompenzace odejít. Ještě ten měsíc byli propuštění linebacker David Harris a receiver Eric Decker. Načasování bylo špatné pro oba hráče, pro tým, pro fanoušky. Permanentky na sezonu už se prodávaly několik týdnů před těmito náhlými změnami, které znamenaly definitivní hození ručníku do ringu, aspoň v rámci této sezony. Harris i Decker by se dali vyměnit za pozdní picky před draftem nebo během něj. A tak se Jets podařila pozoruhodná věc: během tréninkového kempu měli horší sestavu než před draftem.

Jejich ofenziva by letos mohla být nejhorší v lize, zvlášť když nebudou mít #1 receivera Quincy Enunwu. Na druhé straně se dá očekávat, že obrana se zlepší, i když to bude muset zvládnout bez linemana Sheldona Richardsona, který byl vytrejdován do Seattlu za receivera Jermaina Kearse a výběr v druhém kole příštího draftu. Loni vynikající obranu proti běhům můžou Jets zopakovat; ta je z jednoho roku na další konzistentnější než obrana proti passu, kterou měli Jets hodnocenou až jako 26., ale také výrazně méně koreluje s vyhráváním zápasů. Obraně celkově by mohli pomoct dva hráči na safety (Adams, Marcus Maye) z letošní první čtyřicítky draftu.

Měli bychom rychle identifikovat, jak špatný tým Jets mají a jak jsou seriózní ve výpravě za prvním výběrem v draftu. V prvních pěti týdnech mají třetí nejlehčí rozpis ligy a realisticky v nich můžou dvě výhry vybojovat, nejpravděpodobnější se jeví zápasy doma proti Miami nebo venku v Buffalu a Clevelandu. Vzhledem k protichůdným zprávám, které Jets svými rozhodnutími vysílají, jsou Maccagnan a Bowles v zapeklité situaci. Můžou být po sezoně vyhozeni za to, že prohráli příliš moc zápasů nebo naopak za to, že jich až moc vyhráli.