NFL

Článek v angličtině zde / click here for English translation.

Tam odkud pocházím, NFL se označuje jako americký fotbal. A když řekneš jen “fotbal,” mluvíš o kopané. A když řekneš “kopaná,” lidi si myslí, že seš debil. To samo o sobě snad dostatečně vyjadřuje, v jaké menšině jsou tu fanoušci NFL. Poprvé jsem americký fotbal viděl jako dítě v televizi, a netušil jsem co se děje. Na každé straně pět obrovitých chlapů se několik vteřin přetlačovalo a pak se ozvala píšťalka. Po třiceti nebo čtyřiceti vteřinách ničeho — jen čekání — se míč znovu rozehrál. Tou dobou už se moje pozornost znovu naplno upírala ke komiksu. Moderní gladiátoři pro mě ten den zůstali nepochopenými.

Jednoho léta pár let nato, během baseballového tréninkového kempu, jsem konečně pochopil. Během obědové pauzy nám jeden americký trenér nabídl, jestli si chceme zaházet s fotbalovou šiškou. Byl jsem nadhazovač a v téhle skupině jsem měl nejlepší ruku. Nijak mi to nepomohlo: když jsem tu divnou věc zkusil hodit, nebyl to hezký pohled. Míč povlával ve větru, dokud ho gravitace milosrdně nepřitáhla k zemi k nohám kluka, na kterého jsem ani nemířil. Terpve potom jsme dostali instrukce o technice házení a v rychlosti prošli nejzákladnější pravidla. S radostí jsem se vzdal místa quarterbacka, který je zodpovědný za házení, postavil se na místo receivera a odehráli jsme několik downů. Ten den mi došlo, že stačí vysvětlit prostý cíl ‘útok má čtyři pokusy na získání desíti yardů’ a lidi začnou sport chápat. Možná je to pořád nebude bavit, ale budou chápat. Trvalo ještě pár let, než jsem se mohl na zápasy dívat pravidelně a hlavně živě. Když to bylo konečně možné, můj vztah k footballu vzrostl z nezájmu na koníček; z koníčku na důvod k nejedné bezesné noci; z bezesných nocí na zdroj vedlejších příjmů.

V roce 2014 jsem zadarmo zveřejňoval svoje tipy na sázkařské fórum KolemDvou. Měl jsem skvělé výsledky a navíc jsem nezveřejňoval jen holé sázky, ale poskytoval k nim i promyšlené analýzy. Krátce po Super Bowlu mi bylo nabídnuto, jestli nechci do sázkařského časopisu sepsat pětidílný seriál o NFL pro potenciální nové diváky, aby se ve sportu lépe orientovali, což jsem s radostí přijal: I. díl | II. díl | III. díl | IV. díl | V. díl

Na článcích jsem si dal hodně záležet a krátce po jejich sepsání mi bylo nabídnuto zveřejňovat tipy na placeném blogu. I to jsem s radostí přijal. Neviděl jsem v tom žádný problém. Už jsem byl na webu zavedený jako důvěryhodná osoba, takže propagace nebyla nutná. Co bylo důležitější, v mojí mladé, namyšlené mysli jsem se považoval za experta, který měl tenhle sport zmáknutý. Jo, to určitě. Co jsem měl byla nová zbraň v mém arzenálu: v lednu 2015, těsně před začátkem playoff, jsem vytvořil model pro hodnocení týmů. Ten byl vybudován okolo databáze detailů z play-by-play záznamů. Převod akcí z ESPN do úhledně srovnaných excelovských tabulek mi po dalších pár podzimů vyplňoval pondělky. Anthony, jak jsem svůj výtvor nazval, mi měl hlavně pomáhat rychle porovnat statistiky jakýchkoliv dvou týmů jsem si přál. Poté co moje prvotní primitivní tabulka úspěšně předpověděla překvapivou výhru Colts nad favorizovanými Broncos, můj další směr byl jasný.

Takhle vypadá jedna z posledních verzí Anthonyho. Model jsem pojmenoval podle sázkaře, kterého ztvárnil Matthew McConaughey ve filmu Two For The Money.

Sezona 2015 měla být mojí první z mnoha, kdy jsem pracoval jako sázkařský poradce. A popravdě jsem ani nemohl odstartovat lépe. V sezónním otvíráku dopadly moje sázky 2-0-1 — dvě výhry a jeden vrácený vklad — a o pár dní později během úvodní neděle jsem trefil čtyři zápasy z pěti. V tu chvíli jsem se cítil nezastavitelný. Během dalších dvou nedělí se u mě doma zastavila realita a já dopadl 3-7 a 5-7. To smazalo můj zisk z prvního týdne a ještě něco navíc. Pak přišel čtvrtý týden, a já byl po výsledku 6-1 zpátky v černých číslech. Mohl bych v tomhle duchu pokračovat, ale dá se říct, že takhle se dají v kostce shrnout moje výkony. Nahoru, dolů, spíš dolů. Zprava doleva, častěji doleva. Brutální výkyvy. Nestalo se, že by proběhl jediný průměrný týden, kdy bych se trochu uklidnil. Moje psychika byla dodělaná jako žvýkací hračka pitbulla. Tahle hra nebyla pro mě a odklepal jsem zhruba tři měsíce po začátku sezony.

Říká se, že po bitvě je každý generál. Dnes mi přijde ten vzorec v chování evidentní. Jasně, měl jsem rád baseball— ale miloval jsem jeho analyzování. Stejně jako jsem rád sázel na fotbal — ale miloval jsem diskutování, psaní a vzdělávání se o něm. Co jsem obzvlášť nesnesl byla myšlenka, že prodělávám peníze ostatním lidem. Nebyl jsem stavěný pro výrazné výkyvy, ani když byla výhoda na mé straně. Jako třeba když jsem v roce 2011 vyhrával slušné peníze hraním online pokeru, který byl v té době relativně lehko porazitelný. I tehdy jsem výkyvy moc dobře nenesl, ale držel jsem se. Jenže teď jsem proti sobě neměl Istvána nebo Ference z Budapešti, ale nejefektivnější sázkařský trh na světě.

Po téhle brutální prohře jsem naplno upřel pozornost na analyzování statistik a ještě hlubšímu studiu hry. Do modelu jsem přidával další a další funkce a postupně se zpětně propracovával čím dál víc do minulosti. Každou offseason jsem dal dohromady data k dalším dvěma nebo třem ročníkům. Nebyl jsem samozřejmě sám, kdo takto sbíral informace z play-by-play a kdo chápal flexibilitu, která plyne z přehledné databáze. Dokonce byli lidi a existovaly projekty, které se zaobíraly ručním sběrem pokročilých dat. Přesně to, co jsem citelně postrádal v Anthonym.

Ke sběru dat je potřeba, aby se někdo fyzicky podíval na každou akci a sepsal cokoliv ho zajímá. To bez většího týmu dost dobře nejde a obejít nebo automatizovat není úplně možné, pokud nejste Nextgen Stats. Ti mají coby oficiální služba NFL možnost nebývalého přístupu. Do výstrojí i do míčů nainstalovali mikročipy, takže jejich sběr data je plně automatický – i lidem v nejvyšších patrech ligy došlo, jak cenné takové informace jsou. A jasně, že jsou: poskytují kontext, který nám normálně chybí. Kupříklad, quarterback může být na nějaké konkrétní akci pod tlakem. Ale díky dalším datům můžeme zjistit, že playcall byl “screen pass”. V tom případě tlak tak trochu očekáváme, protože linemani neblokují pro QB, ale pro hráče, na kterého letí přihrávka — vytváří onen screen, podle kterého má tenhle typ akce svůj název. Nebo když se útok v posledních vteřinách snaží zvrátit utkání na svou stranu a obránce chytí interception, díky kontextu můžeme zjistit, že se tak stalo až poté, co receiverovi proplachtil míč skrz ruce — to není chyba quarterbacka.

Podobný projekt jsem hledal asi rok. Čas od času jsem googlil projekty zabývající se sběrem dat a pokaždé byl zklamán. Práce sice byla, ne že ne, ale kdo nebyl z USA nebo Kanady, s tím se vůbec nebavili, i když šlo o neplacenou brigádu. Jako ten tlusťoch v Moneyballu, i já jsem měl problém s nadváhou snažil jsem se dostat do světa, ve kterém lidi jako já nebyli vítaní. Ale jednoho dne jsem konečně měl štěstí. Našel jsem příspěvek na blogu Armchair Analysis. Dennis Erny, majitel této stránky, v minulosti dělal podobnou věc jako já, akorát ji dělal déle, lépe, a našel způsob, jak na tom vydělat. V roce 2016 zkoušel rozšířit svoje pole působnosti a začít manuálně sbírat data. Ten příspěvek na blogu nebyl starší než tři dny, takže jsem přišel právě včas, a navíc v něm nebylo specifikováno, že hledá jen lidi ze Severní Ameriky.  Říkal jsem si, že možná zapomněl tuhle podmínku dopsat, nebo ho možná ani nenapadlo, že by nějaký Evropan mohl mít zájem. Šel jsem do toho. Sepsal jsem malý motivační dopis, doplnil moje staré analýzy, což muselo být vtipný, protože ty věci nebyly napsané anglicky — ale hele, byly tam grafy, tomu přece musel rozumět! Ve snaze zanechat první dojem jsem to možná přehnal, ale jestli jsem měl být odmítnut, chtěl jsem to udělat správně.

První sezonu jsem pracoval jen asi čtyři hodiny týdně. Zblízka jsem poznával hráče z Carolina Panthers a Baltimore Ravens, což byly “mé” týmy. Byl jsem součástí velkého týmu dobrovolníků jako jsem byl já, a do práce se zamiloval. Před další sezonou — to bylo v roce 2017 — chtěl Dennis více dat a tak přidal pár věcí. Moje nadšení vyletělo do maxima. Až tak moc, že jsem se nedokázal kontrolovat. Chvílemi jsem se pohyboval na tenké hranici mezi hodnotným, nadšeným zaměstnancem a vyloženě otravným volem. Ale nakonec to bylo pro projekt jen dobře. Armchair měl sice několikaletou historii v automatickém sběru a prodeji základních dat, ale sběr těch pokročilých vyžadujících ruční práci byl v plenkách. Vybudování stabilního týmu nejde hned, zvlášť když se opíráte o Honzu a Janu z internetu, jestli se tak teda vážně jmenujete. Aby nebyla nuda, v prvních dvou týdnech několik lidí odpadlo, aniž by řekli aspoň ‘tahle práce stojí za prd, sbohem’. V takové situaci, když není k dispozici skupina spolehlivých lidí, coaching nebo know-how, mít v personálu jednoho šílence se může hodně vyplatit.

Množství toho, na co jsme se zaměřovali a následně sbírali, se každý rok zvětšovalo. Z nových dat plynuli noví klienti. A s více klienty zase chodila do emailových schránek větší porce žádostí a nápadů, co bude třeba přidat příště. Z širšího záběru plynula nutnost studia a vymýšlení nových pravidel. Ostatně, pokud tu stejnou práci má dělat deset nebo dvacet různých lidí, měli by se na ni všichni dívat maximálně podobně, ideálně totožně. Ironií bylo, že jak rostla naše kvalita, tak se v přímé úměře snižoval počet mých kolegů. V září 2017, krátce po začátku nové sezony, jsme poprvé výrazně pocítili jak několik odchodů může nabourat morálku. V téhle situace se s tím asi muselo počítat; to je to kouzlo dělání čehokoliv na internetu. Člověk mohl jeden týden mluvit o svatbě a druhý se najednou odmlčet a přestat existovat. V angličtině pro to mají hezký výraz ‘ghosting’. Podle Googlu je první krok vyrovnání se s ghostingem ‘přijměte své city, je v pořádku cítit se zraněný‘. Ne, díky. I když mi záleželo jak na téhle práci, tak na Dennisovi, s kterým jsme se rychle skamarádili, nevadilo mi vidět odcházet tyhle nespolehlivé. Jak říká Jocko: mám udělat práci za tohohle chlapa? To je dobře. Jen jsem se bál, že jeden z těch odchodů bez rozloučení bude tím prvním dominem, které se překotí, a že následná řetězová reakce celý projekt pohřbí. Vzal jsem si toho tedy na bedra co nejvíc to šlo. Nemuseli jsme posouvat jediný deadline, a během října jsem byl povýšen na jedinou senior pozici. Od téhle chvíle jsem sledoval tolik fotbalu, že jsem zápasy úplně přestal sledovat živě. Teda kromě Super Bowlů, a na ty koukám jen kvůli těm reklamám, jasný?

Do jisté doby jsem dostával zaplaceno stylem pár dolarů sem, pár dolarů tam. Sezonu 2018 jsem odpracoval poprvé pod smlouvou, takže už se dalo říct, že oficiálně dostávám zaplaceno za sledování NFL. Navíc jsem se mohl vyjádřit k tomu, kterým směrem by se měl projekt ubírat. Dennis nastavil podmínky tak, že náš vztah vykvetl na úroveň kamarádi/kolegové daleko spíš než zaměstnavatel/zaměstnanec. Možná to není efektivní strategie ve většině podniků, ale v tomhle konkrétním případě to fungovalo nadmíru dobře. Před ročníkem 2019 jsem byl povýšen na pozici ‘Vedoucí sběru dat’. Co to znamenalo? Ve smlouvě se v podstatě psalo tohle: víc zodpovědnosti. Více hodin. Některý noci se budeš nesnášet. Budeš si neustále uvědomovat, že se blížíš vyhoření. Mně to znělo jako rajská hudba.

Celá věc začínala dávat smysl i jako byznys a potenciální podnik na plný úvazek. Do roku 2020 jsme nastoupili s daleko vážnějším přístupem a vůbec poprvé jsme nevyužili offseason k tomu, abychom si vzali volno. Zatímco svět se pral s pandemií, my prostě pracovali bez přestání. Řešení rozpočtu, nastavení férových cen, hledání správných lidí, sepsání manuálů a koučování. Během covidové sezony NFL jsme dali dohromady největší dostupnou kolekci dat na internetu, za zhruba třetinovou cenu než nabízela naše konkurence. Sbírali jsme všechno — zeptej se a já ti řeknu, že jsme to dělali. Čas mezi rozehráním akce a přihrávkou? Samozřejmě. Čas mezi rozehrávkou a tlakem na QB? Jasně, že jo. Výsledek prvního kontaktu mezi útočníkem a obráncem? To si pište. Stunty a zone blitzy? Ano a ano. Sepsání konkrétních hráčů, kteří byli přítomní na hřišti? Vlastně ne, to jsme nedělali. Ale všechno ostatní jo a vyplatilo se to: projekt na konci roku přivábil i investory a nakonec i kupce projektu.

Jedna z novinek, kterou jsme pro sezonu 2020 nainstalovali byl tracking pozice hráčů nejen ve vertikální, ale i v horizontální rovině. To nám kromě dalšího umožnilo například změřit, kolik yardů míč skutečně letěl vzduchem. Naše čísla se shodovala se těmi od Nextgen Stats, jejichž automatizovaný model funguje na systému využívající mikročipy v hráčských výstrojích.